„Naruto,“ do jeho pokoje vešla jeho máma. Zamračeně si prohlídla pokoj. Byl vzorně uklizený a Naruto ležel s knížkou na posteli. Povzdechla si a přisedla k němu. „Nechceš mi konečně říct, co se to děje?“ tázavě se na ní podíval. „Už dva týdny tady máš vzorně uklizeno a skoro nic není z tvého pokoje slyšet. Tak co se děje?“ Naruto vrátil stočil svůj pohled zpátky ke knížce.
„Nic,“ odpověděl nepravdivě. Kushina si povzdechla.
„Jak myslíš. Jenom jsem ti chtěla říct, že zítra půjdeme na jeden banket. Je od šesti, takže se na to připrav,“ zapadly za ní dveře. Naruto si zhluboka povzdechl a odložil knížku. Vrátil se k činnosti, kterou dělal před tím, než uslyšel kroky na chodbě-koukání do stropu. Bylo mu jasný, že na tom banketu bude i on.
Už to bylo pomalu půl roku, co se s ním dal nějakým záhadným způsobem dohromady. Vlastně ani nevěděl, jak se jim to povedlo. Jeden den se nesnášeli a druhej den stál natisknutém zády ke své skříňce s Uchihovými rty na těch svých.
A byly to právě dva týdny, kdy proběhla jejich první větší hádka. Samozřejmě se hádali už dřív. Ale vždy to bylo spíš jenom takový provokování, pošťuchování. Ale teď se jednalo o opravdovou hádku, kdy Naruto řičel a ze Sasukeho sálala zlost.
Naruta strašně štvalo, že Sasuke nechce s jejich vztahem vyjít na veřejnost. Strašně ho štvalo, že se museli scházet jen u jednoho z nich doma a to jenom v případě, že rodiče doma nejsou. Navíc Narutovi přišlo, že se Sasuke začal chovat majetnicky. Ten den si totiž do školy vzal jenom krátké kraťásky a Sasuke hned začal mručet, že se za ním každý otáčel.
Od tý doby spolu nepromluvili. Naruto tenkrát třískl dveřmi od jejich vily a rozeběhl se domů. Ve škole se pak Sasukemu vyhýbal, jak čert kříži. Doma pak byl pořád zalezlý u sebe v pokoji. S nikým moc nekomunikoval a dolů sešel jen na jídlo. Ale věděl, že z tohoto banketu se nevyvlíkne.
Městská rada ho pořádala každý rok a žádný vážný klan tam nesměl chybět. A i když Uzumaki-Namikaze nebyl zrovna nejvážnější klan, Minato byl Hokage, takže tam nesměl chybět.
„Á, Hokage-sama! Vítejte!“ přivítali je u dveří nějací vysocí hodnostáři. Podle všech titulů a řádů, které měli na obleku, si Naruto tipl, že to byli pracovní šílenci.
Po vřelém přivítání museli projít celým sálem a všechny klany pozdravit. Ve většině případů to nebylo až zas tak hrozný, protože Naruto mohl prohodit pár slov se svými spolužáky ze školy. K tomu všemu hrála příjemná, ne až tak zastaralá hudba. Problém nastal až s jedním z posledních klanů.
„Fugaku! Rád tě vidím,“ Minato si s úsměvem potřásl rukou se starším mužem, Kushina a mile vypadající žena se na sebe mile usmáli, ale Naruto se zarputile vyhýbal pohledu na svého spolužáka. „A kde jste nechali Itachiho?“
„Musí se připravovat na zkoušky,“ vysvětlil mu Fugaku. Sasuke se snažil navázat oční kontakt s Narutem. Bohužel se mu to nevedlo.
„Omluvte nás, musíme jít dál,“ omluvil je Minato a rozešli se dál. Naruto si oddechl, že toto setkání už má za sebou.
Po pár chvílích pronesl jeden z pořádajících pečlivě připravovanou řeč na zahájení banketu a všichni se odebrali do příslušných prostor, včetně hrající kapely.
Hovor byl celkem uvolněný, mladí se bavili mezi sebou a banket pokračoval až do pozdních hodin. Naruto se i nadále vyhýbal mladému Uchihovi jak jen to šlo, když onen obávaný černovlásek vystoupil na pódium, kde hrála kapela. Hovor okamžitě utichl a všechny oči se stočili na něj. On podal klávesistovy nějaký papír a něco mu tiše řekl. Klávesista s úsměvem přikývl. Sasuke si vypůjčil mikrofon a přešel do popředí.
„Omlouvám se za toto malé vyrušení, ale už nějakou dobu přemýšlím, jak napravit chybu, kterou jsem udělal,“ očima vyhledal ty Narutovi. „Osoba, které se chci omluvit, pochopí, že je to adresované jí,“ otočil se na klávesistu a dal mu pokyn, aby začal. Pak se otočil zpátky ke svému skromnému publiku a očima znova vyhledal ty Narutovi. A začal zpívat.
„Zaľúbil sa chlapec tak už sa to stalo,
čo sa vlieklo krokom, beží teraz cvalom.
Zaľúbil sa chlapec, trocha ho to vzalo,“ Naruto se snažil ustoupit, snažil se couvnout tak, aby se nemusel dívat do těch nyní upřímných onyxových očí. Ale nepovedlo se mu to. Tak už jenom stál a se zatajeným dechem poslouchal.
„Taký malý zmätok rozkvitol mu v duši.
To čo by chcel vedieť, zatiaľ iba tuší.
Zaľúbil sa chlapec, až mu horia uši.
Všetky krásne slová
pod jazykom driemu.
Chce ti to povedať,
má však ešte trému
Zatiaľ sa len učí odkiaľ, kam a kade.
Ako sa má chodiť, po tenučkom ľade.
Do teba, do teba, do teba,zaľúbil sa chlapec.
Do teba, do teba, do teba, dúfam že ho chápeš.
Do teba, do teba, do teba,
zaľúbil sa chlapec.
V duchu bol už s tebou v sladkom šere kina.
Toľko krát ťa videl a zrazu si iný.
Zaľúbil sa chlapec, čia to bude vina?“ většina lidí se podivila, když slovíčko iná vyměnil za iný. A někteří byli přímo šokovaní.
„Toľko tvárí v dave, len jedna je tvoja.
Veľa rúk je prázdnych, len dve sa však spoja.
Iba tí sa stretnú, ktorí o to stoja.
Zaľúbil sa chlapec, tak už sa to stalo.
Zaľúbil sa chlapec, trocha ho to vzalo.
Taký malý zmätok rozkvitol mu v duši.
Zaľúbil sa chlapec, až mu horia uši.
Do teba, do teba, do teba,zaľúbil sa chlapec.
Do teba, do teba, do teba, dúfam že ho chápeš.
Do teba, do teba, do teba,
zaľúbil sa chlapec,“ v průběhu posledního refrénu sešel z pódia, ale mikrofon měl stále v ruce a stále zpíval. Začal pomalu přicházet k blonďáčkovi.
„Chcel som ti povedať,
nesmelo a skromne,
že tá pieseň bola o tebe a o mne.
O tebe a o mne, o tebe a o mne, o tebe a o-“ své zpívání přerušil dlouhým, něžným polibkem. „Promiň, Naruto. Byla to moje vina,“ dodal a propletl své prsty s těmi jeho. Naruto se usmál a tentokrát políbil on jeho. Věděl, co to znamená. „Miluju tě, Naruto,“ dodal Sasuke. Bylo to vůbec poprvé, co mu to řekl. A tím víc to pro něj znamenalo, protože to dokázal přiznat vřejnosti.
„Já tebe taky.“
Teprve v tu chvíli jim došlo, že je v sále nějaké podezřelé ticho.
„Můžete nám to nějak vysvětlit?!“ běsnil už dobrých pět minut Fugaku, přičemž Minato mu skvěle sekundoval.
Obě dvě rodiny seděli v jakémsi obývacím pokoji. Jeden z pořadatelů jim tuto místnost na chvíli propůjčil. I když, kdo ví, na jak dlouho se ta chvíle protáhne, když ti dva takhle zuří?
Sasuke s Narutem byli usazení v celkem prostorné pohovce. Přes to ale seděli těsně u sebe s propletenýma prstama. Kushina s Mikoto seděly každá v jednom křesle na kraji pohovky. A Minato s Fugakem rázovali sem a tam po pokoji.
„Uvědomujete si vůbec, jakou potupu jste na nás hodili?“ začal šílet i Minato. Naruto se na něj nehezky podíval a jeho stisk ještě zesílil. Sasuke ho začal palcem jemně hladit po ruce, aby se aspoň trochu uklidnil. Ale Mikoto i Kushina byly stále v klidu.
„Jak dlouho?“ zeptala se s přátelským úsměvem Kushina. Minato se zarazil v půli kroku a šokovaně se na svou ženu zadíval.
„Budu hádat. Takových pět… šest měsíců?“ nadhodila Mikoto. Sasuke se na ní tázavě podíval. „Prosim tebe Sasuke! Nikdy nezapomenu na ten výraz, který jsi měl na tváři, když jsi tenkrát přišel domů,“ rozesmála se Mikoto. Naruto se na ní zvědavě zadíval. „Byl jsi tehdy v tak dobré náladě, že jsi mě dokonce sám od sebe pozdravil! A tu blbost, o který jsi mluvil, si udělal…“
„Před dvěma týdny,“ doplnila Kushina Mikoto. „Naruto od tý doby skoro nevylezl z pokoje,“ Sasuke se na Naruta znovu omluvně usmál. Naruto se přiblížil k jeho uchu.
„V pořádku.“
„To jsem tady jedinej, co si ničeho nevšiml?“ zeptali se najednou Fugaku a Minato.
„Jo,“ odpověděli jednohlasně Kushina s Mikoto.
„Dokonce i Itachi si toho všiml.“
„Kdybys nebyl tak často v kanceláři, všiml by sis.“
Fugaku a Minato se na ně dál naštvaně dívali. Nakonec to Minato nevydržel.
„A co tomu asi řeknou lidi, nevíte?“ vyhrkl.
„To bys mě raději dal nějaký namyšlený káče, jenom pro to, že to lidi schvalujou?“ nevydržel to už Naruto.
„O čem to mluvíš?“
„Nejsem blbej! Všiml jsem si, jak se poslední dobou neustále zmiňuješ o tý důře Sakuře. Já totiž nejsem až tak nevšímavej jako ty, víš?“ na Narutově tváři přistála Minatova ruka. Uhodil ho takovou silou, až Naruto musel uhnout hlavou na stranu. Sasuke se okamžitě zvedl a s odhodláním se na Minata díval. V pokoji zavládlo naprosté ticho. Naruto se na svého otce pohrdlivě podíval. „Facka je známkou rodičovské bezmoci,“ řekl jenom a odešel z místnosti. Sasuke se na Minata ještě jednou nehezky podíval a pak se rozešel za ním.
„To se ti teda povedlo,“ povzdychla si Kushina.
„Teď půjdete okamžitě za nimi a omluvíte se,“ nakázala Mikoto a Kushina jenom souhlasně kývla hlavou. Fugaku se šokovaně otočil na svou ženu.
„Proč bychom se MY měli omlouvat JIM?““
„Protože, jak se zdá, jste to už dlouho nedělali. A teď je nejlepší chvíle, kdy si to můžete znovu vyzkoušet.“
„A nechci tě vidět jinak, než s tvým synem po boku případně za sebou,“ dodala Kushina a obě se na své muže přísně zadívali. Ti dva si jenom těžce povzdechli a odešli. Dvě ženy se na sebe usmály a v tichosti čekali na zbytek své rodiny. Čekaly pět minut, deset… a pořád nic. Po čtvrt hodině se všichni čtyři vrátili zpátky. Fugaku s Minatem se tvářili poraženecky a Sasuke s Narutem se usmívali.
„Ta jak?“
„Příští víkend jedete k nám na chatu,“ oznámil jim Sasuke a s Narutem na sebe mrkli. Kushina tázavě pozvedla obočí.
„Táta a Fugaku-san slíbili oba dva domy volný celý příští víkend,“ vysvětlil jim to se šťastným úsměvem Naruto.
O týden později
„Já ti říkala, že to nebude tak špatný,“ usmála se Kushina na svého muže a se šťastnými jiskřičkami v očích na malou chvíli přelítla pohledem k druhému tančícímu páru.
„Stejně by mě zajímalo, co ti dva teď dělaj,“ prohodil spíše pro sebe Minato. Kushina se vědoucně ušklíbla.
„Nechceš vědět.“
:D
(keishatko (www.keishatko.blog.cz), 17. 2. 2011 22:56)