Jdi na obsah Jdi na menu
 


1.: Kdo to je?!

1. 2. 2010
„Všechno nejlepší, zlato,“ usmál se na svou dceru Naruto, když sešla dolů. Usmála se na něj a sedla si ke stolu. „Táta ti taky přeje všechno nej, ale musel brzo ráno do kanceláře. Má s tou smlouvou s Mračnou jenom víc práce,“ povzdychl si. Minako se na něj usmála.
„A kolik ti je, Minako-onee?“ ozval se nejmladší člen jejich rodiny.
„Čtrnáct, Daisuke-oniichan,“ usmála se na něj.
„To je…“ začal počítat na prstech, „o šest let víc než mě!“ prohlásil nakonec.
„O sedm, Daisuke, o sedm,“ opravil ho Naruto a před každého z nich postavil snídani. „A teď si pospěš. Jestli zase přijdeš pozdě, bude se Iruka zlobit.“
„No jo,“ Minako se spokojeně usmála. „Dneska máme první misi bez senseie!“ zavýskla radostně.
„Jenom se moc netěš. Jak znám Sasukeho, dá vám něco typu honění kočky.“
 
Odpoledne toho dne:
Minako vešla zamračeně do domu a třískla za sebou dveřmi. Naruto si povzdechl.
„Kočka,“ prskla akorát cestou do patra a zapadla k sobě do pokoje. Daisuke se od svý svačiny u stolu překvapeně podíval na Naruta.
„Co se jí stalo?“
„Tatínek o ní měl moc velkej strach a tak jí a jejímu týmu zadal za misi honění kočky,“ povzdychl si Naruto.
„O tom nám Iruka-sensei dneska vyprávěl,“ usmál se hrdě Daisuke. „Říkal, že ve vesnici žije jedna starší paní, která nadevšechno miluje svou kočku, ale ta se jí věčně ztrácí. A že je prý zázrak, když ta paní nejde aspoň pětkrát do týdne za Hokagem, aby jí tu kočku našli ninjové. Ale pak jsme měli zoologii a tam nám zase říkal, že je kočičí přirozenost, toulat se kdesi po městě. Že to je v jejich genech,“ dodal zamyšleně. Naruto se zasmál.
„Tak víš co? Až to dojíš, můžeš jít na zahradu, jo?“ odměnou mu byl zářivý úsměv jeho syna. Naruto se vydal nahoru za svou dcerou. „Můžu dál?“ zaklepal na dveře.
„Pojď!“ ozval se klidný hlas jeho dcery. Povzdechl si a trpělivě napočítal do deseti. Věděl, co ho za zavřenými dveřmi čeká. „Potřebuješ něco?“ celý pokoj byl doslova vzhůru nohama, všechno rozházený, spadaný…. A jeho dcera to uklízela.
„No, doufám že sis aspoň ten vztek vybila.“
„Nejlepší způsob jak se uklidnit je všechno rozkopat a pak to zase uklidit,“ pokývala spokojeně hlavou Minako.
„No, aspoň že ti pomáhá i to uklízení,“ Naruto opatrně přešel přes pokoj, odsunul oblečení z rohu postele a sám si tam sednul. „Sasuke vám dal tu primitivní misi, že?“
„Máme přemíru geninů, tak proč to dává nám?“ divoce se ohnala jedněma kalhotama. „Jsme chounini, zasloužíme si větší důvěru!“
„To není o důvěře,“ povzdychl si Naruto. „Táta se o tebe prostě bojí. Mimochodem, já pro tebe mám rozhodně lepší misi. Teď budu nějakou dobu pryč, tak se tu o to, prosím tě, postarej,“ Minako překvapeně vzhlédla.
„Táta tě poslal někam na misi?“ Naruto se rozesmál.
„Nebuď naivní! Musel jsem ho měsíc přemlouvat, než mi jí konečně dal. Omlouvám se, že tady nebudu večer na tvoje narozeniny, ale je to po dlouhý době moje první mise a já už vážně potřebuju někam vypadnout.“
„A proč prosíš zrovna mě o chod domácnosti?“
„Sasuke má teď moc práce a Daisuke na to nemá rozum. Nemusíš dělat nic složitého, jenom ať, prosim tě, nespadne dům. Konec konců, je ti čtrnáct, seš chounin a budeš mít po ruce tátu. To zvládneš, ne?“
„Tím si právě nejsem tak jistá,“ povzdechla si. „Kdyť ani neumím vařit!“
„Kdo tu mluvil o vaření? K snídai si dáte lupínky, oběd má Daisuke na akademii a Sasuke v práci, ty si můžeš něco koupit, a na večeře budete někam chodit. Nemusíš dělat nic jiného kromě toho, že dohlídneš, že se ten barák nezhroutí.“
„Jak dlouho budeš pryč?“
„Asi tak týden, možná deset dní. Jdu do Suny, odnést tam nějaký papíry Gaarovi. Dlouho jsem ho neviděl.“
„Tak jo. Zkusit to můžu,“ Minako si povzdechla. Věděla, že bez táty to tady nebude ono. Konec konců, byl to právě on, kdo zvládal celou domácnost a ještě pár jednoduchých úkolů v práci. A byl to právě on, kdo svým dětem dával trochu větší volnost. Být to na Sasukem, museli by být nejpozději v šest doma a v osm už spát. Měl o ně opravdu velký strach.
„Mimochodem,“ tohle ti přišlo dopoledne,“ podal jí narozeninové přání a malý balíček. Povzdychla si a otevřela přáníčko.
 
Milá dceruško!
Dneska ti je čtrnáct let. To je opravdu velký den! Mrzí mě, že s tebou nemůžu být. Doufám, že máš všeho dostatek a máš se dobře. No, když tě má u sebe táta, tak se ani jinak mít nemůžeš, že?
Všechno nejlepší k narozeninám ti přeje                                                  tvá milovaná maminka
Sakura Uchiha
 
Minako se zamračila.
„Kdo to je, tati? Každý rok od ní dostanu přání, pokaždé se podepíše jako má máma a já ji neznám,“ Naruto si vzal přání, přelétl ho pohledem a ušklíbl se.
„Na to by ses měla zeptat spíš táty,“ usmál se na ní. „Jdu si sbalit, za hodinu vyrážím, dobře?“
„Ví o tom už Daisuke?“ Naruto se na ní s úsměvem podíval.
„Opravdu si myslíš, že je dobrý nápad mu to říkat takhle dopředu?“
 
„Tati?“ vešla do obýváku večer Minako. Tázavě se na ní podíval. Byla na něm vidět únava. „Kdo je to?“ podala mu přání. Přečetl si ho a odfrkl si.
„Ta si nedá pokoj ani po letech,“ povzdychl si. „Pojď sem?“ kývl na místo vedle sebe. Sedla si tam a opřela si mu hlavu o rameno. „Sakura Haruno…“
„Haruno? Ale tam psala Uchiha.“
„Nech mě domluvit, dobrá?“ počkal si na její přikývnutí. „Ještě před tím, než jsem si vzal tvého tátu, jsem byl opravdu oblíbený. Zvlášť u holek. A ty mi založili fanklub. Jeho předsedkyně se však zbláznila a tak jí zavřeli do blázince. No, a na její místo nastoupila jistá růžovláska, Haruno Sakura. V tu dobu mě a Naruta rodiče zasnoubili. Samozřejmě že to v mém fanklubu vyvolalo protest a vlnu nevolí. A však když nastala svatba, zdálo se, že jsou všechny holky spokojený. Pak ses narodila ty. Do tý doby šlo vše bez problémů, pak ale jeden nastal.
Sakura se už oficiálně zbláznila. Vlítla sem do dobu a ztropila hysterickou scénu, že ty jsi její dítě a že mě Naruto musel omámit jakýmisi drogami, že jsem jí opustil a tebe vzal s sebou. Ihned jsme samozřejmě zavolali do blázince a ti si pro ni přijeli, ale ona si celou tu věc překroutila. Vlastně odvyprávěla celý pravdivý příběh, jenom za Naruta dosadila sebe.“
„A jak dlouho má v tom blázinci ještě zůstat?“
„No, měli jí propustit už před půl rokem. Jenomže to už jsem byl Hokage, takže jsem jí zařídil doživotní pobyt v blázinci,“ Sasuke se spokojeně usmál. „Mimochodem, kde je Daisuke?“ vzpomněl si najednou. Minako se usmála.
„Šel spát už před hodinou,“ Sasuke si povzdechl.
„Jsem k ničemu, co?“ Minako překvapeně vzhlédla. „Celou domácnost házim na Naruta. A ten to odnesl se vším všudy.“
„Ale jemu to nevadí,“ namítla Minako. „On to dělá rád.“
„Víš, někdy se stydim za to, jak málo času s váma trávim. Vlastně už si ani nepamatuju víkend, který jsme strávili jako rodina.“
„Ale tati! Vždyť my víme, že toho máš moc.“
„A to je právě to. Neustále se zásobuju prací a pak svou rodinu skoro nevidim. Na co jsem myslel, když jsem to místo před rokem bral?!“
„Na tátu?“ usmála se Minako. „Nedívej se na mě tak! Všimla jsem si, jaký výčitky jsi kvůli němu měl. Ale taky jsem viděla, že Naruto tě přemlouvá, abys to vzal.“
„A já ho poslechl,“ povzdych si Sasuke.
„Tak a dost!“ zakročila Minako. „Teď se prostě budeme chovat stejně, jako když tady táta je. A až se vrátí, uděláme si hezkej rodinej víkend, na který budeme rádi vzpomínat. Ale ze všeho nejdřív si půjdeme lehnout!“ rozkázala Minako. Sasuke se usmál.
„Rozený generál. Aspoň vim, že seš po Narutovi.“
„Fakt?“
„Jo. Ten vždycky během půl minuty stihl zorganizovat všechno tak, že jsem se divil.“
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:D

(keishatko, 16. 11. 2010 3:48)

no, začína to dobre...ideme ďalej

-_-

(akyra, 22. 2. 2010 1:57)

první omluva že jsem neokomentovala ty předchozí, ale to se tak doběře četlo že jsem se nemohla odtrhnou tudíž ti musím složit poklonu za jednu z nejlepších povídek jaké jsem kdy četla na naruta a poděkovat za příjemně strávený čas :-)

-.-

(Arya, 6. 2. 2010 0:49)

tak sakurka sa nam zblaznila dobre jej tak :P

joooooooo

(Sajuri-www.myanimewrold.estranky,cz, 2. 2. 2010 14:40)

děkuj děkuju........ muluju tě za to, že v tomhle pokračuješ dál...... :D

Ooooo!

(Aya Yai, 2. 2. 2010 9:15)

Teda chudinka Sakura :D sice jí nemusím, ale zase z ní dělat psychicky labilního bys nemusela :DDD A nebo jo xD Ale stejně mi jí je trochu líto o˙___˙o
Muahahahahaaaaaaaaa! A další bonus bude kdy? :D *zlá zlá*

...

(tess, 2. 2. 2010 6:54)

ježíš. příjít mi tohle na moje narozeniny tak se asi půjdu oběsit. brrr. to je ale hrozná představa. jinak super nápad. sem zvědavá jestli se tam ta pipina ještě objeví. a jak to ti tři sami zvládnou. šup sem s další kapitolou.

...

(akimari, 1. 2. 2010 21:22)

kyááááááááááááá ono to pokračuje *neveriaco čumí na monitor*, prečo mám taký drobný pocit, že sa taťko z tej misie tak skoro nevráti? *de(b)vil smile*

...

(terkic, 1. 2. 2010 20:46)

jéé já sem tak šťastná, že to pokračuje:) kyáá co se asi stane *_*

::::

(pajčas, 1. 2. 2010 18:27)

Jééé, bude ještě nějaký bonus?
Možná jsi se mohla rovnou pustit do druhé série. :)