Jdi na obsah Jdi na menu
 


9.: Začátek těhotenství

28. 11. 2009
Další dny byly velmi jednotvárné. Většinu dne byl Naruto doma sám. Pak přišel Sasuke. Změna byla v tom, že kromě Naruta v obýváku seděl ještě jeden člověk. Jinak nic.
Hned druhý den dopoledne se Naruto vydal na průzkum domu. V přízemí všechno sedělo, jenom obývák s kuchyní byl trochu zmodernizován. Pak vyšel nahoru. Koupelna působila útulněji a nověji. S ložnicí byl spokojený a dětský pokoj naproti ní byl zařízený jednoduchým, přesto ale útulným stylem. Přešel do pokoje, kde původně byl druhý dětský pokoj, a ocitl se v pracovně. Malé, ale příjemně, domácky zařízené.
Týden po svatbě byl u Tsunade. Ta mu řekla, že je zatím vše v pořádku, ale jestli jejich snaha nepřišla vniveč bude vědět až za nějakou dobu. Minato, Kushina ani Sayuri se u nich od oné události ani jednou nestavili a Sasuke byl sám za Fugakem a Mikoto. Naruta s sebou tahat nechtěl.
A tak dny ubíhali jednotvárně. Sasuke brzo ráno odešel trénovat, Naruto se probudil v deset, nasnídal se, něco málo si přečetl a naobědval se. Sasuke se vracel kolem třetí a pak si oba sedli do obýváku a četli si.
Ovšem Naruto se od oběda do Sasukeho příchodu nudil. A tak se rozhodl pro výraznou změnu v jeho životě-bude se učit vařit! Prvních pár dní mu to sice šlo tak, že spíš nešlo, a první tejden musel vždycky v celym domě zotevírat okna, aby aspoň trochu vyčichl ten smrad. Sasuke si sice první asi dva dny všímal divného zápachu, ale neřešil to. A pak se naopak divil, když nic nesmrdělo. Začal to brát jako typickou vůni pro ten dům.
Pár týdnů na to však začala Narutovi noční můra.
 
Sasuke se vzbudil ještě před tím, než mu zvonil budík. Nevěděl proč, ale poslední týden se tak budil vždycky. A vždycky bylo místo vedle něj prázdný. Zaposlouchal se a uslyšel z koupelny dávivé zvuky. Hluboce si povzdechl a sešel do kuchyně. Udělal si kafe a sedl si ke stolu. Počkal, až za ním Naruto přijde.
Asi po deseti minutách se tam skoro doplazil pobledlý Naruto.
„Předpokládám, že snídani nechceš?“ Naruto po něm hodil pohled typu ´Zbláznil-ses-snad?´ a raději to nekomentoval. „Jak dlouho ještě hodláš odkládat návštěvu Tsunade?“ byl to vlastně první jejich rozhovor. Pokud tedy nepočítáme zdvořilostní fáze typu „Jak ses měl?“ a „Cos dělal?“.
„Chjo. Asi tam budu fakt muset dneska zajít,“ Sasuke se na něj zamračil. Nějak nevěřil, že tohle křehké stvoření dokáže dojít k Tsunade, která má ordinaci až na druhým konci Konohy. V duchu už plánoval, že dnešní trénink trochu zkrátí, aby se přesvědčil, že je Naruto v pořídku… pak ale tyhle myšlenky prudkým zatřesením hlavy z hlavy vyhnal.
 
„Tak, Naruto. Konečně ses rozhodl sem přijít?“ Naruto se na ní zamračil. Co ta o tom má vědět? „Podle mých výpočtů bys měl zvracet už nějakých pět dní.“
„Tejden,“ zavrčel jenom. Opravdu neměl náladu na žádný keci. Nejraději by si lehnul do postele a spal. Stejně jako den před tím. A den před tím taky. A před tím…
„No dobrá. V první řadě musíme udělat tvojí těhotenskou kartičku.“
Prohlídka probíhala… dlouho. Naruto neměl ani tucha, co takový těhotenství obnáší, v čem spočívají gynekologické prohlídky, jak se teď bude muset stravovat… A tak tam s Tsunade debatovali pomalu dvě hodiny.
„Mimochodem, smím tvůj stav průběžně sdělovat rodičům?“ dodala ještě Tsunade když už byl Naruto na odchodu. „Naruto se na ní s úsměvem otočil.
„Ne.“
 
Naruto přišel domů, sednul si do obýváku a čekal. Nečekal dlouho. Asi za čtvrt hodiny se rozezněl zvonek. Ušklíbl se a líným krokem šel otevřít. Než stačil udělat těch strašně namáhavých deset kroků, rozezněl se zvonek ještě čtyřikrát. Otvřel dveře a v nich stál příšerně rozčílenej Minato. Kushina ho pevně držela za ruku, nejspíš proto, aby se na Naruta hned nepustil. Jenom se na Naruta zle podíval a přešel do obýváku.
„Co sis to dovolil?“ rozeřval se na něj, když za nimi zapadly dveře a Naruto přešel do obýváku.
„Dovolil jsem si využít své právo,“ odpověděl mu Naruto v klidu. Věděl, že ho to rozčílí, ale chtěl mu ukázat, že sebou nenechá jenom tak manipulovat.
„Jsme tvoji rodiče! Máme právo vědět, jak na tom jsi!“
„A já mám právo vám to neříct.“
„Ale-“
„Klid, Minato,“ šlehla po něm pohledem Kushina. „Jseš v pořádku?“
„Ano, jsem. Děkuju, mami.“
„Tak ty ho v tom ještě podporuješ!“ Minato se jí vytrhl, vyskočil na nohy a začal pochodovat po místnosti. „Tak fajn. Řekni nám jedinej rozumnej důvod, proč bysme o tobě neměli nic vědět. Bereš snad drogy?“
„Minato!“
„V pořádku, mami. Žil jsem s váma jenom šestnáct let. Nemůžete mě znát natolik, abyste odhadli, jestli beru drogy,“ zaironizoval Naruto. „Jedinej rozumném důvod, jo? Co třeba to, že chci, abyste se mě na to zeptali sami? Abyste se sami zajímali o to, jak mi je a ne jenom jednou, když nebudete zrovna mít co dělat, zašli za Tsunade, která by vám to bez problémů všechno vyslepičila. Nebo třeba proto, abyste si konečně uvědomili, že už nejsem dítě!“ Naruto a Minato se měřili pohledy. Kushina si zhluboka povzdechla.
„Máš pravdu,“ Minato se na ní překvapeně podíval. „Nějak jsme zapomněli, že čas nezastavíme. A víš co? Kdybys chtěl s něčím pomoct, stačí přijít. Nebo třeba jenom zavolat. Jsem teď skoro pořád sama doma. A na to malý už se těším,“ Naruto se na ní překvapeně díval. Pak se usmál.
„Díky, mami.“
 
A tak bylo zaseto zrníčko válek. Kushina se postavila na stranu Naruta a Minato si dál držel svou. A k překvapení obou rodičů se k němu přidala i Sayuri.
Ta se k němu vydala den na to. A on jí řekl to samý, co rodičům. A díky tomu se cítila dotčená. Vždycky si říkali všechno a teď jí přišlo, že je úplně mimo. A nenapadlo jí nic jiného, než se postavit na stranu Minata.
A tak teď v domě Uzumaki-Namikaze bylo dusno. Sayu sice ještě pořád musela poslouchat rodiče, takže její odpor nebyl až tak znát, ale napětí mezi Kushino a Minářem bylo hmatatelný. Došlo to dokonce tak daleko, že Minato spal v bývalým Narutově pokoji.
U Uchihů nejmladších to vypadalo pořád stejně. Naruto byl sám doma a tak si četl. A když se Sasuke vrátil, prohodili pár zdvořilostních frází a zase si oba četli. Ale postupně začali zjišťovat, že si zvykli a přítomnost toho druhého.
Napřiklad, Naruto byl hodně začtený do knížky, takže si nevšiml, že Sasuke odešel z místnosti. Po chvíli ale zvedl hlavu. Něco mu v tom pokoji chybělo. Nevěděl přesně co, ale najednou pokoj voněl úplně jinak.
Nebo jindy si šel Sasuke lehnout dřív, protože byl unavený. K jeho překvapení však nebyl sto zamhouřit oka. Až po nějaké době tam přišel Naruto a taky si lehnul. Teprve v tu chvíli spokojeně usnul.
Naruto ještě pár dní ráno zvracel, ale pak už zase spal dlouho. A Sasuke začínal chodit pozdě. Nikdy se nedokázal z postele vykopat včas.
A Naruto musel přestat experimentovat v kuchyni. Ty jídla, který se zatím vařit naučil, si klidně občas ještě udělal, ale na nový pokusy si musel nechat zajít chuť. Byl teď mnohem citlivější na pachy, takže tím jeho kralování v kuchyni skončilo.
Asi dva týdny po Narutově prohlídce se pořádala grilovaní zahradní party pro všechny významné osobnosti v Konoze. Samozřejmě, Uzumaki-Namikaze a obě rodiny Uchihů dostaly pozvánku jako první.
A pro Naruta nastal problém. Neměl žádný společensky přijatelný oblečení. Sasuke si jeho nerozhodnosti všiml. Den před danou událostí pro něj připravil překvapení.
 
Naruto se vzbudil pozdě, jako vždycky. Ještě pořád se zavřenýma očima se zamračil. Byl to poslední den, kdy má příležitost si něco koupit. A jak on nakupování nesnášel! Otevřel oči, sednul si a protáhnul se. A pak mu pohled padl na místo vedle něj.
Bylo ustlaný, což samo o sobě bylo v posledních dnech divné. Sasuke většinou vstával pozdě, takže vystřelil z postele, v rychlosti na sebe něco naházel a šel na sraz. Ale urovnaná peřina nebylo to nejdivnější. Na ní byly složené černé džíny a modré triko s krátkým rukávem. A k tomu byl přiložený dopis.
 
Dobré ráno!
Všiml jsem si, že se od tý doby, co nám přišla pozvánka, pořád nervózně koukáš ke skříni. Tak mě napadlo ti něco půjčit.
Snad tě neurazil můj výběr, ale mám pocit, že nic jiného by ti nebylo. Ale jestli si chceš koupit něco jinýho, není to žádný problém.
                                                                                                                                    Sasuke
 
Naruto poněkud překvapeně těkal pohledem z oblečení na dopis a zpátky. Vůbec netušil, že si něčeho takovýho Sasuke všimne. Ale zahřálo ho, že na něj myslí. Nevěděl sice, co to znamená, ale potěšilo ho to.
Hned si oblečení vyzkoušel. Padlo mu dokonale, i když na jeho vkus bylo triko trochu moc přiléhavý. Měl štěstí, že v osmém týdnu se těhotenství ještě nijak zvlášť neprojevuje.
 
Naruto slyšel klapnutí dveří. Byl nervózní a absolutně netušil proč. Po nějaký době Sasuke vešel do obýváku s knížkou v ruce. Stejně, jako vždycky.
„Ahoj,“ prohodil jenom Sasuke, jak už bylo jeho zvykem.
„Ahoj,“ pousmál se na něj přes knížku Naruto. A pak se zhluboka nadechl. „Děkuju,“ jedno jediný slovíčko ho stálo tolik síly. Sasuke se zarazil. Otočil se na něj a pousmál se.
„Je ti to?“
„Trochu těsněji, ale je. Děkuju. Kdybys mi to nedal, musel bych do obchodu.“
„A?“
„Nenávidím nakupování,“ to bylo poprvé za těch osm týdnů, co se Sasuke zasmál. Naruto se na něj při tom díval a i on se usmál od ucha k uchu.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář