Když přijeli před sídlo Namikaze, Naruto na něj zůstal jen zírat. Obrovský sídlo samo o sobě zabíralo obrovskou plochu a když se k tomu připočetla ještě zahrada s rybníkem, tvořilo to hektary země.
Auto ho provezlo obrovskou bránou a zavezlo až k obrovskému kamennému schodišti. Vystoupil, od Kushiny před tím samozřejmě dostal kázání o způsobech vystupování z auta, a rozhlídl se kolem.
O okamžik později se obrovské dveře otevřely a z těch velkých schodů dolů spěchal muž ne nepodobný Narutovýmu pravýmu já.
Naruta v tu chvíli spoutala nervozita. Přece jen nebyl tak docela ve své kůži a to, že tam stojí v přiléhavém triku, sukni a botách na podpatcích mu taky odvahy nepřidalo. Ale nemusel se bát.
„Naruko!“ vykřikl nadšeně Minato a obejmul jí. „Panebože, ty jsi ale ženská. A fakt seš celá po mě. Pojď ke mně,“ sotva si ho jenom trochu prohlídl, zase ho obejmul.
„Tati,“ zajíkl se Naruto. Sám o sobě měl trochu zženštilý hlas a ještě ho celý měsíc trénoval, takže mu nyní nedělal žádné problémy.
„Promiň, Naru-chan,“ trochu od něj odstoupil. „Pojď, ukážu ti tvůj pokoj,“ objal ho kolem pasu a vedl nahoru. Naruto se ohlídl a zahlídl, že jeho kufry bere šofér. „Předpokládám, že Kushina ti dávala přečíst ten dopis…?“
„Jo. Přišel zrovna, když jsem se měla učit na ústní zkoušku z dějepisu.“
„Vážně? A jak ti dopadla?“
„Dvojka, čili líp než dobře,“ usmála se na něj šťastně. On se rozesmál.
„No, ale k věci. Takže jsi seznámena s tím, že tě chci zasnoubit s člověkem, kterýmu chci odkázat veškerý můj majetek?“ přikývla. „Jmenuje se Sasuke Uchiha. Rodina Uchiha je téměř tak bohatá, jako já. Ovšem zdědí jí Sasukeho starší bratr, Itachi. A jelikož oba byli vychováváni velmi reprezentativně a v oblasti ekonomiky a obchodování školení, rozhodl jsem se svůj majetek dát právě Sasukemu. Ale momentálně je na víkendu u rodičů. Sejdeš se s ním dneska na večeři. Ještě něco bys ráda věděla?“ procházeli skoro celým domem. Naruto se už po třech odbočeních ztratil.
„Kolik mu je?“
„Je jenom o pár měsíců starší než ty. Právě díky tomu jsem si na tebe vzpomněl.“
„Dobře.“
„Tak, tady je tvůj pokoj,“ otevřel další z obrovských dveří a vešel, Naruto v závěsu za ním. A zůstal stát hned u dveří. V pokoji byla postel s nebesy a noční stolek na vyvýšeném stupni. Pod tím byla pohovka, stolek, televize, menší stolek s jezdící židlí a notebookem a všude kolem obrovský šatník. „Všiml jsem si, že máš jenom pár věcí, ale to nevadí. I já potřebuju nějaké nové šaty, takže v týdnu vyrazíme na nákupy,“ usmál se na něj Minato. „Líbí?“
„Páni!“ vydechl Naruto. „No… teda,“ konečně vešel dovnitř a rozhlížel se kolem.
„Tak se tady trochu zabydli. Před večeří pro tebe zajdu, dobrá?“
„Dobrá.“
Prohrabával se nově koupenými šaty. Nedokázal se přinutit k jejich uložení do skříně. Nikdy nebyl zrovna pilný co se úklidu týče. Prostě jenom skopl z nohou boty a jal se prozkoumat notebook.
A teď si nevěděl rady v tom ohledu, jaký z těch moře šatů si má vybrat na sebe. A to ještě Minato řekl, že budou kupovat další!
Ozvalo se klepání.
„Dále!“ zvolal ke dveřím a dál se přehraboval ve věcech.
„No vidim, že v úklidu jsi opět po mě,“ rozesmál se Minato, když viděl tu spoušť. „Co hledáš?“
„Nějaký normální šaty, který bych si mohla vzít na večeři,“ odpověděl, aniž by vzhlédl.
„Mno, tak se na to podíváme,“ Minato se sklonil a začal hledat spolu s Narutem. Ovšem on se během půl minuty zase napřímil. „A co třeba tyhle?“ zvedl černý třpytivý šaty dlouhý asi do půl stehen s přijatelným výstřihem vepředu avšak s nesmírně hlubokým výstřihem vzadu. Naruto na ně vyvalil oči.
„Já mám něco takovýho?!“
„Jsi nervózní?“ zeptal se Minato Naruta před dalšíma velkýma dveřmi.
„Ani ne,“ usmál se na něj upřímně.
„No tak to nenechejme Sasukeho čekat,“ Minato otevřel dveře, vešel dovnitř a Naruto v těsném závěsu za ním.
Mladší z nich se hned za dveřmi zastavil. Tentokrát však nežasl nad pokojem, ale nad klukem stojícím u krbu. Jeho černé oči bez emocí ho propalovali rentgenovým pohledem a slušivý drahý oblek nechával vědět, že má mírně vypracovanou atletickou postavu.
„Naruko, tohle je Uchiha Sasuke, o kterém jsem ti říkal. Sasuke, tohle je Naruko Uzumaki, má dcera, o které jsem se zmínil.“
„Těší mě,“ natáhl Naruto ruku před sebe. Sasuke k němu přešel.
„Potěšení je na mé straně,“ jemně ho za ruku uchopil, sklonil se k ní a políbil jí. Naruto lehce zčervenal. A v tu chvíli si uvědomil, že se právě nachází na špičce společnosti. Přesněji na té, která nikoho nezajímá do té doby, než udělá nějaký průšvih. To jí pak jsou plné noviny. Sasuke jeho ruku pustil a zadíval se mu do očí. Naruto uhl pohledem. Teď mu přišla Kushinina starost, aby se do toho kluka nezamiloval, oprávněná.
Sasuke jí pohledem přejel od hlavy až k patě. Musel uznat, že boty na podpatku a krátká sukýnka zdůrazňovaly její štíhlé dlouhé nohy. Její účes zase zdůrazňoval veškeré jemné rysy v obličeji. Ta dívka, co stála před ním, se mu líbila. Opravdu líbila, což bylo víc, než mohl prohlásit o kterékoliv jiné dívce, kterou doposud potkal.
„Můžeme se pustit do večeře?“ navrhl Minato. Sasuke Narutovi mlčky přidržel židli. Naruto se posadil a on i Minato počkal, až si Sasuke také sedne. „Dobrou chuť,“ popřál Minato a pustili se do jídla. „Jak bylo u rodičů, Sasuke?“
„Dobře. Otec, matka i bratr vás pozdravují. Vzkazují, že by se rádi o víkendu setkali,“ střelil pohledem po Narutovi, ale nic víc neřekl. „Naruko, jaká je vaše matka?“ zeptal se z ničeho nic. Narutovi málem zaskočilo právě rozžvýkané sousto.
„Kaa-san?“ zeptal se překvapeně. „Je právničkou. Úspěšnou právničkou,“ dodal. Nikdy to nijak nezdůrazňoval, ale tentokrát cítil, že musí. Sasuke tázavě zvedl obočí. Pak se obrátil na Minata.
„Jak jste se vůbec vy dva seznámili?“ zeptal se, díky čemuž se pro změnu udusil soustem zase Minato. Naruto zpozorněl.
„Totiž, nemyslim si, že bys to zrovna ty musel vědět.“
„Ale já jo, ne?“ nadhodil s nevinným úsměvem Naruto. Tohle ho opravdu zajímalo. Minato se lehce zamračil, pak si povzdychl.
„Tvá máma chodila na univerzitu, kam jsem chodil i já. Ona však chodila na právnickou fakultu a já na ekonomku. Potkali jsme se náhodu. Vlastně, já jsem šel na rande s její spolubydlící. Aiko se strašně dlouho připravovala a já se nějak dal do řeči s tvou mámou. To rande se pak nějak nepovedlo a tvá máma se za mnou vydala, že mě za to pořádně seřve. Nějak se jí to nepovedlo a my skončili nad skleničkou vína,“ Minato se zasněně usmíval. Naruto ho pozorně poslouchal. Kushina o této době nikdy moc nemluvila. A jak pochopil ze Sasukeho pohledu, který zachytil periferním viděním, Minato také ne.
„A co se stalo?“ Minato si těžce povzdechl.
„Pohádali jsme se. Obyčejná milenecká hádka, jenomže ta naše přišla zrovna ve chvíli, kdy jsem promoval. Měl jsem tenkrát strašně horkou hlavu, a tak jsem normálně zdrhl. Byl jsem dva roky pryč. Pak jsem se vrátil, se starým číslem a bolavým srdcem. Na číslo jsem se dovolal, s Kushinou jsem se sešel. Tenkrát mi řekla o tobě. Od té doby uplynulo už sedmnáct let. Nikdy potom jsme se neviděli,“ dokončil svůj krátký příběh stále s úsměvem na rtech.
„Mohl bys jí sem pozvat,“ nadhodil Sasuke. Minato se rozesmál. Naruto ho v tu chvíli naprosto chápal.
„Obávám se, že to není nejlepší nápad.“
„Souhlasím,“ přikývl Naruto. Sasuke se na něj tázavě podíval. „Řekněme, že máma je velmi výbušná osoba,“ dál to nehodlal rozebírat.
„Neříkal jsi náhodou, že je to úspěšná právnička?“ zajímal se Sasuke. „To mi s horkou hlavou moc dohromady nejde.“
„Ani mě ne,“ pokrčil rameny Naruto. „Nikdy jsem pořádně nepochopil, jak může být tak úspěšná advokátka. Vždycky se chovala spíš jako přerostlé dítě. Zase ale na druhou stranu, pokud šlo o něco opravdu důležitého, dokázala vždy tvrdě dřít.“
„Mimochodem, Naruko, šly by ty nákupy už zítra dopoledne? Sasuke, pojedeš s námi? Zašli bychom pak na oběd. Já sice odpoledne musím na jednání, ale vy byste si mohli někam zajít. Třeba na bazén,“ Naruto se v tu chvíli málem udusil jídlem.
„To je skvělý nápad,“ přikývl Sasuke.
„Ale to koupání bohužel nepůjde,“ Naruto seděl a zarytě zíral do talíře. Nechtěl po tomhle řešení sahat tak brzo, ale vypadalo to, že jinak to nepůjde.
„A proč ne?“ lehce se zamračil Minato.
„No, ehm, um…“ lehce zčervenal Naruto. „Totiž, šla bych ráda,… ale nemůžu,“ stále se jim nepodívala do očí.
„Jistě,“ přikývl Sasuke, který jeho koktání pochopil. Minato se sice dál tvářil lehce zmateně, ale už nic neříkal.
„Tak byste mohli vyrazit třeba… mám to! Tenhle týden je ve městě pouť, tak co vyrazit tam?“
„To zní zajímavě,“ přikývl s úsměvem Naruto a konečně zvedl hlavu.
„A z čeho všeho jsi dělala maturitu, Naruko?“
„Byla jsem na gymnáziu, takže z japonštiny, matiky, dějepisu, občanky, a chemie.“
„A na co chceš teď jít?“ zeptal se lehce zamračený Minato.
„Nevim. Vlastně, tvoje nabídka přišla právě v čas, tati. Jinak bych absolutně netušila, kam se vrtnout.“
Okamžitě po večeři Naruto zamířil k sobě do pokoje. Ze společnosti svého otce a Sasukeho se vymluvil na dlouhou cestu, kterou jel dopoledne a část odpoledne. A ihned zamířil ke skypu. Věděl jistě, že ho tam bude jeho máma čekat. A taky se nespletl.
BeautifulGirl: tak jak to de?
Kitsu-kun: strasne
BeutifulGirl: povidej, prehanej
Kitsu-kun: tata je uplne uzasny a cely se to tu zda jako pohadka…
BeutifulGirl: ale?
Kitsu-kun: ten kluk je pro sve vlastna bezpeci az moc hezkej
BeutifulGirl: copak? Bojis se, ze mu v noci vlezes do postele? xD
Kitsu-kun: to není sranda!!!
Beutiful Girl: tak promin xD
Kitsu-kun: proc si mi nikdy nerekla, ze ste se rozesli kvuli obyčejný hadce?
Kitsu-kun: mami?
Kitsu-kun: si tady jeste?
BeutifulGirl: jo, sem
Kitsu-kun: tak proc?
Kitsu-kun: ???
BeutifulGirl: co vsechno ti otec rekl?
Kitsu-kun: ze ste se dali dohromady vlastne diky tve spolubydlící, která s nim byla na rande, ale nakonec si s nim chodila ty. A taky ze ste se nejak blbe pohadali a to bylo na konci jeho posledního semestru a on mel tenkrat horkou hlavu a tak odjel
Kitsu-kun: proc?
BeutifulGirl: povim ti to nekdy jindy, jo?
Kitsu-kun: pockej!
Uživatel BeutifulGirl je offline
Naruto se zamračil.
Co to má znamenat?!
Minato seděl u sebe v kanceláři a pročítal si nějaké informace ohledně zítřejší schůzky. Sasuke se omluvil pár minut po Naruko a tak tu zas byl sám.
Najednou zazvonil telefon.
„Minato Namikaze. Přejete si?“ ohlásil se naučeně, ale v telefonu bylo ticho. „Je tam někdo?!“
„Minato?“ ozval se nejistý hlas. Minato se lehce zamračil. Ten hlas mu nic neříkal.
„Kdo je tam?“
„To máš tolik ženskejch, s kterýma máš nemanželský dítě a to dítě jsi pozval teď k sobě do domu?“ Minatovi málem vypadla tužka z ruky.
„Kushino?! Jsi to ty?!“ vyskočil ze židle. „Máš úžasnou dceru, Kushino,“ oznámil jí nadšeně.
„Tak to vim i bez tebe a podstatně dýl než ty,“ prohodila otráveně Kushina. „Minato?“ nadhodila opět vážně. „Díky.“
„Za co?“
„Žes jí neřekl celou pravdu. Já… děkuju. Moc děkuju,“ Minato se pousmál.
„V pořádku. Každý děláme chyby. Zvlášť když máme život před sebou a poblázněný hormony.“
Juuuu!
(Aya Yai, 1. 2. 2010 19:53)