Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


17: Tykání nabízí žena

26. 12. 2009
„Takže vám vlastně vůbec nic není. Ale raději si vás tu necháme na pozorování,“ zakončila Tsunade svůj dlouhý monolog směřovaný na Naruta. Sasuke stále nevěděl, co se stalo. „Kushino, ty můžeš jít domů hned, ale kdyby se ti cokoliv nezdálo v pořádku, přijď,“ po té za ní konečně zapadly dveře.
„Dobrá, řekne mi konečně někdo, co se doma stalo?“ když Tsunade odešla, Sasuke konečně našel čas na položení otázky, která ho hlodala už při nejmenším hodinu.
„Vařila jsem,“ odpověděla jednoduše Kushina. Sasuke pozvedl obočí.
„A to se vám stává často?“ Kushina se na něj překvapeně otočila.
„My si vykáme?“ Sasuke překvapeně zamrkal. Tuhle otázku zrovna teď nečekal.
„No… totiž…“
„Mám pocit, že tykání navrhuje žena, ne?“ usmála se a přešla k němu. „Kushina,“ natáhla před sebe ruku. Sasuke jí váhavě stiskl.
„Fajn. Takže… Stává se ti to často?“
„Občas.“
„Občas? Definuj slovo občas.“
„Tak jednou, dvakrát do roka,“ odpověděl místo Kushiny Naruto.
„Jednou dvakrát do roka? Super. Od teď si budete jídlo obědvávat.“
„Proč?“
„Nějak se mi nechce jednou dvakrát do roka opravovat kuchyň.“
„Neříkej, že by to pro Uchihu byl nějaký problém,“ začala si ho dobírat Kushina.
„Pro jak kterého Uchihu,“ zamumlal Naruto. Veškerá pozornost se přesunula na něj.
„Jak ti je?“ zeptal se konečně na otázku, která ho na jazyku tlačila ještě víc, než ta předchozí.
„Slyšels Tsunade, ne?“
„Tohle nemyslim.“
„Tak já teda jdu,“ Kushina otevřela dveře, mrkla na kluky a zase za sebou zavřela. Sasuke mu se to jenom zdálo, nebo opravdu věděla něco, co by neměla?
„Takže,“ otočil se zpátky na Naruta, „jak ti je?“
„Už líp, díky,“ usmál se na něj.
 
„Naruto, posloucháš mě?“ odtrhl oči od okna, za kterém zuřila bouřka.
„Jé, Tsunade! Ty už jsi tady?“ Tsunade protočila oči.
„Už asi pět minut,“ Tsunade se na něj pátravě zadívala. Pak si povzdechla. „Chtěli jsme tě dneska propustit, ale když takhle leje, nikam tě nevyženem,“ otočila se a přešla ke dveřím. U nich se zarazila a otočila se zpátky na Naruta. „Možná by sis s ním mohl promluvit,“ Naruto sebou trhl.
„S kým?“ Tsunade se pousmála.
„S tím malým,“ Naruto skepticky pozvedl obočí. „V této fázi těhotenství je úplně normální debatovat s miminkem. Navíc teď už vnímá hlasy z okolí. A když na něj bdeš mluvit, pozná tě i po narození. Uvidí v tobě rodiče.“
 
„To snad nemyslíš vážně?!“ Naruto se s úšklebkem otočil.
„Neboj. Jenom to dobalim a hodim to na tebe,“ usmál se na právě příchozího Sasukeho a vrátil se ke skládání věcí do tašky.
„Jsem rád, že tě zase vidím Veselého. Co ti bylo?“
„ale! Jenom menší splín. Potřeboval jsem se vykecat,“ je pravda, že povídání s tím malým Narutovi hodně pomohlo. Rozhodl se ten jejich „vztah“ neřešit a raději si užít společně strávené chvíle.
Zvláštní bylo, že nějak zapomněl na rozhovor, který vyslechl mezi Kushinou a sasukem před hořením kuchyně. Možná to bylo tím kouřem, kterého se chvíli po tom nadýchal požehnaně. Nebo prostě jenom chtěl zapomenout.
 
„Tak co je k obědu?“ ptal se hned, jakmile si dovybalil. Přece jenom kuchyně konožské nemocnice nebyla vyhlášená po celý vesnici díky výborným delikatesám.
„Jelikož jsem asi tak dobrý kuchař, jako každé průměrné novorozeně, a naše kuchyně je stále ve strašném stavu, budeš si moct vybrat oběd sám., Někam vyrážíme.“
„Super! Jenom, prosim tě, ne do té snobské restaurace, co jsme byli minule.“
„Neboj, tentokrát je výběr na tobě.“
 
„To toho sníš tolik?“ divil se Sasuke, když do sebe Naruto házel už pátou misku.
„Jim za dva,“ usmál se na něj Naruto mezi dvěma sousty. Sasuke jenom pobaveně zakroutil hlavou.
„Překvapuje mě, že jsi tak klidnej. Jiní rodiče šílí už během prvních měsíců. Ty seš už pomalu v sedmym a nic.“
„Neřekl bych, že nic,“ zamumlal Naruto pro sebe a odložil prázdnou misku. „Ale máš pravdu. Měli bysme pomalu začít shánět věci,“ Sasuke se pousmál.
„Dnes nebo až zítra?“
„Čím dřív, tím líp!“
 
„Proč nechceš koupit modrou? Je to přece barva kluků.“
„No právě. A já ještě nevim, co to bude.“
„Tak můžem koupit růžovou.“
„Zapomeň. Jestli mi třeba někdy někdo do domu přinese růžovou třebas jenom ponožku, budu vraždit!“
„Co takhle fialová?“
„Moc studený.“
„Jsou různý odstíny fialový.“
„A všechny jsou buď studený nebo křiklavý.“
„A co třeba žlutá?“
„Moc výrazný.“
„Ale… Fajn, nebudu se s tebou hádat.“
„To bych prosil.“
„Červená?“
„Moc agresivní.“
„Oranžová?“
„Smíchaná žlutá a červená.“
„A?“
„Ne!“
„Zelená?“
„Ta by šla.“
„Bí-cože?“
„Zelená by šla.“
„Super. Jednu vem a jdeme.“
„Ale jakej odstín?“
„Co prosím?“
„Tmavá je moc pochmurná a světlá moc křiklavá.“
„Jashine, proč?!“
Nakonec se domů vrátili se světlounce zelenou a objednávkou na pár kusů nábytku ze světlého dřeva.
Sasuke byl z toho nákupu zcela vyčerpaný, ale Naruto, jak se zdálo, byl ve svém živlu. Ta-tam byla jeho nechuť k nakupování.
 
„Tak jak se máte?“ přivítala ho pár týdnů na to Tsunade. Sedmý měsíc byl na Narutovi krásně vidět, ale jemu to na úsměvu neubralo. „Slyšela jsem, že jste začali zařizovat pokoj pro to malý.“
„Jo. Sasuke zrovna včera maloval,“ usmál se Naruto nad tou veselou vzpomínkou. „Už jenom pár detailů a pokoj bude hotovej.“
„To ráda slyším. Lehni si, prosím, a vyhrň si triko,“ Naruto usělal, jak řekla a ona mu na břicho nakapala a rozetřela gel. Přiložila k němu přístroj a soustředěně se zadívala na monitor. Po chvilce se usmála a otočila monitor k Narutovy. Ten chviličku očima skenoval černo-šedé skvrny, když se i na jeho tváři objevil úsměv. „Vím, co to je. Chceš to vědět?“
„Ne.“
 
„Koukej,“ ukázal to odpoledne Sasukemu fotku. Sasuke se pousmál a vzal si jí. Chvilku jí zamračeně zkoumal, ale pak si povzdechl.
„Dobře, vzdávám se. Takže kde je?“ Naruto se rozesmál.
„Tady má hlavičku. Tadyto jsou nožičky a tady a tady má ručičky,“ Sasuke pozoroval jiskřičky štěstí v Narutově očích. Všiml si, s jakou láskou o tom mluví. A u srdce ho bodla jiskřička žárlivosti, když si uvědomil, že takhle o něm nikdy mluvit nebude.
„Máš už termín?“
„Nikdy se nic neví přesně. Ale Tsunade předběžný termín stanovila na 26. října.“
„Tak to stíháš tu svojí oslavu,“ Naruto se na něj zvláštně podíval, ale pak se usmál.
„Jo, to stíhám.“
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:DDDDDD

(Aya Yai, 30. 1. 2010 22:58)

MUHAHAHAHAA!
Naruto is alive!!!
Ale měli by se už vyznat, nebo mi z toho upadnou nohy xDDD -.-''''
Tvoje povídky se čtou jedním dechem ;3 Letím na další! ^^

skvelééé

(akimari, 30. 12. 2009 18:22)

rýchlo ďalší!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Celú kapču som zhltla na jeden šup a vonkoncom nemám dosť. Píšeš fakt úžasne a máš taký krásny a jedinečný štýl písania, že sa vždy teším na ďalší diel ako malé dieťa čo vidí vianočný stromček (s čínskymi žiarovkami .............. to bol kompliment xD) ... ak by si chcela pokecať tak mi písni na blog nájdeš ma na www.akimari.blog.cz

...

(terkic, 27. 12. 2009 21:25)

další kawaiový díl:)

::::::

(pajčas, 27. 12. 2009 2:19)

jupí...
no nejvíc mě dostalo: „Dobře, vzdávám se. Takže kde je?“ Naruto se rozesmál.
Naprosto úúúžasnej díl.

Jashinovské

(Iruka sensei, 26. 12. 2009 22:44)

Páni, tak dlouho jsem se těšila ateď to tak rychle zhltnu :C
Zase musím čekat na dlaší díl ... Jak to jenom přežiju?? :D
Taikže honem sem s ním :D