„Tak, mladý muži, jak nám to vysvětlíš?“ shlížel přísně na svého mladšího syna Fugaku.
„Co bych měl vysvětlovat?“ zeptal se bez zájmu Sasuke. Fugaku začínal zuřit.
„Co třeba toho dalšího chudáka, kterého jsi bezcitně využil a pak odkopnul?“
„Byl to chudinka,“ pokrčil rameny mladší z princů. „Dopředu jsem mu řekl, že chci jenom sex. A on souhlasil.“
„Opravdu by sis měl najít někoho stálého, bráško.“
„Neříkej mi tak!“ ohradil se na svýho staršího bratra a zároveň dědice trůnu.
„S matkou jsme se už domluvili na tvém trestu,“ vrátil se k předchozímu tématu jeho otec a zároveň nynější vládce malého království. „Budeš až do odvolání chodit do úplně normální školy a budeš mít stejné podmínky jako tvý vrstevníci. Kdybychom tě ale dali na nějakou školu tady u nás, nemělo by to vůbec žádný účinek. Takže budeš chodit do Konohy, školy v Zemi ohně. To je snad dostatečně daleko.“
„Fajn,“ Sasuke se mračil, ale nic namítat nemohl.
„Zabalil sis opravdu všechno?“ zajímala se den na to Mikoto.
„Hn,“ odpověděl bez zájmu Sasuke. „Kdo že to se mnou pojede?“
„Kiba už je na místě, pomáhal zařídit váš dům,“ odpověděl mu Fugaku. Tohle auto je tvoje,“ kývl na černýho sporťáka se sklápěcí střechou a hodil mu klíčky. „Na GPS máš nastavenou cestu. Víc ti řekne Kiba.
Sasuke, přikývl, hodil si tašky do kufru, nastoupil a vydal se na několikahodinovou cestu.
Zastavil se asi po osmi hodinách cesty před prostorným domem s předzahrádkou. U brány na něj čekal Kiba, jeho přítel a při tom jeden z nejlepších z královské ochranky.
„Vítej ve svým novym domě,“ zakřenil se na něj brunet.
„Jak dlouho tady budu muset skejsnout?“
„Až do odvolání“ zašklebil se na něj. Tušil, že pro rozmazlený princátko to je ten nejkrutější trest, pro něj to ale vypadalo na příjemnou dovolenou. „ale klid, Vaše veličenstvo. Nehodlám vás pronásledovat na každym kroku. A pokud nebudete dělat problémy, mohlo by to být i příjemný,“ Sasuke po něm hodil zamračený pohled.
„Já nikdy nedělám problémy!“ vyndal svoje tři tašky z kufru a zabouchl ho. „Kde mám pokoj?“
Dům byl opravdu tak velký, jak vypadal zvenku, a byl rozdělen na dva samostatné byty. A oba byty byly vybavený kuchyní, obývákem, záchodem, koupelnou a ložnicí, vše moderně vybaveno. Hold královská rodina si může dovolit něco víc, i když by to měl být trest.
„Zítra nás čeká ředitelka v místní škole.“
Když další den vešli do školy, Sasukeho nálada ještě poklesla. Budova týhle střední byla opravdu stará a vlastní parkoviště vůbec neměla. Kiba ho neomylně vedl spletí chodem až před dveře s cedulkou Ředitelna.
„Dále,“ ozval se po jeho energickém zaklepání rázný ženský hlas. Vstoupili a ocitli se ve stroze zařízené kanceláři. Naproti dveřím bylo okno, stěny po stranách byly plné polic a uprostřed místnosti stál stůl, křeslo a dvě židle. A na křesle za stolem seděla dobře vyvinutá blondýna.
„Vy asi budete Sasuke Uchiha a Kiba Inuzuka. Jmenuju se Tsunade,“ potřásla si s nima rukou. „Jsem seznámená s vaší situací, takže nepočítejte s nějakým zacházením v rukavičkách, pane Uchiho. Na naší škole jste jen další ze studentů, který má stejnou povinnost nosit úkoly a dodržovat školní řád jako kterýkoliv jiný student,“ častovala ho přísným pohledem. „Další věc-budete chodit do 2. B, tady máte rozvrh, seznam učebnic které budete potřebovat, školní řád a plánek školy s vyznačenou třídou. Dneska si všechno sežeňte a pročtěte si školní řád. Vyučování začíná v osm nula nula a zítra vás chci mít ve třídě. Hezký den!“
A tím skončil Sasukeho první vyučovací den.
Učebnice nakoupili najednou v jednom malém knihkupectví a pak se vydal rovnou domů. Každý zapadl do svýho bytu, hodili si objemný nákup do ložnice a společně se školním řádem si sedli do křesla.
Jak si ho pročítali, pobaveně se usmívali. Bylo zakázané snad všechno, co mohlo-omamný látky, mobil, PSP, žvejkačky… zdálo se, že na škole je opravdu přísný režim. I když na pohled to tak nevypadalo.
Další den ráno oba vstali výjimečně brzo, naházeli věci potřebné pro ten den do svých z brusu nových tašek, sedli do auta a vydali se směrem škola.
I když přijeli brzo, pár vzácných brzkých studentů se za nimi otáčelo. Asi tady nebyli zvyklí na nové studenty. Ani nestihli dojít ke dveřím budovy, když je zastavil jakýsi chlap s šedivým smetákem místo vlasů, šátkem přes půl obličeje a jakousi páskou přes levý oko.
„Vy nejspíš budete ti nový žáci, že? Mé jméno je Hatake Kakashi a jsem váš třídní učitel. Mohli byste teď jít se mnou?“
Poslušně za ním šli a došli do kabinetu matematiky. Kakashi se pohodlně posadil a kluci se usadili před něj do židlí. Následovala snad půl hodiny probírání se různými papíry (včetně opětovného pročítání školního řádu, který ani jednoho z nich nebavil) a vysvětlování, jak to na škole chodí. Škola to sice byla jako každá jiná, ale přece jen pro princátko se musí připomenout jistá pravidla. Vyrušilo je až zazvonění. Zvedli se a šli do třídy.
„Třído, představuju vám nový žáky. Tohle je Inuzuka Kiba a tohle Uchiha Sasuke. Kibo, ty se posadíš támhle vedle Shikamara Sasuke, ty si sedni támhle do posední lavice ke dveřím. Je to jediná lavice, kterou máme úplně volnou, takže budeš sedět sám,“ s tím začala první hodina matematiky.
O pět minut později se s trhnutím rozevřely dveře a v nich stál usměvavý blonďáček. Sasuke ho ihned sjel hodnotícím pohledem. Černé upnuté džíny, bílý nátělník překrývající zadek, černý potítko na pravé ruce… nasucho polkl.
„Uzumaki, už zase?“ zeptal se spíš už rezignovaně Kakashi.
„Gomen nasai, Kakashi-sensei. Zaspal jsem,“ zašklebil se dotyčný, jako by to byla úplně normální věc.
„Pokolikáté v tomhle týdnu?“
„Náhodou, teprve podruhý,“ vypnul hrdě hruď. Fakt, že bylo úterý, mu asi nevadil. Kakashi si hlasitě povzdychl.
„Máš vůbec v žákovské místo na další poznámky?“ blonďák s úsměvem zavrtěl hlavou. „Fajn, tak si sedni,“ blonďáček se bez větších řečí přesunul do třetí lavice u okna, vedle jakési dívky s tmavě modrými vlasy a levandulovýma očima.
Už druhou hodinu měli tělocvik. Sasuke i Kiba okamžitě zamířili do šatny, převlíknout se. Přímo naproti nim se převlíkal Naruto a při tom stíhal flirtovat s ostatníma klukama.
„Ten kluk ví, jak se chovat,“ prohodil Sasuke, když byl převlečený a pohledem propaloval stále flirtujícího Naruta.
„A jak se pohybovat,“ dodal s úšklebkem Kiba, když se blonďák sehnul pro své sportovní kalhoty a tim jim umožnil dokonalý pohled na jeho vypracované pozadí. Sasuke ztěžka polkl a přikývl.
Život středoškoláka se z trestu stával odměnou. Sasuke pochopil, že nyní jako průměrný student musí dodržovat jistá pravidla. A o to lepší je bylo porušovat.
Postupně zjišťoval, že i když se tohle město tváří zastarale, má moderní pohnutky. Například prostituce. Zde se počítalo s tím, že někteří muži mají raději pozornost mužů než žen. A podle toho taky jedna z ulic vypadala. Sasuke to věděl a pravidelně služeb této ulice využíval.
Všechno se začalo stávat všedním. Škola, odpoledne v bytě, večer s nějakým partnerem a pak spánek. A občasné telefonáty Sasukeho rodičů.
,,,
(keishatko, 16. 11. 2010 5:20)