Jdi na obsah Jdi na menu
 


3.: Odhalení

8. 3. 2010
„Tak řekneš mi už konečně, co to s tebou dneska je?“ o třetí přestávce si k Sasukemu přisedl Kiba.
„Co by se mnou mělo být?“
„Od včerejška si nepromluvil. Teda, ty i normálně jsi nemluvnej, ale od včerejška se tváříš tak nějak… divně. Navíc Uzumaki dneska přišel včas, což je víc než podezřelé.“
„Do toho ti nic není,“ odpověděl mu ledově bez toho, aby mu věnoval jediný pohled.
„No tak to teda pr! Zapomínáš na naší dohodu? Můžeš si dělat co chceš a to zcela sám, ale odpovíš mi na všechny otázky. No tak…?!“ Sasuke si ho měřil nehezkým pohledem. Nechtěl mu to říkat. Z neznámých důvodů toho blonďatého idiota chtěl ochraňovat. Chtěl, aby se měl líp. Nedokázal si to vysvětlit, ale po včerejšku o něj měl strach. Nevěděl proč to tak je, ale změnit to nedokázal.
Nakonec si lehce povzdychl a otočil se na Kibu.
„Jestli se o tom někomu jen zmíníš, jsi bez práce,“ pohrozil mu a pak mu vypověděl, co se stalo minulý večer. Detaily samozřejmě vynechal.
„Něco mi na tom nesedí,“ zamračil se Kiba. „Naruto vypadá na hodného a slušného kluka. Proč by dělal něco takovýhleho?“
„No já jsem se ho na to neptal,“ odpověděl kousavě Sasuke.
„Chm, Shikamaru je podle všeho jeho nejlepší kámoš. Pokusím se od něj něco o tom zjistit.
„Hlavně nenápadně.“
„Neboj, nejsem amatér,“ zašklebil se na něj. Sasuke to věděl, ale jeden nikdy neví…
 
„Naruto?“ oslovený se překvapeně otočil na opozdilce, který se zdržel ve škole dýl, než bylo nezbytně nutné.
„Shikamaru!“ zářivě se na něj usmál. „Stalo se něco?“
„To bys měl líp vědět ty,“ pokrčil rameny. „Kiba se mě najednou začal vyptávat na tebe,“ Naruto strnul. Moc dobře věděl, že Kiba se snad jako jediný baví se Sasukem.
„A cos mu řekl?“
„Pravdu,“ odpověděl prostě Shikamaru. Jeho jediné slovo, ale pro Naruta tolik znamenalo. Zavřel oči a zaklonil hlavu.
Nějakým zvláštním způsobem se mu ulevilo. Bylo jasný, že Kiba se ze Shikamaru snažil vytáhnout informace pro Sasukeho. A byl vlastně rád, že to Shikamaru řekl. Z nějakého důvodu byl rád, že Sasuke znal pravdu. Ale jedna věc mu nešla do hlavy.
Ten minulý večer… Je pravda, že to zdaleka nebylo poprvé, že šel s nějakým chlapem bez toho, aby před tím prohodili jediné slovo. Ale Sasuke byl první, co ho svou péčí dovedl téměř k nepříčetnosti. Bylo to vůbec poprvé, co se takhle přestal ovládat.
 
„Tak co, Sasuke? Chceš vědět, co jsem se dneska od Shikamaru dozvěděl?“ Sasuke se překvapeně otočil ke dveřím do obýváku. Ještě nikdy nebyli u toho druhého v bytě.
„Vem místo,“ kývl na křeslo naproti sobě. „A spusť.“
„Naruto před dvěma lety přišel o otce. Nešťastná náhoda. Jeho máma je ale dlouhodobě nemocná. Dostává sice příspěvky jako vdova, samoživitelka a dlouhodobě nemocná, ale tyhle peníze stěží pokryjí denní potřebu. Aby mohla vydělávat, musela by se vyléčit, ale to samozřejmě nejde jenom tak. Ona by potřebovala složitou a drahou operaci, a tu si samozřejmě nemůžou dovolit. A proto Naruto na tý ulici dělá už půl druhého roku. Všechny peníze, které vydělá a nejsou opravdu nezbytně nutné, dává stranou právě na tu operaci. Toť vše.“
„Tos to celý vytáhl ze Shikamaru během jedný hodiny?“
„Sám to vyklopil,“ pokrčil rameny.
 
Od té doby se mezi nima cosi změnilo. Nikdo jiný to neviděl a ani vidět nemohl. Navenek se k sobě chovali stejně jako dřív. Čili si jeden druhého nevšímali. Ale oni sami se cítili… jinak.
Kdykoliv se míjeli, jejich pohledy se na chvíli střetly. Vždy to byly jenom setiny sekundy, ale pokaždé vzduch mezi nimi pomalu jiskřil.
Naruto nechápal, co se to děje. Naopak Sasuke chápal až moc dobře, ale nechtěl si to připustit. Že by mu nějaký ubožák ukradl srdce? Těžko! Přes to se ale začínal cítit přesně tak, jak popisovali ti ubožáci u nich v království. Trest od jeho rodičů najednou začal získávat úplně jiný rozměr.
Dokonce už vůbec nejezdil do oné ulice. Z nějakého důvodu na takové „návštěvy“ vůbec neměl chuť.
Až jednou v noci už to nemohl vydržet. Už prostě nemohl jen nečinně přemýšlet o jejich situaci. Bylo mu jedno, že jsou dvě hodiny v noci. Stejně věděl, že tam bude.
Ulici musel projet třikrát. Při prvních dvou projetích tam onen hledaný blonďák nebyl. Až když tam vjel potřetí, viděl jak Naruto vystupuje ze stříbrného volva. Sotva volvo odjelo, nahradil ho svým vozem.
Naruto bez řečí nastoupil. Poznal to auto. A trochu se toho bál, ale při tom byl zvědavý, co bude dál.
Zase jeli mlčky. Zase nikdo nic neříkal. Celé jako by to bylo opakování jednoho nejmenovaného večera. Vrhli se na sebe bez řečí. Bez jediného slova se ocitli v ložnici. Strhali ze sebe oblečení a přistáli na posteli. Celý jako by se to opakovalo. Až…
Sasuke seděl vklíněný mezi Narutovýma nohama. Už do něj chtěl prstem proniknout, když si všiml jeho stísněné tváře. Měl zavřené oči a skousnutý ret, jako by se snažil připravit na následující. A taky to tak bylo. V tu chvíli jako by se Sasukeho rysy v obličeji zjemnili.
„Klid, Naruto. Užij si to,“ zašeptal mu do ucha a vtiskl mu na něj něžný polibek. Narutovy oči se překvapením otevřely. Ještě nikdy s ním nikdo nezacházel tak jemně. A, ač si namlouval sebenaivnější nesmysly, tohle od Sasukeho nečekal. Sasuke začal odvádět jeho pozornost formou něžných polibků na šíji.
Nedokázal mu ublížit, teď to věděl bezpečně.
Opatrně do něj vniknul jedním prstem. Až přehnanou péči věnoval jeho přípravě. Jeho druhé přání ohledně Naruta, slyšet ho prosit a škemrat, se mu nyní splnilo. A když do něj sám vnikl, oba dva slastně zasténali.
Bylo to úplně poprvé, co Naruta takové vniknutí nebolelo. O to víc si to užil.
Když už bylo po všem, Naruto se chtěl zvednou a oblíknout jako posledně, ale zabránila mu v tom paže ovinutá kolem jeho pasu.
„Měl by ses vyspat. Nikam nechoď,“ Naruto se na Sasukeho překvapeně ohlídl. „Neboj, já ti to zaplatim.“
„Ale to bude drahý!“
„Mě to nevadí, peněz mám dost,“ pousmál se na něj. Naruto stále váhal, tak si ho Sasuke přitáhl k sobě, vtáhl ho do své náruče a pevně ho objal. Naruto ještě chvíli váhal, ale nakonec se natiskl ještě víc na Sasukeho a spokojeně usnul.
Sasuke, když už si byl stoprocentně jistý, že Naruto spí, se od něj opatrně odsunul, přikryl ho a přešel do kuchyně. Tam si nalil a následně vypil sklenici vody. Ona sklenice skončila o čtvrt minuty později rozmlácená u paty zdi. Sasuke se oběma rukama opíral o linku, měl zavřený oči a zhluboka dýchal.
Teď se opravdu ujistil, co k tomu klukovi cítí. Ale co teď má, krucinál, dělat?
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:D

(keishatko, 16. 11. 2010 5:34)

tam má...šup na ďalšiu kapitolu :D

Splneny sen

(Haku, 9. 3. 2010 18:51)

Tak toto sa mi mocinky lubi,doslo na Sasika-zalubil sa nam.No som zvedava ci sa Narutovi prizna.Nadhera!!!

SasuNaru 4.evééér

(Arya (arya-chan.blog.cz), 9. 3. 2010 12:54)

och uzasna poviedka a ten koniec !!!! brutalne sa mi paci :D

O.O

(Iruka sensei, 9. 3. 2010 6:53)

Musíš mu to říct, ty trubko :D :D
Honem další díl ! XD

...

(Akyra, 8. 3. 2010 22:00)

Hi tak došlo i na sasukeho nádherná povídka už se moc těším na pokračování:-)

...

(terkic, 8. 3. 2010 20:24)

prostě nádhera, rychle pokračování, zajímá mě to čím dál tím víc:)

...

(Aylen, 8. 3. 2010 18:58)

Krásnej dílek...:)

...

(*veryska*, 8. 3. 2010 18:05)

To je fakt úžasná povídka a skvělej dílek! Mám ráda Sasukeho, když je něžný a zamilovaný. :) Jen tak dál! :)

...:-)

(...HOneY..., 8. 3. 2010 17:22)

Užasný,rychle dál..:)