V průběhu týdne Naruto zjistil, že život v té nejvyšší smetánce není až tak báječný. Sasuke s Minatem věčně řešili obchodní záležitosti a on se prostě nudil. A po tom, co za další dva dny stihl prozkoumat celou vilu od sklepa po půdu, se jenom znuděně poflakoval po svém pokoji.
Snídal dlouho po těch dvou a oni obědvali v kanceláři. A tak se vídali jen při večeři. Po ní si vždycky sedli do společenské místnosti. Většinou se to zvrtlo do divoké debaty a tak pak vždy přešla v hádku Sasukeho a Naruta. Minatovi to už začalo líst na nervy, ale oni dva se dobře bavili.
„Pořád platí pozvánka od tvých rodičů, Sasuke?“ řekl v pátek večer, když už se debata zase pomalu měnila v hádku, Minato.
„Ale jistě,“ reagoval okamžitě Sasuke.
„Výborně. Hodila by se jim zítřejší večeře?“
„Jistě.“
„Skvěle, tak jim vzkaž, že se stavíme zítra v šest večer.“
Naruto si šel lehnout s divným pocitem. I když se sám sobě snažil namluvit, že už ho to dívčí oblečení nevyvádí z míry, opak byl pravdou. A Sasukeho hladové pohledy, kterými ho častoval, mu na klidu zrovna nepřidaly.
Byl zvědavý na tu slavnou rodinu Uchihových. Za těch pár dní stihl pochytit, že se skládá ze Sasukeho rodičů, jeho staršího bratra a psa. A ve vile byli ještě služebné, kuchaři a zahradník.
Šel se chystat překvapivě už hodinu před plánovaným odjezdem. Měl ve zvyku nechávat všechno na poslední chvíli, ale teď chtěl mít na všechno dost času. Ale nepovedlo se mu to. Tu hodinu mu zabrala jen koupel, lakování nehtů a výběr šatů.
„Naruko? Za deset minut jedem!“
„Tati?“ Minato si povzdechl. „Já to tak trochu nestíhám.“
„Co si mám představit pod pojmem tak trochu nestíhám?“
„No, můžem vyjet tak za půl hodiny?“
„Tak dobrá.“
Zatímco Minato šel toto zpoždění oznámit Sasukemu, Naruto si konečně dopl šaty. S úlevou se na sebe podíval do zrcadla. Trochu poupravil vycpávky a přesunul se ke svému kosmetickému stolu. Zadíval se na svůj obličej a zplihlé vlasy, ještě vlhké z koupelny.
„Tak tohle bude potřebovat ještě hodně práce.“
O dvacet minut později na jeho dveře opět klepal Minato.
„Naruko? Můžeme za deset minut jet?“
„Promiň, tati, ale to nestíhám,“ Naruto si v tu chvíli dodělal vlasy. A ještě si musel pořádně udělat make-up, zvolit boty a doplňky a najít nějakou kabelku. Minato si hluboce povzdechl.
„Stačí ti půl hodina?“
„Jasně!“
O dvacet pět minut později už před dveřmi do Narutova pokoje stál Sasuke.
„Tak co, Popelko? Připravená na ples?“
„Pojď dál!“ neodpověděl mu Naruto. „Tak co tomu říkáš?“ otočil se na něj a rozhodil rukama. Zdálo se mu to, nebo se čím dál tím víc choval jako holka?
Sasukemu na chvíli došel dech. Blondýna před ním byla velmi přitažlivá, což nebylo nic nového, ale nyní vypadala taky velmi elegantně. Bledě modré šaty zvýrazňovaly její úžasné oči a rozparek až do půli stehen nenásilně vyzdvihoval její štíhlé nohy. Jedno jediné ramínko zase zvýrazňovalo její útlý pas vyvinuté vnady. Nikdy si nevšiml celkem úzkého štíhlého krku a vystouplých lícních kostí, které zvýrazňoval ledabyle působící drdol, ale ze zkušenosti z dámskými účesy věděl, že jí musel zabrat hodně času. Jeden pramen vlasů měla ležérně zastrčený za ucho. Nevěděl, jestli je to úmyslné nebo jestli už neměla náladu ty vlasy předělávat, ale každopádně jí to slušelo. Na očích měla tenkou vrstvu modrých stínů a řasy prodloužené řasenkou, rty si opticky zvětšila bezbarvým leskem. Ve výstřihu měla obyčejný stříbrný řetízek s přívěskem ve tvaru jakéhosi znaku a na levé ruce stříbrný náramek. Všechno dolaďovaly modře nalakované krátce střižené nehty a modré sandály na podpatku.
„Sluší ti to,“ řekl nakonec, i když to ani zdaleka nevyjadřovalo jeho názor. Podle něj vypadala naprosto fantasticky, ale jeho Uchihovská čest mu nedovolila přiznat to nahlas. „Můžeme jet?“
„Moment!“ svižným krokem se vydala k jedné ze svých skříní. Rozevřela ji a začala se hrabat svýma kabelkami. Nakonec vytáhla modrý psaníčko a vrátila se zpátky ke kosmetickému stolku. Sasuke mohl jen žasnout, s jakou samozřejmostí se na vysokém podpatku pohybuje. Do kabelky si hodila pár nezbytných věcí (lesk na rty, pudr, řasenku a kapesníčky) a otočila se na Sasukeho. „Můžem!“
Když Naruto vystoupil z auta, na okamžik zůstal ohromeně stát. Vila byla stejně obrovská, jako ta Minatova, ale byla mnohem víc zdobená a taky mnohem starší. Zatímco Minatova byla už od pohledu velmi moderní, tadyto byla stavěná v pozdně barokním stylu. Sasuke mezi tím už vyšel schody ke vchodu.
„Naruko?“ vytrhl ho z přemýšlení Minato a nabídl mu rámě. Naruto se do něj zavěsil a společně došli nahoru k Sasukemu. Ten na ně počkal a pak rázně třikrát zaklepal mohutným klepadlem.
„Sasuke-sama,“ uklonila se mu mladá žena, která jim otevřela. „Minato-san, Naruko-san,“ poklonila se i jim, což Naruta poněkud vyvedlo z míry. „Fugaku-sama, Mikoto-sama a Itachi-sama na vás již čekají v salónu.“
„Děkuji, tam už trefíme sami,“ kývl na ní Sasuke a sebejistě se vydal dál do domu. Minato s Narutem šli za ním a Naruto byl krok za krokem nervóznější a nervóznější.
„Sasuke! Už jste tady,“ přivítala je mile vypadající žena. Radostně políbila Sasukeho na tvář, ten svůj nesouhlas dal najevo protočení panenek v sloup. „Minato! Tak ráda vás zase vidím,“ srdečně si s ním potřásla rukou. „Naruko, tak ráda vás poznávám!“ usmála se i na Naruta a ruku mu stiskla o ne méně srdečně. Z Naruta nějakým zázrakem spadla nervozita a on jí úsměv upřímně vrátil. „Jsem Mikoto, Sasukeho máma. Tohle je můj manžel, Fugaku, a tohle můj starší syn, Itachi,“ ukázala postupně na oba muže. Při pohledu na Fugaka se Narutovi vrátila nervozita, i když v menší míře. Jasně z něj sálal chlad a arogance a Naruto hned poznal, odkud své chování pochytil Sasuke.
„Těší mě,“ usmál se na něj Itachi. Nevypadal tak nepřístupně jako jeho otec a bratr. Stiskl mu ruku a znovu se na něj usmál. Narutovi tváře lehce zrůžověly. Itachi byl Sasukemu velmi podobný, ale on přes to cítil, že je jiný. Milejší, přátelštější a lidštější.
„Večeře už je připravená.“
Vešli do připravené místnosti. Na stole byla přichystaná večeře, která vyvolala Narutovi na tváři úsměv. Sasuke se jenom divil, kam to ta štíhlá holka věčně dává. Minato s Fugakem se posadili do dvou čel stolu. Po Minatově pravici se posadil Naruto a po levici Sasuke. Po Fugakovi pravici si sedla Mikoto a po pravici Itachi. Takže vedle Naruta seděl Itachi, naproti Narutovi Sasuke a vedle Sasukeho Mikoto.
„Jakou školu jste udělala, Naruko?“ začal hovor Fugaku. Mikoto se na něj nehezky podívala. Copak mu neříkala, aby si takovéto otázky nechal na někdy jindy?! Ne, její muž musel mít přehled o té dívce, s kterou nyní jeho syn trávil tolik času.
„Všeobecné gymnázium. Odmaturovala jsem z japonštiny, angličtiny, matiky, občanky a dějepisu.“
„A co jste plánovala nyní dělat?“
„Nevěděla jsem, co budu dělat.“
„To nejste přihlášená na žádné vysoké škole?“
„Ne,“ Naruto odložil příbor. Ta debata mu byla čím dál tím nepříjemnější. Vzal skleničku vody a napil se.
„A co byste ráda dělala?“ usmála se na něj Mikoto a tím úsměvem mu dala najevo, že se vůbec nic neděje, že to není žádná tragédie. Pod stolem však jemným kopancem upozornila svého muže, že je čas přestat s takovýmito otázkami.
„Mno, přemýšlela jsem o učitelce na prvním stupni. Děti mě baví,“ odpověděla s úsměvem a zase se chopila příboru. „Ale tak nějak si nejsem jistá,“ pokrčila rameny.
„Máš ráda děti?“ zeptal se s úsměvem Itachi. „Mě vždycky rozčiloval Sasuke, když jako malý děcko furt otravoval, abych si s ním hrál,“ rozzuřený pohled od svého mladšího bratra ignoroval.
„Vážně? To je roztomilé,“ usmál se Naruto při představě malého Sasukeho, jak otravuje svého velkého bráchu, aby si s ním hrál s autíčkama. „Mě by to asi taky vytáčelo. A proto bych nechtěla dělat v mateřské školce ale až ve škole.“
„A co druhý stupeň?“
„Ten bych nervově nesnesla,“ v jeho očích se mihly veselé jiskřičky. „Když si vzpomenu, co prováděli někteří kluci od nás ze třídy…“ že on byl mezi nimi raději opomenul.
„Jo jo, když si vzpomenu, kolik důtek v tý době Sasuke přinesl,“ rozesmála se Mikoto a dokonce i na Fugakově a Minatově tváři se mihl úsměv. Sasuke se jen zarputile díval do talíře. Naruto ho pobaveně pozoroval.
„Vážně? A za co třeba?“
„Do teď si vzpomínám, jak rozbrečel tu dívku,“ zdálo se, že Mikoto odvlála kamsi daleko do minulosti. Itachi, Fugaku i Minato ji nerušili a jenom se usmívali, kdežto Sasuke byl na židli stále menší a menší. „Totiž, on Sasuke dostával pořád hodně milostných dopisů,“ začala vyprávět Mikoto. Naruto kývl. Tohle celkem chápal. „Pak se však dozvěděl, že většinu z nich posílá jedna dívka. Už ani nevím, jak se jmenovala. No, každopádně jednou napochodoval do školy a naprosto jí za to seřval. Před celou třídou jí tam řekl plno nehezkých věcí a ona se z toho zhroutila.“
„Mohla si za to sama,“ poznamenal Sasuke. „Kdyby do těch dopisů nepsala takový kraviny, tak sem na ní takhle nevyletěl.“
„Vážně? A co ti psala hezkého?“ ptal se Naruto. Sasukeho tváře trochu zrůžověly a raději se k tomu nevyjadřoval. Naruto se v tu chvíli skvěle bavil. Před tím si nedokázal Sasukeho v takových rozpacích vůbec představit.
„Nebo tenkrát, jak se poprvé opil a vůbec netrefil domů,“ nadhodil pobaveně Minato. Vypadalo to, že se s Uchihovými dobře zná a že je to dlouholetý rodinný přítel. „Jenom náhodou jsem ho brzo ráno našel spát na lavičce,“ Sasuke byl teď o odstín růžovější než před tím.
„Myslel jsem, že ho tenkrát přetrhnu,“ přikývl Fugaku. „Řekl nám, že jdou s klukama do kina a že bude nejpozději v jedenáct doma.“
„No a neměl pravdu?“ rozesmál se Minato.
„Měl,“ ušklíbl se Itachi. „Přivezls ho sem krátce před jedenáctou. Ale dopoledne dalšího dne.“
„Jako by to s tebou bylo jiný,“ namítl Sasuke a snažil se ignorovat své stále červenější tváře. „Pamatuju si to jako dneska. Táta tě musel tahat po schodech, protože si nebyl schopnej chodit.“
„A ty snad jo?“ už by se mezi nima strhla bratrská hádka, ale přerušil je Narutův smích.
„Teda Sasuke, to se na tebe dozvídám pěkné věci,“ mrkl na něj. „Když jsi byl malej, byls děsně otravnej, poprvé v hospodě ses hezky ztřískal a bojíš se na každé lepší atrakci.“
„Tys s ním byla na pouti a povedlo se ti ho vytáhnout na lepší atrakci, než je řetězák?“ zeptal se překvapeně Itachi. Sasuke ho chtěl pod stolem kopnout, ale netrefil se.
„Jauvajs! Co to děláš, Teme?“ zeptal se ho ublíženě Naruto a třel si nakopnutou holeň.
„Promiň, Naruko, netrefil jsem se,“ kopl znova a sledoval Itachiho tvář, která se nyní zkřivila bolestí. „Tak, teď už jo.“
„Nechte toho, mládeži,“ napomenula je Mikoto. „Jezte v klidu. Pak si kdyžtak můžeme sednout do salónu.“
Poslechli jí, ale Sasuke se na Itachiho dál mračil, kdežto starší z bratrů Uchihových Naruta každou chvíli obdařil úsměvem.
Po večeři se opravdu přesunuli do salónu, ale tam se už žádná zajímavá debata nekonala. Minato s Fugakem probírali pracovní a politické záležitosti a k nim se brzo přidali i bratři Uchihovi.
„Tak co, Naruko?“ zeptala se Mikoto Naruta. „Jak se ti líbíme?“
„Moc,“ odpověděl popravdě Naruto. Mikoto byla velmi příjemná žena a bylo by fajn, kdyby byla jeho tchýně. Fugaku byl sice trochu arogantnější, ale i s ním se dalo vyjít. A Itachi byl strašně milý. Cítil jeho náklonnost a dělala mu zvláštním způsobem dobře. Dokonce se ze začátku bál, že by se do něj mohl zamilovat. Ale během večeře poznal, že to tak být nemůže. Itachi je sice strašně milej, hodnej a s největší pravděpodobností by s ním byl každý šťastnější než se Sasukem, ale právě v tom byl ten problém. On nebyl někdo, kdo chce klid a pohodu. On chce změnu, trochu tajemna a nevšednosti. A přesně tohle ho k Sasukemu tak táhlo.
;o)
(Sajuri (www.myanimeworld.estranky.cz), 25. 3. 2010 16:24)