Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


11.: Noční rozhovor

28. 11. 2009
Naruto seděl v obýváku a četl si knihu, když se Sasuke vrátil. Snažil se uklidnit splašeně bijící srdce. Jak asi bude Sasuke reagovat? Ale Sasuke vešel do obýváku stejně, jako kdykoliv jindy.
„Ahoj,“ pozdravil ho, vzal svojí knížku a sedl si.
„Ahoj,“ pozdravil ho Naruto. Svou knížku však odložil. „Užs´ to viděl?“ Sasuke se na něj přes knížku podíval.
„Co?“ Naruto sáh za sebe, vytáhl noviny a podal je Sasukemu. Ten, sotva je viděl, zamračil se. Pozorně si je pročetl. Pak je odložil a zadíval se na Naruta. „Byl tady někdo?“
„Ne, což mě udivuje. Čekal jsem alespoň tátu. Ale máma ho asi udržela na uzdě,“ pousmál se poněkud smutně. „Ale počítám s tím, že se tady objeví.“
„Mám pak jít do pokoje?“ Naruto se na něj zamyšleně podíval.
„Ne. Myslím že bude lepší, když tu zůstaneš,“ řekl nakonec. Pak se oba vrátili ke svým knížkám. Asi půl hodiny na to se ozval zvonek.
„Já tam dojdu,“ nabídl se Sasuke.
„Naruto!“ o pár chvil později vtrhl do obýváku rozzuřený Minato. „Cos to zase provedl?“
„Jak, já?!“ začal se hned bránit Naruto. „Mě osobně by nějakej pach od grilu nerozházel. To tomu děcku se to nelíbí!“
„Navíc, dovoluji si prohlásit, že to jediný bylo na celé té samozvané party nejzajímavější. Pan Nakamura by mu měl poděkovat-aspoň se o tý slavnosti bude nějakou dobu mluvit,“ Naruto se nad Sasukeho řečí pobaveně pousmál.
„Mohl byste opustit tuto místnost a nechat nás tady s mým synem samotné?“
„Obávám se, že nemohl. Vy jste totiž značně rozčílený a můj manžel by se neměl stresovat ani rozčilovat, proto tady raději zůstanu,“ mluvil diplomatickým tónem, ovšem Naruto v něm zaznamenal stopu pobavení. Minato se na něj zamračil.
„Kdo vůbec pozval novináře?“
„Obávám se, že to jsi ve špatném domě,“ prohodil Naruto. V tu chvíli se zvonek rozezněl podruhé. „Já tam dojdu,“ jaké bylo Narutovi překvapení, když za dveřmi stáli Mikoto s Fugakem. „Pojďte dál. Sasuke a táta jsou v obýváku,“ Fugaku se při zmínce o Minatovi lehce zamračil. Naruto za nimi zavřel a došel s nimi do obýváku. V tu chvíli se však rozezněl zvonek potřetí. Naruto se už vážně zamračil a poněkud naštvaně otevřel dveře. V nich stála Kushina a Sayuri. „Je krásné, když se sejde celá rodina,“ odfrkl si Naruto a pustil je dovnitř. Vešel za nima do obýváku. Tam začínalo být krapet těsno. Sasuke, Fugaku a Mikoto seděli na pohovce a Minato seděl v křesle. Sayuri, Naruto a Kushina museli zůstat stát. Zavládlo trapné ticho.
„Fajn,“ přerušil ho nakonec Naruto. „Všichni víme, proč jsme tady. Co kdyby sme to zrychlili? Nějak mě nebaví tady jenom tak stát a zírat do blba,“ sotva řekl slovo stát, už byli na nohou jak Minato, tak Sasuke. Naruto se ušklíbl a sedl si do křesla místo Minata. Sasuke galantně nabídl místo Kushině, která si ráda sedla. A aby Fugaku nezůstal pozadu s galantností, pustil na své místo Sayuri. A tak seděli ženy, dívka a těhotný chlapec. „Fajn, tím se vyřešilo to stání. Ale pokud hodláte dál takhle mlčet, jdu si číst!“
„Tak dobrá. Předpokládám, že všichni četli článek v Konoha´s express, že?“ zeptal se Fugaku. Odpovědí mu bylo šestero pokývání hlavou. „Já osobně navrhuji, abychom tam já a ještě někdo zašli a požádali o veřejnou omluvu.“
„Proč? Vždyť vyjímečně napsali pravdu. Ale jelikož je to ten nejbulvárnější bulvár, lidi nad tím jen mávnou rukou. Ale když tam dají omluvu, tak se o to začnou zajímat a budou si říkat Tak na tom asi kus pravdu bylo,“ namítl Naruto. Fugaku se zamračil.
„Takže to hodláš nechat jen tak? Po tom, co urazili naší rodinu?“ Naruto se zamračil. Takhle o tom nepřemýšlel. Jenom z toho nechtěl dělat zbytečnou kauzu.
„Naruto má pravdu,“ přidal se na jeho stranu i Sasuke. „Nestojím o žádnou sledovanou kauzu, která by pak zaručeně následovala. To pak člověk ani nemůže vyjít na ulici bez toho, aby si na něj lidé ukazovali.“
„Ale taková ubohá-“
„Přesně tak, je to ubohost!“ přerušila Fugaka Kushina. „Každý dobře ví, že během druhého měsíce těhotenství je jeden citlivý na pachy a snadno u něj vše vyvolá nevolnost. A ti, co se z toho snaží udělat nějakou ostudu, jsou ubozí. A klan Uchiha nemá za potřebí domáhat se něčeho na ubožácích, nemám pravdu?“ Mikoto souhlasně přikývla. Fugaku si je nepřesvědčeně měřil pohledem.
„Když myslíte…“
 
Čas běžel a Narutovi těhotenství s ním. Druhý měsíc se přehoupl ve třetí a Naruto na sobě začal pociťovat jisté změny.
 
„Sakra… tady někde to…“ mumlal si Naruto a prohraboval se ledničkou. „Ááááá, tady to je!“ skoro vykřikl a vyndal z lednice kbelík čokoládové zmrzliny.
„Naruto? Co tady děláš?“ ozvalo se rozespale od dveří. Stál v nich Sasuke oblečený jen v pyžamových kalhotech. V červnových nocích bylo holt horko.
„Ahoj, Sasuke. Dáš si taky?“ zeptal se ho naprosto čilí blonďák. Sasuke pozvedl obočí.
„Jo tak to ty nám každou noc brakuješ ledničku,“ pousmál se. „A víš co? Dám si taky,“ vzal si ještě jednu lžíci, sedl si naproti Narutovi a i on se pustil do zmrzliny.
„Proč nespíš?“ zeptal se ho Naruto, s pusou plnou zmrzliny. Sasuke pokrčil rameny.
„Nevím. Prostě jsem se najednou probral, ty jsi vedle mě nebyl a tak jsem se šel napít,“ detail, že se tak probral už potřetí, vynechal. Začali probírat běžná témata-práce, například. Což tvořil Sasukeho tým. Tím se dostali k Sayuri a tím zase k různým rodinným historkám. Nad kbelíkem zmrzliny se dobře bavili několik hodin. Až po nějaké době se Sasuke podíval na hodiny.
„Fíííha, pět ráno,“ zamumlal překvapeně Sasuke. „Tak to jsem opravdu zvědavej, jak budu vést dneska náš trénink.“
„No to si užij. Já většinou chodím spát kolem půl šestý a vstávám v poledne,“ pokrčil rameny Naruto a dal si do pusy poslední kus zmrzliny. „Mimochodem, mohl by ses dneska stavit v krámě?“
„Co mám koupit?“
„Chleba, marmeládu, paštiku, okurky a šlehačku,“ nadiktoval mu Naruto. Sasuke na něj vytřeštil oči.
„To jako budeš jíst všechno najednou?“
„Ne,“ Sasuke si oddechl. „Nejdřív si dám chleba s paštikou a marmeládou a pak okurky se šlehačkou.“
 
A tak čas plynul dál. Ale když spolu v noci diskutovali, něco se změnilo. Jejich vztah už nebyl tak odtažitý. Večer si přáli dobrou noc a odpoledne spolu normálně mluvili. Jejich rozhovory nekončily u pozdravu
Sasuke se začal těšit domů.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář