3.: Sasukeho minulost
Seděli v kavárně, kde se měli sejít s vedoucím týmu, který už tři roky pátrá po Akatsuki. Avšak do této schůzky zbývala ještě hodina času a oni ji hodlali využít pro oběd. Objednali si menší občerstvení a kafe a pohodlně se usadili.
„Říkal jsi, že tebe k této práci přivedla vražda tvých rodičů. Jak to nakonec dopadlo?“ v Narutovi byla ta otázka už od předešlého večera, přesto doteď nebyla možnost jí položit. Sasuke si těžce a bolestně povzdychl a Naruto okamžitě zalitoval, že ji vůbec položil. Už chtěl říct, aby na to zapomněl, když Sasuke otevřel pusu k odpovědi.
„Už na škole jsem k němu začal sbírat potřebné podklady. Díky svým skvělým výsledkům jsem dokázal lehce přemluvit učitele, aby mě dostali k podkladům, ke kterým bych se jinak nedostal. A tak jsem měl jisté podezření už když jsem opouštěl školu. Případ jsem vyřešil za čtrnáct dní. Ale vrah mých rodičů se nikdy nedostal za mříže,“ na chvilku se odmlčel. Musel se rozmyslet, jak bude pokračovat. Nikdy nikomu neřekl celou pravdu, nikdy nikomu neodhalil nic ze svého života. Tento jeho první případ mu vzal důvěru k lidem. Naruto mlčel. Dokázal pochopit, proč se Sasuke choval tak, jak se choval. Najednou, jako blesk z čistého nebe, se dokázali chápat navzájem. „Vrah mých rodičů je můj starší bratr,“ řekl nakonec přesně tak, jak to kdysi, naprosto zdrcený a vysílený, řekl Tsunade. Naruto mírně pootevřel pusu. „Ale Itachi po sobě zametl všechny stopy. Měl předem všechno naplánovaný. Jediná chyba v jeho plánu byla ta, že já byl neočekávaně v nemocnici, kvůli operaci slepáku. Ale vraždu už odkládat nemohl. Všechny v domě zabil a pak se najednou propadl do země. Místo Itachiho Uchihy tady zbyl Nikko Nakamura, jeden ze zabijáků obávané organizace Akatsuki,“ jak tak mluvil, uvědomil si, že tato zpráva už nebolí tolik jako před lety. Už ho při tom nepálily oči od slz, už necítil svírání srdce. Itachi se pro něj stal minulostí, už neexistoval. Přesně jak si to jeho bratr přál. Ale když měl nyní možnost dopadnout jeho i jeho kumpány z organizace…
Naruto mlčel. Najednou si plně uvědomoval, jak se jich tento případ osobně dotýká. Možná jim to pomůže případ dořešit, možná je strhne tak, že budou v ohrožení života. Ale co bylo nejdůležitější, najednou si byli blíž než kdykoliv předtím. Najednou měli aspoň něco společného. A najednou cítili, že se na toho druhého můžou opravdu spolehnout, že se o něj můžou opřít. Blonďák si hlasitě povzdechl. Tohle se mu nelíbilo. Přesto však smrt svého táty nehodlal přenechat nějakému náckovi.
„Zvládnem to,“ ozval se Sasuke. Naruto překvapeně zamrkal. „Najdem tu zatracenou organizaci, všechny ty grázli pochytáme a tím pomstíme tvého tátu i mojí rodinu, dobrá?“
„Jasný!“ Narutovi se vrátil úsměv na rty. To je ono, oni společně to zvládnou. Pokud zapojej všechny svoje možnosti, napnou síly a využitou vědomosti, které se podařili za ty tři roky nashromáždit, tak to určitě zvládnou! Když ne oni tak kdo jinej?
O hodinu později k jejich stolu přistoupil kluk v jejich věku v obyčejných džínách a triku.
„Vy asi budete Naruto Uzumaki a Sasuke Uchiha, že?“ vzhlédli a zadívali se do tváře culíkatýho kluka. „I když nevypadáte na to, co jsem o vás slyšel. Jsem Shikamaru Nara a už půl roku vedu skupinu, která celý tři roky nepřetržitě pátrá po organizaci Akatsuki,“ přisunul si židli k jejich stolu a sedl si na ní.
„Uchiha Sasuke,“ kývl na něj Sasuke. „Pomůžete nám?“ zeptal se bez obalu. Nesnášel chození kolem horké kaše a tak prostě šel rovnou na věc.
„Záleží na tom, s čím chcete pomoct,“ pokrčil rameny brunet. „Například nevíme, kde přesně mají nyní ústředí. A stále nevíme, kdo stojí v čele. Zato ale víme, kde některé z členů najdeme a máme podoby většiny zabijáků.“
„Máte taky přehled, kde se pohybují?“
„Bohužel, stále se nám nepodařilo byť jen na jediného z nich připnout sledovací zařízení. Tedy vlastně na jednoho ano, ale ten je momentálně v nemocnici.“
„V nemocnici?“
„Otrava jídlem. Nic vážného, ale prostě se přecpal a v nemocnici ho museli operovat. Díky tomu se nám do něj podařilo dostat spolehlivé zařízení, kterého se nemůže zbavit,“ Naruto se otřásl odporem. Absolutně se mu nezamlouvala myšlenka, že má někdo v sobě nějaký kus kovu, díky kterýmu ho lze sledovat. Ale věděl, že je to pro dobrou věc, tak raději nic neříkal.
„Kde přesně má ten kus kovu?“ zeptal se lehce zamračený Sasuke. O lidském těle něco věděl a nemyslel si, že žaludeční kyseliny jsou pro něco takového bezpečné.
„Má ho voperovaný za uchem, takže ho najdeme i kdyby třeba přišel o ruku nebo o nohu.“
„Za uchem?“ lehce se zamračil Naruto. „Jak ucho souvisí s výplachem žaludku?“
„Máme šikovné lidi, kteří dokážou voperovat něco někam, aniž by si toho někdo z přítomných doktorů všiml,“ usmál se na něj Shikamaru. Naruto si povzdychl. Vždycky měl pocit, že obranné síly mají až moc velkou moc. „Nicméně propustí ho nejdříve za týden. Ale o schůzce v kasínu jsme věděli,“ dodal jakoby nic. Narutovi se zablesklo v očí a jenom kývnutím hlavy ho pobídl, aby pokračoval. „Už necelého čtvrt roku se nám daří odposlouchávat hovory důležitých lidí. Tenhle hovor byl zvlášť dlouhý a dokonce se ho účastnil ten, kdo stojí v čele organizace. Mluvili o komsi, kdo prý organizaci pomáhal v úplném začátku. Dlužili mu prý až moc. Údajně jim pomohl s obchody s drogami, s kterými začínali, a taky jim zajišťoval zbraně. Za své služby si ale žádal čím dal tím vyšší částky a prý se začíná projevovat, že o nich ví až příliš mnoho. Chtěli ho zabít a to….“
„V kasínu na šedesáté páté v den anonymity,“ doplnili ho unisono Sasuke s Narutem.
„Přesně tak,“ usmál se Shikamaru. Chtěl ještě něco říct, ale to mu zazvonil mobil. Omluvil se a odstoupil od stolu.
„Tak co na to říkáš?“ otočil se Sasuke na Naruta.
„Svůj svět nám otevřeli neúmyslně,“ odpověděl okamžitě blonďák. „Takže pokud dokumentům v tátově pracovně věnujeme dostatek času,…“ ale to se k nim svižným krokem vrátil Shikamaru.
„Právě byl vyslechnut další rozhovor a jeden ze špičkových zabijáků míří do domu oběti, protože si jsou jistí, že tam naleznou dokumenty, které bude třeba spálit,“ skoro to ani nedořekl a Sasuke s Narutem už byli na nohou.
„Uvidíme se u nás v kanceláři,“ rozloučil se rychle blonďák.
„A pokud tam nebudem za čtvrt hodiny, zajisti posilu do Narutova domu. Adresu najdeš v jeho složce,“ dal mu pokyny Sasuke a už nastupoval do svého auto, výjimečně na místo spolujezdce. Sotva zavřel dveře, Naruto vystartoval takovou rychlostí, že se jich musel přidržet. Tentokrát však nic nenamítal. Pokud to stihnou včas, ulehčí jim to práci a posune je to dál. Pokud přijedou pozdě, tak ne jenom že to zdrží celé vyšetřování, ale také mohou přijít o život.
O tři a čtvrt minuty později už stáli před Narutovým domem a rychle se do něj hrnuli.
„Zamkni,“ houknul na Sasukeho Naruto. „Sice ho to nejspíš nezastaví, ale aspoň zdrží.“
Sasuke ho poslechl a ihned se hnal do pracovny za ním. Naruto už v rukou držel dvě velké složky a očima i prsty dál bloudil po policích, Sasuke se nahrnul ke stolu a začal se probírat papíry. Potřebovali důkazní materiál.
„Mám všechno,“ oznámil o pět minut později blonďák a všechno strčil do tašky, kterou sebral bůh ví odkud.
„Počkej ještě chvilku,“ Sasuke horečně pátral po jednom papíru, který držel v ruce dopoledne. Byl tam jasný důkaz, že Minato musel brát peníze někde bokem, jinak by musel už dávno zkrachovat. „Mám ho!“ zvolal vítězně, ale to se ozvala exploze a natlakovaný vzduch se hnal směrem od hlavních dveří. Oba se museli sehnout, aby je to nestrhlo s sebou. „V pořádku?“ syknul Sasuke k Narutovi.
„Jasný,“ ten se už plazil ke dveřím do pokoje, které naneštěstí nechali otevřené.
„Co je tohle za zvyk, zamykat dům, když jdete na smrt? Kdo má na to ubohý dřevo věčně plýtvat výbušninami?“ uslyšeli znělý hlas. „No, a teď kde ten chcípák měl pracovnu,“ ale to už blonďák po těch dveřích skočil, rychle je zabouchl a zamkl. Zvuk bouchnutí byl sice tlumený díky tomu, že dveře měli kožené polstrování, přesto se však nesl přes celý dům. „Aha,“ znělý hlas najednou zněl tlumeně a Naruto se rychle dekoval na druhou stranu místnosti, kam se za nim vydal i Sasuke.
„Co teď?“ zašeptal blonďák s pohledem upřeným na dveře.
„Jak jako co teď?“ oplatil mu šeptem Sasuke. „Já myslel, že kdy se pouštíš do něčeho takhle riskantního, že máš plán.“
„Dovol, abych ti připomenul, že na plány seš z nás dvou expert ty!“ ohnal se po něm Naruto, ale rozhodně už to nemělo tu potřebnou jiskru nenávisti, která všechny tyto poznámky doteď doprovázela.
„Dobrá,“ povzdychl si Sasuke. Nemělo cenu se hádat. Byli zavření v domě s jedním zabijákem, u sebe měli jenom své služební automatky a posily mohli čekat nejdřív tak za dvacet minut. „Je tu nějakej zadní východ? Něco, čím bysme mohli pláchnout?“
„V kuchyni jsou zadní dveře, ale ty vedou jenom na zahradu, která sousedí se zahradou a dalším domem. Zeď je vysoká a dva a půl metru.“
„Nějaký okno, kterým bysme mohli vyskočit na ulici?“
„Mohl sis všimnout, že na všech oknech v přízemí máme mříže. Táta byl až moc opatrném na zloděje. Ale v mým pokoji v patře je okno, ke kterému sahaj větve jednoho asi stoletého stromu v ulici. Ne jednou jsem ho využil k útěku. Ale…“
„Museli bysme se tam dostat kolem toho týpka,“ přikývl Sasuke. Naruto se zamyslel. Tenhle terén znal mnohem líp než kdokoliv jinej, takže byla řada na něm, aby něco vymyslel.
„Nemuseli,“ zamumlal potom tiše. V hlavě se mu rýsoval nejasný plán. Sasuke čekal. „Jeden z nás by musel zabavit toho týpka, což znamená, že by musel zůstat tady a mluvit s ním. Druhej by vylezl oknem na zahradu, přešel do obýváku, kde máme skleněné dveře, a tiše se vydal ke mně do pokoje, odkud by vylezl ven a mohl by zkontaktovat velitelství. Pak bychom měli toho typana v pasti, ale…“
„Ale ten, kdo by tu zůstal, může hodně riskovat. A pokud ten, kdo bude prchat, nadělá bordel, bude v ohrožení života,“ přikývl Sasuke. V hlavě mu to šrotovalo. „S tvýma schopnostmi převrhnout všechno v dosahu pěti kilometrů bych měl jít já, ale zase na druhou stranu ty to tu znáš líp,“ povzdechl si. „Máš dostatek nábojů?“ Naruto sáhl pro svou pistoli a vyndal zásobník. Byl prázdný.
„Náboje mám nahoře,“ mávl rukou.
„Ale to už může bejt pozdě,“ zamračil se na něj Sasuke a podal mu svojí pistoli. „Je plně nabitá. Ale opovaž se ranami plýtvat!“
„Jasný, náboje jsou drahý.“
„Ne, ty idiote! Když budeš střílet, znamená to, že jseš v ohrožení života,“ vrhl na něj zlej pohled. Ale už nedodal, že v tom případě by asi vyskočil z kůže. K tomu blonďákovi se v posledních dvaceti čtyřech hodinách až moc připoutal. „Připravenej?“
„Jasný,“ zazubil se na něj blonďák a tiše se přesunul k oknu. Sasuke se připlížil ke dveřím. Naruto se na něj usmál a ukázal palec nahoru a tiše otevřel okno.
„Hej ty!“ křikl směrem ke dveřím. Ozvaly se kroky, které se zastavily až těsně před Sasukem. Ten vyslal svůj pohled k oknu, za kterým už zmizel Naruto. Teď je všechno na něm.
Komentáře
Přehled komentářů
ah bože asi zinfarktuju napětím, takhle to nechat! rychle další:)
Za tieto ukoncenia...
(Haku, 7. 8. 2010 22:07)...by sa mali rozdavat tresty,kto to ma potom vydrzat!!! Kapca super,ale chcelo by to dalsiuuuuuuuu
------
(akimari, 7. 8. 2010 4:25)tse...to je teda drzosť takto to odseknúť...že sa nehanbíš!!!!!
secret-wishes.blog.cz
(Lilith-sama, 6. 8. 2010 15:19)Začína to byť napínavé. Inak pekná kapitola
:-)
(Eclair(www.eclairsstories.estranky.cz), 6. 8. 2010 13:21)supr...tak to su zvědavá jak tohle dopadne:D
...
(terkic, 17. 8. 2010 23:38)