Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sny

8. 3. 2010
Bylo strašné vedro a tým sedm se vracel z mise. Panovala celkem ponurá nálada. Sakura se nesnažila ukecat Sasukeho a Kakashi si nečetl. Dokonce ani Naruto nepobíhal kolem a spolu se Sasukem na sebe neštěkali. Hold vedro je vysilovalo všechny.
„Chul, to je vedro. Dattebayo!“ zabručel blonďák nespokojeně a zabořil ruce ještě hlouběji do kapes svých kraťas. Sasuke si ho prohlídl pozorněji.
Pro tyto nejteplejší letní dny opustil od své obvyklé soupravy. Na sobě měl tedy tmavé volné kraťasy po kolena a černý nátělník. Ruce měl svalnaté, ale zase ne přehnaně nehezky, přs nátělník šly vidět svaly na jeho bříšku a zadek i nohy měl dobře tvarovaný.
„Sasuke-kun?“ vzhlédl k jeho obličeji. Vlasy měl neposedně rozcuchané, v očích mu zářily veselé jiskřičky a lehce naběhlé rty měl mírně pootevřené. „Líbím se ti?“
Na Vánočním večírku v tělocvičně akademie bylo plno. Hrála hlasitá hudba, všichni tancovali, pili nebo jedli. Sasuke se rozhlížel kolem a pohledem pátral po jedné určité osobě, ale nikde ho nemohl najít. Nakonec se rozhodl jít ven.
Sotva vyšel ze dveří, do tváře ho udeřila sněhová koule a k jeho uším dolehl veselý smích.
„Sasuke-kun, sněží!“ setřel si sníh z obličeje a pohled mu padl na smějícího se blonďáka. „Pomůžeš mi postavit sněhuláka?“ obrátil se na něj. Oči barvy čisté letní oblohy zářily, jako by patřily malému dítěti dívajícímu se na vánoční stromeček. Sasuke se usmál. Věděl, jak moc Naruto miluje stavění sněhuláka.
„Tak pojď!“
Sasuke seděl v křesle ve svém obýváku a četl si knížku. Ticho najednou přerušilo zachrastění klíče v zámku, klapnutí dveří při otvírání se a zase zavírání se. Sasuke se pousmál, ale nic neudělal. Oči mu překryly jemné ruce a u ucha uslyšel lehký šeptavý hlas.
„Kdo to je?“
Usmál se. Moc dobře věděl, kdo to je. V první řadě kromě něho měl klíče k jeho bytu jen jeden člověk. A v druhý řadě byla ta lehká vanilková vůně nezapomenutelná. Odložil knížku a položil svoje ruce na ty jeho. Pravou rukou jel výš po ruce onoho „neznámého“. Krátce nad zápěstím ucítil tenký stříbrný náramek s malými přívěsky. Usmál se. Sám měl podobný, pokud ne úplně stejný.
„Naruto,“ zašeptal, když rukou dojel kousek nad jeho loket, a okamžitě si ho přitáhl na klín. Pokojem se rozlehl veselý, zvonivý smích.
„Ahoj, Sasuke,“ sklonil se k němu a jemně ho políbil.
„Ahoj, Naruto.“
Běžel lesem. Srdce mu bušilo nadsvětelnou rychlostí, žaludek měl stažený, ale ani jedno z toho nevnímal. Jenom běžel a snažil se ze svýho unaveného těla dostat co nejrychlejší tempo.
Doběhl na okraj mýtiny. Málem se mu zastavil dech. Na druhé straně ležela zakrvácená postava a už jen od pohledu se mu špatně dýchalo.
„Naruto,“ zašeptal a hned se k němu rozběhl. Opatrně si ho vyzdvihl do náručí. Naruto namáhavě otevřel oči. Stále v nich hrály jiskry, ale už ani zdaleka nebyly tak veselé a živé.
„Sasuke,“ usmál se a z koutku úst mu vytekl pramínek krve. S námahou natáhl ruku a přitáhl si ho k sobě. Políbil ho pomalým, něžným polibkem a Sasuke v ústech ucítil kovovou pachuť krve. „M-milu-luju… tě,“ zašeptal z posledních sil, jeho stisk zeslábl a jeho tělo ochablo. Oči bez jisker už neviděly hvězdnou noční oblohu.
„Naruto,“ zašeptal, sklonil hlavu a přitáhl si ochablé tělo blíž k sobě. Na bledou tvář potaženou pavučinou smrti dopadla první slaná slza. „Naruto!“ zaklonil hlavu. Po těle se mu rozléhala podivná prázdnota.
 
*****
 
S trhnutím se vyšvihl do sedu. Chvilku trvalo, než si jeho oči přivykly na tmu a než se jeho dech zklidnil. Budík vedle postele hlásal tři hodiny v noci.
Padl zpátky do lehu, odtáhl jednu ruku od těle na druhou část postele a druhou rukou si zajel do vlasů.
Proč na tebe musím pořád myslet?
Proč jsi mi vlezl do hlavy?
Proč tě z ní nemohu vyhnat?
Proč se mi o tobě už i zdá?
Proč, Usuratonkachi?
Proč…?
 
Další den se celý tým sedm sešel na tréninku. Vše bylo jako vždycky. Sakura se snažila zaujmout Sasukeho a Naruto pobíhal všude kolem. Byl si dost dobře vědom pohledu onyxových očí, ale nic s tím nedělal. Zatím.
„Mám pro vás novinku, děcka!“ objevil se u nich Kakashi. „Jdeme na misi!“
„Teď, v tomhle vedru?!“
 

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nadpis

(Lilith-sama, 29. 7. 2010 23:10)

Zaujímavo vymyslené, ale svojim spôsobom pekné

...

(Eclair (www.eclairsstories.estranky.cz), 4. 4. 2010 23:29)

zajímavé a krásné:-)

Wow,to ani inak nejde.

(Haku, 9. 3. 2010 18:58)

To je uzasne-utrzky ktore tvoria celok.A do toho ten koniec-nemam slov,krasa,krasa.Ten obrazok---slint!!!!!

Jéééééé :DDD

(Aya Yai, 9. 3. 2010 15:27)

Teda Ten-chaaan to bylo kouzelný~ xDDD Uuuuuu~ Fakt že jo :D
Musím říct, že já mám takové ty trhané věci mooooc ráda (kvůli tomu taky ráda a často píšu koktavou přímou řeč xD), a proto mě naprosto nadchlo jak to bylo ve formě jakýchsi "útržků novin" :DDD
Ale nejlepší na tom bylo, že to nakonec dávalo smysl xDDD Dokonce i tele jako já to pochopilo ^____^ Fakt bombaaaa~ :3
Jen se hezky po večerech zamýšlej nad obrázky, jelikož ty výsledky jsou senzační ;DDD

pochopila :d

(Arya(arya-chan.blog.cz), 9. 3. 2010 12:59)

haaa pochopila som to ... pekny pribeh a obrazok tak isto

....

(terkic, 8. 3. 2010 20:29)

to bylo velice zajímavé a ten obrázek je naprosto dokonalý:)

....

(*veryska*, 8. 3. 2010 18:11)

Krása! :)