Jdi na obsah Jdi na menu
 


13.: (Ne)Čekané odhalení

25. 10. 2010

Naruto stoupal do schodů s podnosem v rukou a tíživým pocitem na srdci. Neměl z toho dobrý pocit. Nechtěl se vidět se Sasukem. Pokaždé, když s ním byl v jedné místnosti, byla jeho sebekontrola těžší a těžší. Ne že by se po něm chtěl vrhnout. Jenom měl vždy chuť zařvat na něj celou pravdu, rozbrečet se a zbaběle utéct. Opravdu se z něj díky dívčímu oblečení stává holka?

Neklepal, neboť na to neměl volnou ruku. Zarazil se ve dveřích. Pokoj byl temný díky závěsům, které zabraňovaly paprskům světla proniknout dovnitř. Sasuke byl celý zakrytý bílou dekou, jejíž vrchní část se pravidelně mírně zvedala a zase klesala. Naruto nezabránil úsměvu vklouznout na jeho tvář. Tiše přešel až k jeho posteli a na noční stolek vedle položil podnos se snídaní. Dveře zapomněl pootevřené, ale na to si ani nevzpomněl. Sedl si na kraj postele, stejně jako před ne dávnou dobou Kushina na tu jeho, a lehce se naklonil víc k tomu klubku bílé látky a černých vlasů. Po velmi hlubokém naklonění se a něžném odhrnutí vlasů z obličeje konečně mohl pohlédnout do sladce spící tváře. Rozněžněně se usmál.

Sasukeho tvář byla spánkem uvolněná a jeho rty lehce pootevřené. Jediné, co mu dle Naruta chybělo k dokonalosti, byly temné oči, které skrývala víčka lemovaná hustými a temnými řasy. Ty a jeho najednou neposedné, temné a hedvábné vlasy tvořily okouzlující kontrast s bledou pokožkou. Naruta to zcela fascinovalo. Nedokázal si představit nic dokonalejšího a kouzelnějšího. Jeho něžný úsměv vystřídal úsměv smutný.

S lehkým povzdychem vstal a přešel k závěsům. Jedním rázným pohybem je rozhrnul a do pokoje najednou pronikalo jasné sluneční světlo. Sasuke se na posteli jenom nepohodlně zavrtěl a vtiskl obličej do polštářů. Ale k jeho smůle si toho blonďák všiml.

„Vstávej, Sasuke! To, že máš zlomenou nohu, ještě neznamená, že budeš trávit celý dny v posteli,“ znovu k němu přešel, ale tentokrát jen uchopil konec jeho deky a jedním pohybem jí odstranil z postele. Od Sasukeho se ozvalo něco, o čem Naruto usoudil, že je to citoslovce na znamení nesouhlasu. „A pokud tu snídani, co jsem ti donesla, brzo nesníš, tak na tebe nic nezbyde, protože mě najíst ještě nedali,“ teprve v tu chvíli Sasukemu došlo, kdo že ho to přišel vzbudit. Prudce se otočil a sedl si. Narutovi teprve v tu chvíli došlo, že spal jen v boxerkách, neboť sádra na noze mu neumožňovala navlíknout si kalhoty. A červnové noci byly tak jako tak teplé. Nicméně Narutovi se díky tomu nahrnula do tváří krev.

„Co tu děláš?“ zachraptěl ospale Sasuke a rukou si prohrábl vlasy. Rychle se snažil rozpomenout na rady, které mu věnoval Itachi. Jak jen to bylo? Být na ní milý? Pochválit jí šaty? No… nebude to zase tak lehké. Narutem projel při tom zvuku třes a lehce přivřel oči. Nic krásnějšího ještě v životě neslyšel.

„Přinesla jsem ti snídani,“ kývl směrem k nočnímu stolku s podnosem. „A teď, když mě omluvíš, tak se půjdu-“

„Sluší ti to,“ přerušil ho Sasukeho hlas. Naruto se zarazil a překvapeně se na něj otočil. Měl pocit, že ještě pořád spí. „Totiž, máš strašně hezký nohy,“ vysvětlil to a rychle sklopil pohled. V duchu si nadával do blbců. Jak si, sakra, mohl myslet, že tohle zvládne?! Byl idiot, když o tom jenom uvažoval.

„Ehm… jo… totiž… chci říct… díky,“ ani Naruto nemohl popřít horkost ve tvářích. Najednou se nějak nemohl donutit k tomu, aby odešel. A Sasuke zase nevěděl, co dalšího říct. „No… tak… to… Dobrou chuť,“ kývl rázně hlavou .

„Nedáš si se mnou?“ navrhl Sasuke spěšně. Nechtěl, aby odešel. Přestože cítil, že jsou oba svázaní, nechtěl být úplně mimo něj.

„No, ale…“ Naruto se ohlédl ke dveřím. Dole ho čekala snídaně.

„Na mě je toho stejně moc. Minato se asi zmýlil a poslal snídani pro celé jedno oddělení v nemocnici,“ Naruto se zasmál. Nedokázal uvěřit tomu, co se se Sasukem vstalo. Od kdy trousí opravdu vtipné vtipy?

„Tak… děkuju, ráda,“ usmál se na něj, přešel k němu a sedl si na místo, které mu černovlásek uvolnil. Jakmile si dosedl, poněkud nejistě se na něj usmál. Sasuke mu úsměv stejně nejistě opětoval.

„Kakao, že?“ lehce se na něj pousmál Sasuke a naklonil hlavu na stranu. „Piješ ho každé ráno,“ vysvětlil překvapenému obličeji Naruta.

„Ty sis toho všiml?“ lehce pozvedl obočí, ale děkovně se na něj usmál, když si bral z jeho rukou šálek teplého kakaa.

„Všiml jsem si více věcí,“ usmál se na něj něžně. V Narutovi však zatrnulo. Víc věcí? Mohl si snad všimnout, že on není ona? „Děje se něco?“ Sasuke okamžitě zareagoval, že jeho usměvavý obličej zmizel a nahradil ho posmutnělý výraz. Naruto pár okamžiků mlčel a jen tiše upíjel ze svého hrnku.

„Jak moc je více?“ zeptal se nakonec. Nedokázal to. Co si vůbec myslel? Že tu zůstane ještě dlouhé měsíce a všechno bude v pořádku? Možná by to tak bylo, ale to by mu Sasuke nesměl dávat tak okatě najevo své city. Sakra, proč se najednou tak změnil?!

„Co tím myslíš?“ tentokrát se zamračil i Sasuke.

„Co o mně víš? Co víš o… Naruko Uzumaki?“ Sasukeho ta otázka zaskočila. Navíc… proč se tak odmlčel?

„Co chceš slyšet?“

„Pra-“ Naruto se zarazil. Jedno obyčejné slovo. Pro něj ale nyní znamenalo mnohem víc než šest písmen. „Pravdu,“ vydechl nakonec tiše. Sasuke se zamračil ještě o kousíček víc. Co se děje? Proč se snad v každé větě na malý okamžik zarazí, zaváhá?

„Když si čteš a knížka tě baví, obočí pokaždé trošku svraštíš, jak se na čtení soustředíš. Ale když tě nebaví, kousáš si spodní ret a těkáš očima po celé stránce, někdy i zcela mimo. Nevydržíš chvilku v klidu, musíš pořád něco dělat. Když se urazíš, roztomile nafoukneš tváře a našpulíš pusu. Když jsi z něčeho nadšená, oči ti svítí a ty každou chvilku trošičku poskočíš, jak musíš ventilovat své štěstí,“ Naruto to poslouchal se stále větším úsměvem. Tohle všechno o sobě věděl, máma ho s tím neustále škádlila. Ale ze Sasukeho úst to znělo tak nějak… jinak. Rozechvívalo to jeho srdce a on cítil zvláštní, příjemný tlak v podbříšku. Probral ho až něžný dotek na tváři. Poněkud poplašeně vzhlédl. „Co se děje? Dneska jsi nějaká… jiná. Děje se něco?“ Naruto cítil, jak ho pálí oči. Tohle byl konec. A on to věděl.

„Asi-asi bych měla pravdu oplatit pravdou, že?“ zamumlal nakonec tiše rozechvělým hlasem. Sasuke přikývl a něžně se na něj usmál. „Dobrá. Pak tedy…,“ vstal a lehce poodstoupil od postele. Postavil se k němu čelem a k Sasukemu neuvěřitelnému překvapení si stáhl triko. Odhodil ho na postel, sáhl si na záda a  rozepl si vycpanou podprsenku a přihodil jí k triku. Sasuke mírně pootevřel pusu a v jeho nitru se rozhořel zvláštní, chaotický boj.

„Ale… co…?“

„Naruko Uzumaki neexistuje. Nikdy neexistovala. Nevím, jak táta přišel na to, že má dceru. Jsem Naruto Uzumaki,“ jeho hlas se třásl a očima těkal všude, jen do těch Sasukeho se nepodíval. „Tolik k mé pravdě,“ pronesl po chvíli, kdy mezi nimi vládlo absolutní ticho. Otočil se na podpatku a urychleně opustil Sasukeho pokoj. Neohlížel se a na své triko i tu zatracenou podprsenku s vycpávkami se vykašlal. Při průchodu dveřmi z každého jeho oka vytekla slza.

 

„Kde je ta Naruko tak dlouho?“ zeptal se starostlivě Minato po té co se jeho domnělá dcera už delší dobu nevracela.

„Možná se zdržela u Sasukeho,“ nadhodil Itachi s potutelným úsměvem. V Kushině hrklo.

„U Sasukeho?“ Minato pobaveně pozvedl obočí. „Děje se tu něco, o čem nevím a měl bych?“ Itachi se jenom zašklebil.

„V noci mi Sasuke volal. Chtěl radu, jak by si mohl získat Naruko.“

„Získat?“ Minato se zamračil. Znal mladšího syna svého přítele natolik dobře, aby věděl, jak se chová k dívkám.

„K tomu mi řekl, že kdyby jí chtěl takhle získat, rozhodně by nepotřeboval mou radu,“ zašklebil se Itachi. „Tohle bude vážné,“ Kushina se neubránila hlasitému vzdychnutí.

„Děje se něco?“ zajímal se okamžitě Minato.

„Ne, to ne, jen...,“ to už ale slyšeli zvuk, jako by někdo táhnul dolů ze schodů kufr. Pár okamžiků na to už do pokoje svižným krokem vešel Naruto. Minato i Itachi při pohledu na něj jen němě otevřeli pusu, Kushina zavřela oči a zhluboka si povzdechla. Naruto tam vešel přesně tak, jak odešel od Sasukeho. Jen v krátkých kraťáskách.

„Jen si zajdu zabalit. Ty zatím zavolej taxi, ano?“ usmála se na něj a vstala. Jakmile k němu došla, rychle ho objala a políbila na čelo. Potom už vyšla z místnosti. Rozhostilo se napjaté ticho. Naruto nejdřív sáhl pro mobil a zavolal jim pro taxík, pak si lehce kousal spodní ret a oči měl sklopené ke svým nohoum.

„Pročs to dělal?“ zeptal se nakonec Minato. Z jeho hlasu nebylo možné nic rozpoznat a ani jeho obličej neprozrazoval žádnou myšlenku.

„Chtěl jsi vidět a poznat svou dceru.“

„Která ale nikdy neexistovala, že?“ Naruto úplně zavřel oči. Téhle chvíle se bál, tohohle se hrozil. A nevěděl, co teď čekat.

„To proto jsi tak… jiná,“ poznamenal Itachi. „A proto… děkuju,“ Naruta to překvapilo, proto vzhlédl. Itachi se na něj usmíval. Poněkud nejistě mu úsměv vrátil. Ale to už za ním stála Kushina.

„Pojedeme?“

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

No ja sa nestazujem.

(Haku, 28. 10. 2010 18:25)

Mne sa pacilo,ze sa to Sasu dozvedel takto(urobit to niekto mne tak vrazdim,..)A co sa dalo cakat od Itachiho..ten to zobral v pohode...

Hwíííííííííí

(Iruka sensei, 27. 10. 2010 20:40)

Jashine, tahl povídka je nptosto úžsná!!!
Už se nemůžu dočkat, jak to dopadne, ale zároveň mi bude hrozně líto, až tahle báječná kapitolovka skončí :C

....................

(Mia-san, 27. 10. 2010 19:20)

Pokráčko... tenhle díl LUXUSNÍ :o)

=0)

(Teressa, 26. 10. 2010 15:30)

UZASNE!!! uz aby tu bolo pokracko=) rychlo prosiim=)

...

(Arya, 26. 10. 2010 15:07)

Áááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá
-vyjadrenie mojich emócii z tejto casti-

:-)

(Lachim, 26. 10. 2010 9:13)

Nádhera. Fofrem to dopiš, ať nemusíme dlouho čekat.

O-O

(D-chan, 26. 10. 2010 9:08)

Co bude dál!? Nenapínej mě tak, už takhle jsem napruženější jak pružina XD

neechan!!!

(Janiie-chan, 26. 10. 2010 6:27)

jak jsi mi tohle mohla udělat.. bylo pozdě večer.. četla jsem si to v mp4.. (promiň dřív jsem to netihla ;(...) takový šoky.. je to skvělý a ty to takhle utneš zrovna v tom nejlepším.. sakra.. já se nemůžu dočkat, jak to dopadne ... snad se to dozvím BRZY !! :D

...

(Aylen , 26. 10. 2010 5:27)

Krásná kapitola, těším se na pokračování :)

uaaaaaaaaa

(Ryuuzaki, 26. 10. 2010 0:04)

to se povedlo :) moc se to povedlo.. uz se moc tesim na posledni cast a nejspis se mi po te povidce bude styskat, ale stalo to zato :)... tak nas prosim nenech dlouho cekat na posledni cast :)

.....

(terkic, 25. 10. 2010 23:06)

já umřu! ah bože, chudák Naruto, vlastně chudáci oba i se Sasukem, pane bože, já chci další díl!:)

=^-^=

(Kagome/Kurama, 25. 10. 2010 22:44)

Nu xD Jo, asi jsem si to představovala jinak, možná mě zaskočilo, že se to všechno stalo tak náhle... Ale je to docela dost dojebávka, hlavně pro Sasukeho xD Kdoví, co za pravdu čekal, ale tohle asi určitě ne xD Nejsem pro happy endy, ale mám pocit, že tady se tomu stejně nevyhnu xD Jen, Sasuke v jedné části povídky přemýšlel jako o TOM Narutovi, ne o ní. (Nechtěl, aby odešel. Přestože cítil, že jsou oba svázaní, nechtěl být úplně mimo něj.) Napsané to bylo jako vždy pěkně :)

Kyaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

(Kayleigh McCamyo, 25. 10. 2010 21:48)

A to to tady jako utneš?! Jsi ty normální?! Tohle je tak akorát na infarkt!!! xD Perfektní povídka, vážně, dost obdivuju tvůj styl psaní a z toho důvodu jsem na svůj blog dala odkaz na tvé stránky, doufám, že ti to nevadí xD Takže jestli budeš mít náladu, jukni na Kayleigh.blog.cz, taky se věnuju psaní povídek (spíš do toho dosst fušuju xD). Tak přeju mnoho nápadů xD