Jdi na obsah Jdi na menu
 


2.: Problémy

28. 11. 2009
Den na to bylo ještě vše v pořádku. Ovšem třetí den začala Narutovi jeho noční můra.
 
„Užs´ to viděl?“ přiřítila se kolem sedmý ráno Sayuri do Narutova pokoje.
„Co zase?“ zabručel Naruto, neboť to na něj byla naprosto nemyslitelná doby, kdy měl, podle něj, každej člověk spát.
„Tak se podívej z okna,“ Sayu, už navlečená v ANBU obleku, se opřela o rám dveří. Naruto poněkud mrzutě přešel k oknu. A v tu ránu byl vzhůru.
Před jejich domem stálo kolem stovky dívek ve věku od deseti do dvaceti let a skoro všechny v rukou držely transparenty s nápisy typu SMRT UZUMAKI NARUTOVI!. Naruto nasucho polkl.
„Naši o tom ví?“
„Právě volaj k Uchihům.“
 
„Děje se něco?“ zeptala se Mikoto. Fugaku se od telefonu vrátil zamračený.
„Dům Uzumaki-Namikaze blokují fanynky našeho syna. Kde je Sasuke?“
„Už na srazu se svým týmem.“
„Jaký je jeho krycí jméno?“
„Takashi.“
 
„Kde zas vězí?“ vztekal se jeden člen jeho týmu. I on už byl lehce nervózní, i když na pozdní příchody byl zvyklí. Když do ANBU nastoupil, byl pod jakýmsi divným týpkem, který nedokázal nikam přijít včas.
„Takashi?“ ozvalo se za ním. Byl rád, že má na tváři masku. „Myslím, že dnešní trénink můžeš rozpustit. Poslední členka jen tak nepřijde a my si potřebujeme s někým promluvit,“ Sasuke se otočil na zbylý dva ANBU.
„Slyšeli jste, ne? Zejtra v obvyklou hodinu.“
„Hai!“ mu bylo jedinou odpovědí. Pak se otočil zpátky na otce. Nyní ho zasáhl vztek, co sršil Fugakovi z očí.
„Ty tvoje praštěné fanynky zatarasily všechny východy domu Uzumaki-Namikaze. Musíme jim pomoct.“
 
Sasuke už z dálky viděl obrovský shluk holek kolem jednoho domu. Zhluboka si povzdychl. Pak nasadil ten nejpříjemnější výraz, na který se v tu chvíli zmohl, a přešel k jedný z nich.
„Ahoj, jsem Uchiha Sasuke. Nepomohla bys-“ ani nestačil doříct a dívka omdlela. Všechny ostatní se na něj podívaly a v momentě se po něm začaly sápat.
„Dóóóóóst!“ zazněl vysoký soprán a všechny holky se na ráz zklidnily. Před Sasukeho se postavila růžovláska. „Ahoj, jsem Haruno Sakura a jsem představitelka tvého fanklubu,“ řekla a zrudla. „Víš, tuhle chvíli jsem si představova-“
„Promiň, že tě přerušuju, ale tohle všechno jsi zařídila ty?“ růžovláska šťastně přikývla. „A jak jsi přišla zrovna na Naruta?“
„Kazumi, jedna z našich, nejvěrnějších členek, mi to řekla. Prý si odchytila svýho senseie, Jiraiyu-san, když byl opilý a ten jí to s radostí sdělil,“ Sasuke se zamračil. A Sakura se mu hodila kolem krku. Hodil po ní tak hnusný pohled, že se okamžitě stáhla. Skokem se dostal na střechu.
„Poslouchejte mě všechny! Jestli se kdy dozvím, že jste Narutovi jenom zkřivily vlas…,“ přejel všechny přítomné hnusným pohledem, „nepřejte si mě!“ pak kývl na svého otce a dostal se před vstupní dveře.
 
Naruto to všechno pozoroval z okna svého pokoje. A jelikož Sasukeho proslov nebyl zrovna nejtišší, slyšel i ten. Na jednu stranu byl rád, že se ho zastal. Na druhou stranu ho měl chuť z téhož důvodu zaškrtit.
„Wow! Sasuke se tě zastal! Tak to jsem nečekala,“ ušklíbla se Sayuri, která celou dobu stála za ním.
„Sayu?“ ozval se Naruto s hraným klidem.
„Hn?“
„Už raději nic neříkej!“
 
„Děkujeme za pomoc,“ zhluboka vzdychla Kushina, když se všichni usadili do obýváku. „Jenom pořád netuším, jak se to…“
„Prej to nějaká holka dostala z Jiraiyi,“ přerušil jí Sasuke. „Nějaká jeho studentka,“ Naruto zaúpěl.
„Já jí přerazím,“ zamumlal polohlasně. „Já jí opravdu přerazím. Nebo raději ho?“ zapřemítal nahlas.
„To už je jedno. Ale kdyby ses svýmu fanklubu aspoň trochu věnoval-“
„O tom jsme mluvili snad už stokrát,“ zpražil svého otce pohledem Sasuke. „Zkoušel jsem se domluvit s tehdejší vedoucí. Bylo to zhola nemožné.“
„Sám jsi řekl s tehdejší. Teď se to změnilo a-“
„A vyděl jsi, jak? Ta holka mě málem uškrtila!“
„Pořád seš na tom líp, než já,“ zamračil se Naruto. „Jakmile mě zahlídly v tom okně, začaly se na náš dům tlačit ještě víc. Je zázrak, že to dům přežil,“ Sasuke si ho až v tu chvíli pořádně prohlídl. U nich na večeři se viděli poprvé a prozatím naposledy a Sasuke byl tak naštvaný na svého otce, že si vlastně nikoho nevšímal. Ale jak tam teď před ním Naruto seděl s rozcuchanýma vlasama, ještě rozespalým pohledem, v obyčejných teplákách a volnějším triku s krátkým rukávem… nemohl popřít, že vypadá roztomile. Lehce zavrtěl hlavou, aby si ty myšlenky vyhnal z hlavy.
„Teď už je asi zbytečné předstírat, že se vlastně nic neděje, nemyslíte?“ svoje slova však směřoval hlavně na Naruta. Všichni se na něj tázavě podívali. „Nechtěl bys jít dneska na večeři, Naruto? Všechno bysme o samotě probrali a… aspoň trochu se seznámili,“ Naruto se na něj nedůvěřivě zadíval, ale kývl.
„OK. Kde mám v kolik být?“
„Vyzvednu tě tady. V sedm?“ Naruto kývl a tak byli domluvení.
 
Na sraz se Naruto, překvapivě i celkem hnal. Už od rána neměl zrovna nejlepší náladu a svůj vztek si hodlal vylít na tom, kdo všechny ty ranní problémy způsobil.
„Erro-sannin!“ křikl na něj, když ho z dálky uviděl. Jiraiya se při pohledu na jeho rozzuřenou tvář přikrčil. „Proč?“ vyštěkl naštvaně, jakmile přišel na slušnou vzdálenost.
„Já za nic nemůžu!“ začal se okamžitě bránit Jiraiya. „Co se stalo?“
„Když si byl v lihu, Kazumi z tebe dostala, koho že si vlastně bude Uchiha brát,“ zamával mu před nosem levou rukou, na které měl snubní prstýnek. Měl ho na sobě poprvé od té doby, co mu ho Fugaku dal.
„Teeda!“ byla u něj skokem Kazumi. „Ten je úúúúžasnej! Já věděla, že Sasuke-kun má skvělej vkus,“ Naruto po ní hodil takovým pohledem, že by se za něj nemusel stydět ani Sasuke. Kazumi urychleně ustoupila.
„A pročs´ to říkala tý… tamtý… růlžovlásce?“ Naruto si nemohl vzpomenout, jak se představitelka Sasukeho fanklubu jmenuje.
„Je to naše vedoucí! Navíc Sasuke-kun musí vědět, že za ním stojíme i když-“
„Fajn,“ přerušil jí se zaťatými zuby Naruto. Za ten den toho měl tak akorát dost-a to nebylo ani deset hodin. Nejdřív ho Sayu vzbudí v sedm hodin, pak je pomalu hodinu okupuje banda uřvaných holek a následuje opravdu milá návštěva Uchihů. A to ho ještě čeká večeře se snoubencem. Čím si to zasloužil?
„Dobrá, začínáme!“
 
„Naruto? Je tři čtvrtě na sedm,“ mile ho upozornila Kushina.
„Já vim,“ zabručel, ale dál seděl před televizí.
„Za čtvrt hodiny tady bude Sasuke.“
„Já vim.“
„A Sasuke je Uchiha.“
„JÁ VIM!“ skoro už zakřičel a otočil se na ní. „O co ti jde?“
„A Uchiha tě jenom těžko vezme na večeři do nějaké podřadné restaurace,“ sjela ho pohledem. Na sobě měl jeho typickou černo-oranžovou soupravu. Protočil oči.
„Fajn, jdu se převlíknout,“ svolil a zvedl se. „Ale kimono ani nic podobného ode mě nečekej!“
O deset minut později se vrátil zpátky do obýváku.
„Je to takhle lepší?“ otočil se před Kushino. Tentokrát měl na sobě tmavý džíny a světlý nátělník, který z části zakrývala rozepnutá černá mikina. Kushina se usmála.
„Takhle je to mnohem lepší.“
Čekali dalších pět minut. Přesně v sedm se rozezněl zvonek. Kushina se pousmála.
„Přesný jak hodinky.“
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Kyaaaaaaa

(Arya, 5. 2. 2010 21:13)

to je uzasne a krava sakura ani tu dlho nebola a hned vie cloveka vytocit :P