2.: Případ začíná
Když se Naruto další den ráno probudil cítil se krapet provinile, že se včera tak snadno složil, ale úžasně odpočatě. Přešel do kuchyně.
„Už jsi vzhůru?“ Sasuke vzhlédl a mírně se pousmál. Pak se vrátil zpátky k novinám. Naruto si všiml hrníčku na stole a u toho konvice s kafem.
„Díky,“ zamumlal jenom a sedl si naproti němu.
„Nechápu, co tam ti blbci dělaj,“ povzdychl si Sasuke a zavřel noviny.
„Co zas napsali?“ Sasuke si těžce povzdechl.
„To není důležitý. I když…“ další povzdech. „Samozřejmě tam je zpráva o smrti tvého otce. A samozřejmě nezapomněli upozornit na jeho vztah k tobě. Ptají se, jestli je správné, že bys měl jeho smrt vyšetřovat zrovna ty,“ Naruto se zamračil. Neřekl ani slovo a jenom se napil kafe.
„Pojedeme, ne?“ zeptal se a zvedl se. Sasuke si povzdychl. A už to tu bylo. Naruto se začínal pomalu měnit.
V kanceláři na ně čekal vzkaz, aby ihned zašli do pitevny. Naruto zbledl, když to Sasuke přečetl.
„Zajdu tam já. Ty zajeď do toho baru a skus z toho číšníka dostat, kdo všechno tam v tu dobu byl a nějaké informace o tý době taky. A Naruto?“ Naruto se otočil ve dveřích. „Jeď opatrně.“
„Tak jak?“ vešel Sasuke do pitevny. Neměl to tam rád. To místo páchlo mrtvolami.
„Přesně jak jsme předpokládaly, zabil ho přímí zásah do hlavy,“ odpověděl mu doktor a stáhl plachtu z hlavy. Sasuke byl rád, že tam s ním Naruto není. „Přímí průstřel zezadu. Nedokážu blíž určit zbraň, kulka proletěla celou hlavou a nenechala po sobě nic jiného, než čistou stopu. Útočník stál blízko u něj, soudím právě podle čistoty průstřelu. Ale dost daleko na to, aby střelný prach nebyl na vlasech.“
„Takže asi tak dva kroky za ním,“ zkonstatoval Sasuke. To zhruba odpovídalo rozmístění stolů v baru.
„Přesně tak. Jinak žádné známky po bránění se.“
„Zabili ho zezadu a nejspíš rychle. A zbraň…“ Sasuke se zamyslel. Pokud on věděl, žádná kulka se tam neválela.
„Podle poloměru průstřelu soudím, že to byla devíti milimetrová, nejspíš snadno schovatelná pod plášť, aby si ho tam nikdo nevšiml,“ vydedukoval doktor. Sasuke přikývl.
„Děkuju,“ kývl Sasuke na něj a vydal se k sobě do kanceláře. Rozhodl se znova zkouknout záznam z kamery.
O půl hodiny později než Sasuke se vrátil Naruto.
„Ten číšník nic neví. Sice se neustále motal mezi těma lidma, ale všichni měli něco na hlavě a na očích škrabošku. Mluví pravdu.“
„Jo, já vím,“ přikývl Sasuke a kývnul na obrazovku, kde si neustále přetáčel a jednu a u samou chvíli. „A ten chlap moc dobře věděl, kde jsou kamery. Dokonce ani smrtelná zbraň tam není vidět, takže nevíme, od koho rána přišla.“
„Ale víme,“ namítl Naruto po několikaminutovém upřeném sledování obrazovky. „Koukej,“ vzal mu ovladač. „Táta tady živě gestikuluje a furt se hejbe, takže není možný ho zasáhnout přesně. Ale teď se pohodlně opřel o židli a čeká na reakci spolusedících. Dívej,“ zastavil přehrávání. „Tadyten chlap si sahá pod sako a,“ zase film pouští, „táta je střelenej. A když se na to koukneš dál, všichni panikaří. Tady máme důkaz, že číšník nelhal, když řekl, že zpanikařil a nic pořádně nevnímal,“ ukázal na postavu běhající sem-tam. „Ale tady,“ ukázal na muže, na kterého upozorňoval před tím, a na spolusedící Minata, „ti se v klidu zvedají, berou všechny prachy a rychle a tiše mizí pryč.“
„Dokonalý plán. Nikdo je nikdy nevypátrá, nikdo nikdy nepřijde na to, kdo se pod škraboškami skrýval a nikdo si jich ve zmatku nevšiml, když odcházeli, nejsou tedy žádní očití svědci. Jednoduché a při tom geniální.“
„To ale nepočítali s tím, že se budou muset vypořádat se synem jejich oběti,“ zle se zašklebil Naruto a zase se otočil k odchodu.
„Kam jdeš?“
„Domů. Táta má v pracovně papíry o všem. Byl vždycky děsně pečlivej a mě k tomu nikdy nedovolil ani přiblížit se. Rád si o svých spolupracovnících zjišťoval něco víc, vsadím se, že o nějakých jeho informacích neměli ani zdání. Mohlo by nám to pomoct. Jdeš se mnou?“
„Jasně.“
Naruto otevřel dveře do domu. Když se s cvaknutím otevřely, najednou si nebyl tak docela jistý, že to zvládne. Sasuke to na něm poznal, lehce ho odstrčil stranou a sám vešel dovnitř.
„Kde má pracovnu?“
„Druhý dveře vlevo.“
Sasuke tam zamířil. Doufal, že Naruto ho bude následovat. A Naruto šel přímo za jeho zády, nikam jinam se dívat nedokázal. I když mimo dům se cítil silnej a hnal ho vztek a touha po pomstě, tady se cítil nejistě. Nechtěl tu být, nechtěl nic vidět. A tak místo toho podrobně studoval Sasukeho rozložitá záda v černé košili. Měl široká a celkem namakaná ramena, to se mu muselo přiznat. A i příjemně voněl. Takovou svěží vůní, příjemnou, ale ne vlezlou.
„No, měl to tu pěkně zařízené,“ uznal Sasuke, když otevřel dveře. Dřevem obložené místnosti dominoval krb, naproti němu velká plazmová televize a všude kolem spisy a různé papíry. Sasuke svižně přešel ke stolu a začal pohledem velmi pečlivě zkoumat papíry. Naruto se naproti tomu zdržel o minutu déle ve dveřích. Otec mu nikdy nedovolil se k těmto dveřím byť jen přiblížit. A teď to tady měl prohledávat.
Svižným krokem přešel k polici a začal studovat složky.
„Vypadá to na běžné účetnictví běžného podnikatele. Ale jedno mi na tom nesedí,“ Sasuke se usadil v koženém křesle a dal před sebe několik papírů. „Všude se jedná o několikamilionové vídaje a příjmy, které získá až posléze. Ale nikdy se nikde nepíše, z čeho ty přijmy bere. A tady šel dokonce do mínusu, takže by mu to mělo krachnout.“
„Většina těch složek je pečlivě popsaná,“ nadhodil zamyšleně Naruto.
„Většina?“ zaujalo to Sasukeho a otočil se k němu čelem.
„Jo, ale ty nejtlustší složky zůstávají nenadepsané. Jako by byly prázdné. A při tom…,“ vytáhl jednu z těch nejtlustších, otevřel jí a začetl se do ní. „Říká ti něco název Akatsuki?“
„Myslíš tu zločineckou organizaci, po které jistý tým pátrá už bůh ví jak dlouho?“
„Jo, přesně tu myslím. Koukej,“ přešel k němu, sedl si na stůl a podal mu složku. Sasuke to zběžně přelétl pohledem.
„Soupis všech jejich akcí za uplynulé tři roky.“
„Přesně tak. Z nám zatím neznámého důvodu si o nich táta shromažďoval informace. A ty informace…“
„…musí tedy nějak přímo souviset s jeho smrtí,“ doplnil ho Sasuke. „Akatsuki nic neponechávají náhodě. Ale to znamená…“
„…že budeme muset začít spolupracovat s týmem, co má Akatsuki na starost,“ doplnil ho Naruto a rázně přikývl. „Mám pocit, že s tímhle vyřešíme nejen tátovu smrt.“
„Máš pravdu. Touhle vraždou nám otevřeli dveře do jejich světa. Ovšem jestli neúmyslně nebo úmyslně, to se teprv musíme dozvědět.“
Komentáře
Přehled komentářů
TO je jak v kriminálce :D. Je to suprový...fakticky...
Mimochodem, přihlas se, prosím (jestli chceš, já bych byla ráda), do SONP u mě na blogu...
http://icha-icha-yaoi-edice.blog.cz/1006/sonp ;-)
...
(Eclair , 24. 5. 2010 18:08)hele jsem napjatá jak kšandy jak to bude dál:Duž se těším na další dílek;-)ale je mi líto Naruto chudák malej:-(
Verasi
(verasi (verasiny-povidky.blog.cz), 24. 5. 2010 16:43)Krása :D Moc se mi líbí, ale chudák Naru, takhle ho trápit :D Ale moc se mi líbí jak se v téhle povídce Sasuke chová a jak je upřmnej :) těším na další!
Aaaaaaaaj Carambaaa *___*
(Aya Yai, 23. 5. 2010 19:22)No to vypadá, ale velice převelice zajímavě *.* Zločin v akci, prohnilý Akatsuki a to všechno vyšetřuje Sasuke s Narutem *MHAHAHAAHAAAA!!!! <___<* Val sem další díl Ten-chan! xDDD
No ano
(Haku, 23. 5. 2010 18:32)Tak to som zvedava....kto riesi pripad Akatsuki...a ako prijmu Naruta a Sasukeho ked sa im budu rypat v praci.Neviem,neviem...ale bude to zaujimave...budem sa tesit na dalsie pokracovanie.
fíííhaaa...
(Uchiha Mono - tvoje milované (xDDD) SB, 10. 6. 2010 18:31)