Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


8.: Uchihovi začínají

28. 11. 2009
Sasuke nedobrovolně vstal už v šest. Představa, že za hodinu a půl má sraz se Sayuri, nebyla zrovna ta, s kterou by chtěl vstávat. Ale nic jiného mu nezbylo. Jako velitel týmu si nemohl dovolit přijít pozdě.
Přetočil se na bok. Vedle něj sladce spal jeho manžel. Pořád mu to znělo naprosto absurdně. Jistě, po tý včerejší noci by nejspíš nemělo, ale… pořád to tak bylo. Navíc to ještě byl starší bratr tý nejdrzejší holky, kterou kdy v životě viděl. Ale musel si přiznat, že vypadá sladce. Vlasy mu neposlušně trčely na všechny strany, na tváři měl uvolněný výraz a deku zkopanou u nohou postele. Sasuke se pousmál, přikryl ho a vstal.
Normálně se se snídaní nezdržoval, ale řekl si, že by pro tentokrát začít vztah s někým aspoň trochu příjemně. Ne že by předešlá noc příjemná nebyla. A Sasuke si začal v duchu nadávat, že na to pořád myslí. Na jednu stranu by za tím chtěl udělat tlustou čáru a začít od znovu, ale na tu druhou… přece to nebylo tak hrozný!
Sasuke se zamračil. Jestli bude tímhle stylem přemýšlet dál, tým se mu vysměje za nepozornost, pak to z něj nějak dostanou a nakonec ho Sayu zmlátí. Krásné vyhlídky na tento a nejspíš i nejbližší dny.
Zalil kafe a po chvilce váhání i čaj. Chtěl být aspoň jednou v životě milý, ale nebyl si jistý, co Naruto po ránu pije.
Už chtěl odejít, když ho něco napadlo. Na kus papíru naškrábal vzkaz.
 
Naruto se vzbudil kolem desátý. Líně se protáhl a překvapeně se díval na deku, kterou byl přikrytý. Většinou se budil s dekou zkopanou v nohách postele, jak se během noci odkopával. A když nad tím tak přemýšlel-nepokopal v noci moc Sasukeho?
Hned si nadával do blbců. Co je mu do nějakého Uchihy?! Ale když nad tím tak přemýšlí, vždyť on je teď taky Uchiha! A jakmile dokončil tuhle myšlenku, vyjevil se mu včerejší večer. Zrudl a okamžitě se zajímal, jestli není v okolí někdo, kdo by si toho mohl všimnout. Samozřejmě tomu tak nebylo.
Tak se rozhodl vydrápat z postele. Bylo jasný, že za chvíli se sem přiřítí Kushina a Minato a jakmile to bude možné, tak i Sayuri. A věděl, že to ani vzdáleně nebude připomínat příjemný rozhovor.
Vstal, převlíkl se a sešel dolů. V kuchyni na stole na něj čekal vzkaz. Otevřel ho a sednul si k němu.
 
Dobré ráno!
Nejsem si jistý s tím, co snídáš. Takže jsem udělal jak čaj, tak kafe. Lednička i spíš jsou plný, stačí si jen vybrat.
Přijdu asi tak, jako chodila domů Sayuri.
Hezkej den!                                                                                                      Sasuke
 
Stručný vzkaz. Ale přesto jím byl Naruto překvapenej. Nevěděl sice, co přesně čekal, ale rozhodně to nebyl milý Uchiha, co připravuje snídani.
Nalil si čaj, udělal si rohlík s máslem a nasnídal se. Sotva to po sobě uklidil, rozezvonil se zvonek. Naruto se ušklíbl-přesně, jak čekal.
Než stačil přijít ke dveřím, od kterých ho dělilo asi jenom sedm kroků, zazvonil zvonek ještě třikrát.
„Konečně!“ vyhrkl Minato, když Naruto konečně po čtvrt minutě otevřel. Vešel dovnitř a zamířil do obýváku, následován Kushinou. Naruto protočil oči, zavřel dveře a šel za nima.
„Potřebujete něco?“ zeptal se a usadil se do nového křesla. Vlastně přímo v týhle místnosti byl poprvé od koupě a musel uznat, že Uchihovi to tu přestavěli skvěle. Moderní televize, pohodlná pohovka a skvělý křeslo.
„Jenom pár věcí,“ mávla rukou Kushina. „Tak jaká byla noc?“ zeptala se ho s mírným úsměvem.
„Jo, díky. Vyspal jsem se dobře.“
„Ty víc moc dobře, že to tak nemyslela.“
„Ale já to tak myslel.“
„Dovol, abych ti připomněl, že jsme stále tvoji rodiče a-“
„A TY zase dovol, abych ti JÁ připomněl, že jsem ženatý. Tudíž na sebe přebírám veškeré práva a povinnosti. Dokonce už ani Tsunade vás nesmí informovat o mém zdravotním stavu, pokud jí to zakážu. Takže zajisté pochopíte, když si pár věcí nechám pro sebe.“
„Ale tohle-“
„Právě tohle je jedna z věcí, které bych si rád nechal pro sebe. Potřebujete tedy ještě něco?“ Minato zavrtěl hlavou a oba vstali. „Dík za milou návštěvu,“ pronesl Naruto sarkasticky, když je doprovázel ke dveřím.
„A nezapomeň, Naruto-za týden u Tsunade.“
 
Ale stejně na to Naruto nemohl přestat myslet. Celý měsíc se na to psychicky připravoval. Připravoval se, že o jeho poprvé ho připravý nějakej floutek bez toho, aby se zajímal, jak se při tom bude cítit. A zvlášť si to myslel, když to měl být Uchiha. Ale… líbilo se mu to. Ať se to snažil překroutit jak chtěl, líbilo se mu to.
Díky těmto myšlenkám se nemohl soustředit na knihu, kterou chtěl číst. Námahu měl zakázanou, zbylý členové týmu na misi, Sayu u svýho týmu a s rodiči momentálně nemluvil. Nezbylo mu nic jiného, než ta kniha. Ale jak se mohl soustředit na písmenka, když si pořád vybavoval ten jediný, za to ale dlouhý vášnivý polibek.
Sasuke, překvapivě, myslel na to samé. Vlastně ani nevěděl, proč to udělal. Jenom… toužil po tom. Toužil po těch hříšně naběhlých rtech, aby se dotýkaly těch jeho. Toužil jazykem zkoumat ten Narutův. Tak to jednoduše udělal.
Ale duševní nepřítomnost se mu nevyplatila.
 
„Takashi-san!“ protáhl jeden ze dvou kluků otráveně, když Sasuke schytal další škrábnutí. Konkrétně to byl ten, s kým měl bojovat proti Sayu a dalšímu klukovi. „Jindy jste nezranitelný. Tak proč vám těch ran během půl hodiny nasázeli už nejmíň deset?“
„Takashi-san se nám zamiloval!“ rozesmál se druhý kluk. Tentokrát by Sasuke přísahal, že Sayuri udělala náznak pohybu na odstranění protivníka. Ovšem Sasuke to měl tentokrát povolený.
„Postřeh,“ katanu mu přiložil ke krku. On hlasitě polkl.
„Odvolávám,“ řekl rychle a vážně.
„Měli byste dávat větší pozor. Oba. Dobrá, boj si dáme eště jednou. Tentokrát já s Hisou proti vám dvou,“ opravdu nestál o to, aby ho díky příležitosti zabila.
 
Naruto uslyšel bouchnutí dveří. Podíval se na hodiny a ušklíbl se. Uslyšel kroky na schodišti, ztratily se mu v patře. Oddechl si. Nechtěl s ním mluvit. Ani teď a vlastně ani jindy.
Hned na to se ozval zvonek od dveří. Naruto se znovu ušklíbl a došel otevřít.
„Už jsem se divil, kde seš,“ zašklebil se na sestru. „Obývák víš, kde je,“ kývla a došla do něj. Ještě na sobě měla ANBU oblečení. „Děkuju, vyspal jsem se dobře. Dál se o tom bavit nehodlám. Potřebuješ ještě něco?“ Sayu se na něj zamračila.
„Ale něco mi říct musíš. Jsem tvoje sestra!“
„A jsme u toho zase,“ povzdychl si Naruto. „Podívej, i když jsi starší sestra, mám právo nechávat si něco pro sebe.“
„Ale dřív jsme si říkali všechno!“
„Sayu, dřív jsme byli mladší.“
„Vážně? Před měsícem a půl jsi byl teda o hodně mladší,“ zaironizovala si. Měla ho ráda a na společná tajemství si zvykla. Štvalo jí, že teď už jí neříká všechno. Naruto si znova zhluboka povzdechl.
„Jo, ale pře měsícem jsem byl ještě Uzumaki. Vlastně ještě včera jsem byl Uzumaki. Ale teď už nejsem.“
„A tím se něco mění?“
„Všechno.“
„Co s tebou je?“ Sayu do něho strčila. „Nikdy ses tak nechoval. Nikdy si nebral nic vážně. Vždycky jsi byl veselý, usměvavý. A teď se začínáš přeměňovat na Uchihu.“
„Sayu, já jsem Uchiha!“ po tomhle výroku zavládlo ticho. Ani jeden si nebyl vědom, že Sasuke je od začátku poslouchá. Po tomhle mu zůstala pusa otevřená.
„Ale…ale… ale to… Dobře,“ Sayu se zvedla. „Nevim co s tebou je, ale Tsunade říkala, že se ti budou měnit nálady, tvoje chování a tak. Během měsíce dvou by se to mělo ustálit Přijdu za tebou pak.“
Naruto se za ní díval. Byl sice přesvědčený, že tenhle názor není zapříčiněn žádnou změnou nálad ani ničím takovým, ale nechal jí při tom. Nerad viděl, jak se jeho jinak skvělý vztah se sestrou hroutí, ale muselo to tak být. Nechtěl, aby se mu hrabala v osobním životě. Dělala to tak i dřív? A jestliže jo, jak to, že si toho nevšiml.
Otevřel si svojí knížku a četl dál. Absolutně zapomněl na Sasukeho.
Ten však na jeho řeč nezapomněl. Sotva stihl vyběhnout nahoru, aby si ho Sayu nevšimla. Teď však seděl na jejich posteli a díval se do prázdna. Nemohl uvěřit tomu, co před chvílí slyšel. Byl přesvědčený, že jeho vztah se sestrou je ideální. Ale… proč jí teda něřekl, co se dělo včera? Proč jí to všechno nevylíčil a oba pak mohli dumat, jakože Uchiha najednou takhle změnil své chování.
Nechápal to. Ten blonďák ho svým chováním nepřestával překvapovat.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář