Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Když si dcera zahraje na dohazovačku

11. 4. 2010

„Tři, šest, devět, dvanáct, patnáct,… osmnáct… eh… dvacet, dvacet čtyři…“

„Jak může být sedm krát tři dvacet?“ Naruto ze své dcerky začal pomalu ale jistě růst.

„No a proč ne?“

„Protože sedm krát tři je odjakživa dvacet jedna.“

„Vždyť je to jedno, jestli dvacet nebo dvacet jedna!“

„Když pošleš na misi dvacet jedna lidí, je jedno, jestli se jich vrátí dvacet nebo dvacet jedna?“

„Fajn, tohle jedno není.“

„No tak vidíš!“

„Jashine, vždyť si Hokage, tak proč to prostě nezměníš?!“

„Potom by to nemělo žádnou logiku!“

„A ono to nějakou logiku má?“

„Jistě že má,“ ozvalo se ode dveří. „Klepal jsem, ale v zápalu hádky jste to asi neslyšeli.“

„Promiň, Sasuke,“ povzdychl si Naruto. „Ale Kumiko se má naučit násobky tří a čtyř a já musim s potupou přiznat, že inteligenci vážně zdědila po mě.“

„No tak hrozný to snad nebude,“ zašklebil se na něj jeho dlouholetý kamarád.

„Máš pravdu-je to ještě horší,“ zaúpěl Hokage. „Jdu nám udělat kafe. Sasuke, pokus se do ní, prosím tě, nějakým způsobem natlouct, že tři krát sedm opravdu není dvacet,“ a už byl v kuchyni. Sasuke si povzdechl.

„Tak kde je problém?!“

„Ještě furt si mu to neřekl!“ vyštěkla mladá Uzumaki.

„Páni, to by jeden neřekl,“ protočil očima poslední žijící člen Uchiha klanu.

„Slíbil jsi, že mu to řekneš!“

„Ale ono to není tak jednoduchý, víš?!“

„To mi říkáš už rok!“

„A tys to furt nepochopila,“ povzdychl si černoočko. „Hold jsi po tatínkovi.“

„A právě kvůli tomu mě máš tak rád.“

„Taky pravda,“ přikývl souhlasně Sasuke a svalil se do křesla.

„Tak s tím budu muset něco udělat,“ ušklíbla se blondýnka a lehce si na pohovce poposedla.

„No moment, nejdřív budeme muset udělat něco s tou tvojí násobilkou,“ dívka okamžitě zaúpěla.

„A musí to bejt?!“

„Musí! Přece neuděláš tátovi ostudu.“

„Chm, tak teda jo. Tři, šest, devět…“

 

Ale vy byste asi rádi věděli, kdo Narutovi dopomohl k týhle drzý holce a jak to, že se se Sasukem nehádá a jeho dcera ho bere jako samozřejmost, že?

Tenkrát v Údolí konce bylo vše takové, jako to každý z nás zná. Rozdíl byl až po bitvě-Kakashi přišel včas a vzal Sasukeho zpátky do vesnice. Tenkrát spolu vedli velmi dlouhý rozhovor. Sasukemu jako trest za pokus o nedovolené opuštění vesnici byly na tři roky zakázány chouninské zkoušky.

Ale Naruto ani Sakura ho v tom nenechali samotného a čekali společně s ním. Zlepšovali se a sílili, ale při tom se vlastně nic neměnilo. Sakura byla dál zamilovaná do Sasukeho, Sasukemu to pořád bylo jedno a Naruto na Sasukeho pořád neskutečně žárlil. Ale na jejich chouninských zkouškách (čtvrtých pořádaných od Sasukeho pokusu o útěk) se cosi změnilo.

Byl by to sice velmi zajímavý, ale taky velmi dlouhý příběh, proto jenom řekněme, že se změnil Sakuřin pohled na její týmové partnery. A svou pozornost ze Sasukeho zaměřila na Naruta. A jelikož ten nebyl na něco takovýho zvyklý, snadno jí podlehl. A v Sasukem se tenkrát probudilo něco, co se podobalo žárlivosti.

O tři roky později, když jim bylo dvacet, Sakura Narutovi radostně oznámila, že čeká dítě. Naruto i Sakura tenkrát byli neskonale šťastní a Sasukeho žárlení začalo pomalu ale jistě získávat úplně jiný rozměr. O pár měsíců později se narodila Kumiko. A když jí bylo půl roku, na Konohu zaútočili Akatsuki. Sasuke se konečně pomstil a i zbytek Akatsuki padl, ale i na straně Konohy byly veliké ztráty. A mezi padlými byly i Tsunade a Sakura.

Naruto to tenkrát špatně nesl a jeho oporou se stal, k nesmírnému překvapení všech, Sasuke. A byl to taky on, kdo se nabídl, že mu pomůže s malou Kumiko a kdo ho přesvědčil, aby to místo Hokageho opravdu vzal. V tý době se sobě hodně přiblížili a Naruto byl za něj vděčnej všem bohům. A Sasuke si tenkrát uvědomil, že ho těší, když tomu blonďákovi může pomáhat.

Bohužel pro něj, Kumiko před rokem prohlédla jeho city, které cítil k jejímu otci. A trvala na tom, že mu to musí říct. Ale Sasuke se k tomu prostě nedokázal přimět.

 

„…dvacet jedna…. dvacet pět, třicet!“ dokončila hrdě blondýna.

„Špatně,“ zaúpěl černovlasý jounin.

„Jak to?“

„Copak je tři krát osm dvacet pět? A kde byl násobek devíti?“

„Nesnáším matiku,“ prohlásila Kumiko.

„To nikdo,“ vešel do pokoje Naruto, postavil před Sasukeho hrníček s kafem a sám si sedl vedle Kumiko. „Viděl jsem čtvrtletní výsledky vaší třídy. A matika je zdaleka nejhorší.“

„Budeme ninjové, k čemu nám matika bude?“

„Když proti tobě bude stát osm protivníků a ty budeš mít dvacet čtyři kunaiů, kolik hodíš po každém z nich?“ přišel s odpovědí pohotově Sasuke.

„Er…“ na tohle neměla odpověď. „Čtyři?“

„Špatně,“ povzdychli si těžce oba dva. Vychovávali ji oba a tak každý její neúspěch považovali za osobní prohru.

„Jedna jediná věc, u který jsem se modlil ke všem bohům, abys jí zdědila po matce,“ zaúpěl blonďák. „A ty na truc ne, co?“ uchechtl se. Kumiko na něj nevinně zamrkala.

„Sem přece celá po tobě ne?“

„No právě,“ protáhli najednou oba dva muži. „Tak ještě jednou,“ povzdychl si Sasuke.

„A musí to být?“ zašklebila se mladá Uzumaki.

„Musí,“ bylo jí jednohlasnou odpovědí.

„Chjo. Tři, šest, devět…“

 

„Sasuke! Hej, Sasuke!“ o dva týdny později uslyšel Sasuke za sebou na ulici hlas, který na něj volal. Otočil se a uviděl mladou blondýnku, jak se za ním žene.

„Kumiko,“ usmál se na ní. „Tak co potřebuješ?“

„No, za týden je Valentýn a tak…“

„Doufám, že se Narutovi zase nepokusíš někoho dohodit,“ přerušil ji s lehkým zamračením se Sasuke.

„Neboj, to bych ti nemohla udělat,“ vyplázla na něj jazyk. „Jenom mě napadlo, že Valentýn neslaví jen milenecké páry, že jo?“ Sasuke přikývl. Kam tím míří?! „Co kdybys přišel tak v sedm k nám? Protože rodiny to slaví taky a tebe tak trochu počítám do rodiny. No, co ty na to? Navíc to bude i skvělá možnost, říct mu to,“ mrkla na něj. Sasuke si povzdychl. Kdo že říkal, že ta holka není chytrá?

„Jak ti jde násobilka?“

„Co sem taháš násobilku?!“ zamračila se na něj.

„Pokud ti jde za dva a líp, přijdu.“

„Fajn, třináctýho mě čekej doma se žákovskou v ruce,“ zamračila se a oddusala pryč. Co jí to dá práce, dát je dohromady! Musí máknout na tý násobilce…

 

Třináctého kdosi zvonil na dveře Sasukeho bytu.

„Kumiko? Tak jak jde násobilka?“ zašklebil se na ní. Vítězně se na něj usmála a podala mu žákovskou. Sasuke jí otevřel a nalistoval příslušnou stranu. „Čtyři, tři, pět, dva, jedna, jo? Hezky jsi si prošla celou škálu možných známek,“ ušklíbl se.

„Ale dosáhla jsem jedničky, no ne?“

„Jo jo, musim přiznat, žes vyhrála.“

„Super! Čekám tě zejtra v sedm! Přijď v čas a přines víno, OK?“

„Zbývá mi něco jinýho?“

„Ne!“

 

„Tati?“ ten večer se obrátila na člověka, který měl v jejím  plánu stejně důležitou roli, jako Sasuke. „Můžu zejtra přespat u Aiko?“

„Od kdy se mě ty na něco takovýho ptáš?“ změřil jí tázavým pohledem.

„Fajn, tak teda: zejtra spim u Aiko a vrátim se až pozítří odpoledne. Vyhovuje?“

„Ne, ale tebe už asi nezměnim, co?“ ušklíbl se.

„Se vsaď,“ zářivě se na něj usmála a zapadla do pokoje. Teď už jenom zejtra odpoledne doladit všechny přípravy…

 

„Můžeš mi vysvětlit, proč že to vlastně mám udělat?“ ptala se jí asi už po dvacáté toho dne její nejlepší kamarádka.

„Aby si mi pomohla?“ odpověděla jí otázkou Kumiko, přešla do obýváku a zvedla sluchátko od telefonu.

„Chm. A fakt ho chceš dát dohromady se Sasukem? Totiž, nebylo by lepší mu najít nějakou ženskou? Přece jenom to je Hokage.“

„No právě. Měl by být ve svým osobnim životě šťastný, no ne?“

„A bude šťastný s Uchihou?“ zapochybovala Aiko.

„Restaurace Konoha´s Luxory? Dobrý den, tady sekretářka Hokageho. Mohli byste připravit speciální Valentýnskou večeři a přivíst ji ve tři čtvrtě na sedm k Hokagemu domů?.. Ano, přesně tak… Ne, vyzvedne to jeho dcera… Slovo Hokageho vám nestačí?!… Dobrá, děkuji,“ řekla a položila sluchátko. „Bude,“ odpověděla svý kamarádce na její dotaz. „Miluje ho, jenom to ještě neví.“

„Tak jak to víš ty?“

„Vidim,“ protočila očima mladá Uzumaki. „Kdykoliv je Sasuke u nás, má lepší náladu a vypadá šťastněji a uvolněněji.“

„A Sasuke?“

„Věř mi, že on si nepřeje nic jiného. Jenom je to zabedněnec. A pomůžeš mi, teda?“

Obě dvě se pustili do práce. Všechno jim vyšlo tip-ťop.

 

„Sasuke?“ Naruto se usmál, ale při tom se na něj překvapeně podíval. „Kam jdeš s tou lahví vína?“

„No k vám,“ lehce se zamračil Sasuke. „Kumiko mi řekla, ať přijdu na něco jako rodinou večeři a ať vezmu víno.“

„Ale Kumiko dneska spí u Aiko,“ lehce se zamračil blonďák. Pak mu došlo, co jeho dcera naplánovala, a okamžitě zrudl. „Ježiš, promiň, Sasuke!“ začal se překotně omlouvat. „Nikdy by mě nenapadlo, že se pokusí dát dohromady zrovna nás dva. Totiž… no, už dřív něco naznačovala…“

„V pořádku,“ lehce se na něj pousmál Sasuke. „No, a když už jsem tady a když už jsem to víno fakt koupil, můžu dál?“

„Jako by ses ty někdy ptal,“ odfrkl si Naruto. Jeho tváře přestaly tak žhnout, ale stále byly lehce zrůžovělý. Odemkl dveře, před kterýma se skoro srazili, a oba vešli dovnitř. Oba se zarazili na prahu mezi malou předsíňkou, kde byl akorát botník a věšák na kabáty, a chodbou.

Chodba byla temná, svíčky na zemi jí dodávaly jistý nádech intimnosti. Cestička sestavená z těchto vysokých červených svíček vedla po schodišti do prvního patra.

„O co, že vim, kde to končí?“ nadhodil Sasuke. Naruto byl z nenadání znova celý rudý. „Ale copak, Naruto?“ prohodil Sasuke laškovně.

„Nic,“ zavrtěl prudce hlavou a vykročil po naznačené cestě. „Půjdem to omrknout, ne?“

A tak oba vyšli nahoru. Sasuke se prostě musel ušklíbnout, když viděl, že cesta vede do druhých dveří vlevo. Naruto už ušel těch pár kroků a otevřel dveře.

„Nechápu, jak může devítiletá holka něco takovýho zařídit,“ jeho velká manželská postel se skoro prohýbala pod nánosem rudých květů růží. Před postelí ležela nádherně připravená a naaranžovaná večeře a u ní ovladač, který byl otočený směrem k zapnutému DVD přehrávači.

„Jenom doufam, že to nevařila ona,“ prohodil Sasuke, který si to prohlížel přes Narutovo rameno. Blonďák se lehce zachvěl, když si uvědomil, jak blízko něj černoočko stojí.

„Tak to jdem zkusit, ne?“ přešel k připravené večeři a sedl si k ní, zády se opřel o postel. Sasuke si sedl na druhou stranu večeře a taky se opřel o postel. Sáhl po ovladači a zapnul DVDčko.

„Zkrocená hora,“ konstatoval, když se na obrazovce objevily první minuty filmu. „Ne zrovna šťastně vybraný film,“ zkonstatoval.

„Proč ne?“ zeptal se lehce zamračený Nauto. „Já ten film mám rád.“

„Jo, to já taky, ale ona nás chce dát dohromady, no ne? Proto vybrala film, kde jsou spolu dva muži. Nešťastně vybraný pro jeho konec,“ vysvětlil mu to. Naruto se zamračil.

„Zřejmě jí znáš líp, než já,“ Sasuke se zasmál.

„Ne, ty jen podceňuješ její inteligenci. Bereš jí jako malý dítě, ale to ona není.“

„Není? Tak co tedy je? Vždyť je jí teprve devět!“ Naruto neúmyslně zvedl hlas.

„Jistě, a přes to dokázala připravit tuhle skvělou večeři. Podceňuješ její schopnosti stejně, jako kdysi já podceňoval tebe,“ upozornil ho Sasuke stále mírným hlasem. Naruto se zarazil.

„Máš pravdu,“ přiznal nakonec. „Sakra! Mojí vlastní dceru znáš líp než já. Od tý doby, co jsem přijal to místo, jsem ve všech ostatních věcech nepoužitelnej, co?“

„Nepřeháněj!“ okřikl ho mírně Sasuke. „Nerozděláme radši to víno?“

A tak se pustili do večeře i do vína. Musím jenom podotknout, že Sasuke přinesl opravdu silné víno. Kdo ví, jestli něco plánoval nebo jestli tomu tak chtěla náhoda, ale už po půlce lahve byli oba dva hezky rozpovídaní a mírně připití.

„A víš co? Tohle je nejlepší Valentýn v posledních několika letech.“

„Takže jsem lepší než všechny ty holky, které se ti Kumiko pokusila dohodit?“ v Sasukem svitla naděje. Kumiko měla pravdu, dneska je ta nejlepší příležitost k přiznání se.

„To určitě,“ odfrkl si. „Vlastně jsi jediný, s kým bych si dokázal budoucí život představit,“ Naruto už přestal ovládat to, co si myslí a to, co říká nahlas. V tu chvíli myslel nahlas.

„Tak to jsem opravdu poctěn,“ vždy přítomná ironie a arogance ze Sasukeho hlasu zmizela. Tohle myslel vážně. Ale Naruto už nebyl schopný tohle pochopit.

„Vlastně tě mám ze všech lidí nejraději. Ty a Kumiko jste pro mě nejdůležitější,“ Naruto mluvil a mluvil. Vlastně by nikdy nic takovýho neříkal, kdyby měl ve svých citech a pocitech jasno. Ale on neměl. Už nějakou dobu. „Kumiko má pravdu,“ začal najednou. Sasuke jen napjatě poslouchal. „Už bych si měl někoho najít. Nemůžu věčně spoléhat na tebe. Jenomže mě to takhle vyhovuje. Já nechci nějakou ženskou, která by věčně vyšilovala kvůli šatům. Nevíc by si musela rozumět s Kumiko a to je někdy taky hodně těžký. Vlastně, ty bys byl dokonalý,“ zamumlal a opřel se o postel pohodlněji. Sasuke se zhluboka nadechl.

„Naruto? Asi bych ti měl něco říct. Já… už dlouho se k tomu chystám a já… nejdřív jsem ti to nechtěl říkat, ale já už to v sobě dýl neudusim, takže… Naruto, já tě miluju!“ řekl a zatajil dech. Ale žádný odpovědi se nedočkal. Po několika minutách ticha se ohlídl. Naruto měl hlavu nakloněnou na levý rameno a spal. Sasuke se usmál. „To je ti podobný,“ povzdychl si. Vstal a přešel k Narutovi. Opatrně ho vyzvedl do náručí a udělal dva kroky ke straně jeho postele. Pak ho zase položil a přikryl. „Dobrou noc, Naru-chan,“ sehnul se a políbil ho na čelo.

 

Naruto se vzbudil další den až kolem poledne. Bolela ho hlava a měl strašnou žízeň. Neohrabaně se vyhrabal z postele a šel do kuchyně. Tam si natočil vodu do skleničky a na jeden hlt jí vypil. Pak se teprve rozhlídl. Na stole byl položený popsaný papír.

 

Včera si usnul a já tě nechtěl budit. Díky za příjemný večer a doufám, že tě moc nebolí hlava.

                                                                                                                                           Sasuke

 

Naruto si až v tu chvíli rozpomněl, co se včera večer dělo. Vzpomněl si taky na svůj monolog a hlasitě zaklel. Hned na to si ruku přitiskl na bolestivé místo hlavy.

„Kéž bych nebyl tak ukecanej! A kde máme, sakra, lékárničku?!“

Kumiko se domů vrátila o dvě hodiny později. Svého otce našla v poseli, k její nelibosti samotného.

„Co se tady dělo a kde je Sasuke?“ zeptala se.

„Včera přinesl víno a po večeři šel domů. Mimochodem, s tebou si to taky vyřídim.“

„Udělala jsem něco?“ nevinně se na něj usmála.

„Chtěla si mě dát dohromady se Sasukem! Přeskočilo ti?!“

„Ne. Když ste oba tak pitomý, někdo za vás jednat musí,“ odsekla, zvedla se a vyšla z pokoje.

„Hej, počkej! Jak to myslíš, že jsme oba pitomý?!“ volal za ní Naruto, ale odpovědi se mu nedostávalo. A on neměl dost sil na to, aby vstal z postele. A tak k dalšímu rozhovor došlo až večer.

„Jaks to myslela, že jsme já a Sasuke pitomý?“ začal Naruto v obýváku.

„Tak, jak jsem to řekla,“ protočila očima. „On je úplně blbej, což se vzhledem k jeho stavu dá pochopit, a ty seš úplně slepej!“

„Jak to myslíš?“ stále nechápal blonďák.

„Bože tati! On už je do tebe léta zamilovanej!“ nevydržela to Kumiko. Konec konců, když to nedokáže říct Uchiha, musí to udělat ona. Naruta tahle informace naprosto uzemnila.

Sasuke a zamilovanej… do něj?! Ale to řece není možný! I když… dává to smysl. Sasuke sice vždycky byl mlčenlivý, ale jakmile Naruto začal chodit se Sakurou, Sasuke se jim vyhýbal. Naruto si sice myslel, že žárlí na něj, ale proč by mu jinak později pomáhal s Kumiko? Vždyť i včera musel uznat, že se v ní vyzná líp, než on sám. A v posledních devíti letech tu vždycky pro něj byl, vždycky mu pomohl. Tak proč si toho jenom nevšiml dřív?!

A pak mu na mysl znovu přišel jeho včerejší monolog. Neubránil krvi, aby se nahrnula do jeho tváří.

„Já sem debil,“ zašeptal nakonec.

„Jo, to seš.“

„Hej!“

 

Naruto se v práci nedokázal na nic soustředit. I když mu to Kumiko řekla už v sobotu a teď bylo pondělí, on se prostě na ty pitomý papíry nedokázal soustředit. Pořád si v hlavě převaloval všechno, co se v pátek a v sobotu stalo.

„Hokage-sama!“ do kanceláře energicky vešel brunet. Naruto nadskočil a trhl sebou.

„Konohamaru,“ oddechl si. „Potřebuješ něco?“

„Mise pro tým,“ Konohamaru se lehce zamračil.

„No jasně,“ Naruto se začal přehrabovat papíry. „Počkej, tady někde sem to měl…. Kruci, kde to… sakra… jo, tady,“ podal mu papír s pár misema.

„Naruto, je ti něco?“

„C-co? Ne, nic mi není, sem v pořádku!“ vzal jeden papír a začal ho číst. Konohamaru mu ho vyškubl z ruky a podíval se na něj. Pak se pousmál a vrátil mu ho.

„Ten už je podepsanej,“ upozornil ho. Naruto sklouzl pohledem dolů. Tam se vyjímal jeho podpis. „No tak, Naruto, co se děje?“

„Co by se mělo dít?“

„Jsi roztržitej a jakmile jsem se tě zeptal, jestli se něco stalo, zrudl si. Nejsi zamilovanej?“ Naruto ztuhl. Je možné… ale ne, to je blbost! Když byl zamilovanej do Sakury, cítil to úplně jinak. Jenže… „Která je ta šťastná?!“

„Tvůj tým čeká,“ odpověděl mu profesionálním hlasem. Konohamaru si povzdychl. Pochopil, že z něj už nic nevymámí.

Jakmile za ním zaklaply dveře, Naruto papíry odložil. Konohamaru mu nasadil brouka do hlavy. Je možný… Ne, ne, to přece ne! Ale přece…

Vstal a opustil kancelář Hokageho. Věděl, že teď by už nic nedokázal udělat.

 

Sasuke seděl v křesle a četl si knížku, když se jeho bytem rozezněl zvonek. Lehce se zamračil a knihu odložil. Kdo ho to může v pondělí uprostřed dopoledne rušit?

„Naruto?“ zeptal se překvapeně, když otevřel dveře a před ním stál blonďák ve svém „pracovním plášti“. „Pojď dál,“ ustoupil a umožnil mu vstoupit dovnitř. Naruto zamířil do obýváku. „Chceš něco k pití?“ Naruto zakroutil hlavou a posadil se na pohovku. Sasuke si sedl do křesla.

„Sasuke… já…“ zase zmlkl. Sasukemu to bylo podezřelé. Co ses stalo? „Já… totiž… Miluješ mě?“ odhodlal se zeptat se a zadíval se mu do očí. Sasukemu se skoro zastavilo srdce. Jak to ví? Slyšel ho snad? Tak ale proč by dělal, že spí?

„Já…“ najednou mu vyschlo v krku.

„Takže jo,“ pochopil Naruto a sklopil hlavu. V pokoji se rozhostilo ticho. Napjaté, nepříjemné ticho, které mezi nimi nepanovalo už pár let. Naruto si všechno srovnával v hlavě a Sasuke jen strnule čekal. „Já…“ po několika minutách začal Naruto. „Vlastně…“ ale nevěděl, co říct. Sasuke to vyřešil za něj. Vstal a udělal to, po čem toužil už pár let.

Jakmile se jejich rty setkaly, Narutem projel intenzivní pocit dosud nepoznaných citů. Byl zmatený. Přes to ale objal Sasukeho kolem krku a rád spolupracoval. Líbali se žádostivě, zoufale, láskyplně. Ani jeden z nich to nechtěl přerušit, ale nakonec se od sebe museli odtrhnout, aby se nadechli.

„Já… nevyznám se v sobě,“ řekl téměř plačtivě Naruto. „Totiž… vždyť já miluju Sakuru!“ Sasuke mlčel. „Tak proč… proč ve mě ten polibek zanechal takový vodopád citů. Proč na tebe musim teď furt myslet. Proč…“ jeho otázky přerušil Sasuke dalším polibkem. Tentokrát něžným. Snažil se mu dát najevo, že jemu nevadí, že si neví rady, že počká. A Naruto to pochopil. „Přijdeš v pátek?“

„Na rodinou večeři?“ usmál se Sasuke.

„Jasně, Kumiko bude spát u Aiko,“ usmál se na něj Naruto.

„Rád,“ ještě jednou se sehnul, tentokrát ho však dal jenom letmou pusu na tvář.

 

„Tati?“ ptala se Kumiko ve čtvrtek. „Proč se u nás v tomhle tejdnu ani jednou Sasuke nezastavil?“

„Nevim, asi neměl náladu,“ pokrčil Naruto rameny. „Mimochodem, zejtra spíš u Aiko,“ oznámil jí jednoduše.

„Cože?“ zarazila se blondýna. „A to jako proč?“

„To jako proto, že tvůj tatínek má něco naplánovaného,“ vysvětlil jí jednoduše. „Mimochodem, nechci tě tu v sobotu vidět dřív než ve dvě odpoledne. Jasné?!“

„Chm,“ odpověděla lehce nabručená Kumiko.

 

V pátek večer už Hokageho domem zněl zvonek. Naruto naposledy zkontroloval večeři připravenou na stole v kuchyni a šel otevřít.

„Ahoj,“ usmál se na Sasukeho.

„Ahoj,“ odpověděl stejným způsobem Sasuke a podal mu láhev. Naruto si ji vzal a ustoupil, aby mohl Sasuke dovnitř.

„Doufám, že to není tak silný, jako minule.“

„Neboj, tentokrát sem vzal to s nejmenším obsahem alkoholu.“

„A minule schválně to s největším?“ pobaveně nadzvedl obočí.

„Ne, minule jsem si nechal poradit,“ ale to už vešli do kuchyně a zasedli k připravenému stolu. Naruto každými nalil skleničku vína. „Dobrou chuť,“ nadzvedl Sasuke skleničku a usmál se na něj.

„Dobrou chuť,“ Naruto mu lehce přiťukl a trochu se napil vína. Nechtěl, aby to skončilo jako minulý týden. Chtěl si ten večer užít.

„Jak jde Kumiko násobilka?“

„Tří a čtyř už umí, horší je to s násobky šesti.“

„Oni už berou násobky šesti?“

„Pěti a šesti, ale pěti se naučila celkem snadno,“ celou večeři mluvili o všedních věcech. Pro nezasvěcené to mohlo vypadat, že si manželé rozhodli udělat příjemný večer.

Po večeři Sasuke pomohl sklidit Narutovi ze stolu a přesunuli se do obýváku. Sedli si na sedačku a pustili televizi, v které právě běžel jakýsi film. Ani jeden nevěděl, jak začít hovor. Naruto to nakonec mlčky vyřešil tím, že si položil hlavu na Sasukeho rameno. Sasuke se jenom pousmál a objal ho kolem pasu.

„Kumiko je malá potvora,“ zamumlal Naruto. „Má nás oba dost dobře přečtený.“

„Jo, to jo. Ale na druhou stranu, nebýt jí, teď bysme tady neseděli,“ namítl Sasuke.

„Taky fakt,“ přikývl Naruto a spokojeně zavřel oči. Bylo mu tak dobře, jako už dlouho ne. Všechny starosti a všechny otázky teď hodil za hlavu, jenom si naplno užíval přítomnost druhého muže.

„A, Naruto?“ Sasuke se na chvíli odmlčel. „Miluju tě,“ řekl nakonec. Naruto se k němu přitiskl ještě blíž, ale neodpověděl. Tedy alespoň ne tak, jak si Sasuke představoval.

„Nechceš tady zůstat přes noc?“

„Rád bych, jestli můžu.“

„Budu rád,“ Naruto se pousmál a rozevřel svá modrá kukadla. „A… jak dlouho už mi to chceš říct?“

„Od tý doby, co Sakura zemřela,“ přiznal po chvilce váhání Sasuke. „Tenkrát, když jste se vy dva dali dohromady, jsem si to uvědomil. Ale nechtěl jsem ti kazit štěstí. No, a Kumiko se to dozvěděla před rokem.“

„Zrádkyně,“ zamumlal Uzumaki. „A mě to řekla až v sobotu.“

„Jo, slíbil jsem jí totiž, že ti to řeknu sám. A vlastně jsem slovo dodržel,“ dodal lehce pobaveně.

„Fakt?“

„Jo. Řekl jsem ti to v pátek, ale ty jsi nečekaně usnul.“

„Eh, jo, já…“

„To je jedno,“ přerušil jeho rozpačité koktání Sasuke. „Já jsem rád, že jsme spolu.“

 

Když se Sasuke další den ráno vzbudil v Narutově posteli, blonďák ještě spal. Usmál se a lehce odhrnul jeho vlasy z obličeje. Naruto měl na tváři uvolněný výraz a lehce našpulené rty. Sasuke na chvíli zatoužil políbit ho, ale řekl si, že jejich vztah ještě není tak daleko, aby si to mohl dovolit. Místo toho vstal a vydal se do kuchyně.

„Co to děláš?“ přišel za ním o pár minut později rozespalý Naruto.

„Snídani,“ odpověděl s lehkým úsměvem Sasuke.

„Já ti pomůžu,“ ihned se ochotně nabídl Uzumaki.

„Ty si sedni, nebo si ještě něco uřízneš,“ něžně ho okřikl Sasuke. Naruto ho tedy poslechl a během minuty už před ním stál hrníček s kafem.

„Díky,“ zamumlal a napil se. Pak jenom sledoval, jak se Sasuke ohání.

Vzpomněl si, jak se v tý samí kuchyni před několika lety oháněla Sakura. Vždycky všechno zvládla a vždycky přesně věděla, kde co je. Sasuke to nevěděl a tak kvůli něčemu otvíral třeba i tři skříňky. A nikam se nehnal, vše připravoval v klidu. Pravý opak Naruta.

Ten teď měl skvělou příležitost utřídit si myšlenky. Byla pravda, že Sakuru miloval. A taky byla pravda, že k Sasukemu cítí něco jiného, než k Sakuře. Ale taky k němu cítil něco jiného, než ke zbytku svých přátel. Vždycky si myslel, že je to kvůli tomu, že Sasuke je jeho nejlepší přítel, ale asi to tak nebude. Cítil se v jeho přítomnosti dobře. Ale jinak dobře, než se Sakurou. S tou se vždycky cítil jenom tak nějak hezky, teď se cítil v bezpečí a naprosto uvolněně.

„Naruto?“ překvapeně zamrkal a zjistil, že Sasuke na něj už pár chvil mluví.

„Promiň, zamyslel jsem se,“ usmál se na něj.

„Dobrý, já jenom, jestli chceš na ty vajíčka kečup,“ postavil před něj talíř se slaninou, volskými oky a dvěma topinkama.

„Ne, díky,“ přitáhl si ho k sobě a políbil ho. „Tohle je mnohem lepší,“ znovu se na něj zářivě usmál a pak se pustil do snídaně. Sasuke se neubránil spokojenýmu úsměvu. Věděl, co to znamená. „Mimochodem, nechceš se k nám přestěhovat? Stejně už tu prakticky bydlíš,“ poznamenal blonďák.

„Važ slova, Naruto. Jakmile mě budeš mít v baráku, už se mě jenom tak nezbavíš,“ varoval ho pobaveně Sasuke.

„Tak to beru!“

 

Minutu před druhou Kumiko stepovala před barákem a hypnotizovala pohledem svoje hodinky. Byla tak zvědavá! Bylo to úplně poprvé, co jí táta vykázal z domu bez toho, aby jí předem řekl, co bude dělat. Jakmile se minutová ručička konečně dobelhala na dvanáctku, otevřela tiše dveře.

„No, a teď kdo to bude jíst!“ uslyšela z kuchyně hlas svýho táty. To jí ani nijak neudivilo. On připaloval jídlo často.

„Samozřejmě Kumiko,“ druhý hlas jí zarazil.

„Jo, a co mi?“

„Já bych si zákusek dal jinej.“

„No to klidně můžeš, ale budeš si muset počkat na večer!“

„Seš zlej!“

„Vážně? Sme spolu teprve druhej den a ty by ses hnal do postele.“

„Úchyle! Kdo tu mluvil o posteli?!“

„Eh… no… totiž…“

„Klid, Naruto,“ chvíli bylo ticho. „Nikam nespěcháme. Klidně i to stěhování můžem odložit.“

„Ne! Chci tě mít u sebe.“

„Když myslíš.“

V tu chvíli vešla Kumiko do kuchyně a byla svědkem celkem vášnivého polibku. Na moment ji to zarazilo, ale pak se usmála.

„Ahoj tati, ahoj Sasuke,“ s úsměvem vyndala skleničku ze skříně a nalila si minerálku. Sasuke s Narutem se od sebe odtrhli a podívali se na ní.

„Neříkal jsem ti snad, že tě tu nechci před druhou vidět?“ blondýna mlčky natáhla před svého otce ruku s hodinkami.

„Co to tu tak smrdí?“

„Naruto chtěl udělat sušenky, ale pak se zapletl do živé debaty a na sušenky zapomněl.“

„Jo, to je mu podobný,“ Kumiko zblízka zkoumala věci připomínající černé uhlí.

„No tak to teda děkuju!“ založil si ruce na prsa Hokage. Sasuke se pousmál.

„Nečerti se, Naru-chan,“ zezadu ho objal kolem pasu.

„Nesluší mi to snad?!“

„Tobě to sluší vždycky, ale s úsměvem ještě víc.“

„No páni! A já myslela, e takhle se chovají jen láskou praštění puberťáci,“ protočila očima Kumiko. Ale byla ráda, že její táta je šťastný. O to víc, že ho právě Sasuke dělá šťastným, a ne nějaká dilinka, která by šla jenom po jeho penězích.

„Ne jenom puberťáci jsou praštění láskou.“

 

Kumiko=věčně krásné dítě

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nadpis

(Lilith-sama, 30. 7. 2010 17:00)

Na to, že Aiko poznám osobne a nezoznámila ma s Kumiko, som sa ňu pekne nahnevaná! Ale inak to bolo veľmi pekné

:)

(Asuky, 30. 7. 2010 16:29)

Moc mě nepotěšila myšlenka narusaku, ale spíš tím je ta povídka zajimavější :):D

Pekné

(Aiko (www.finaldestination.blog.cz), 15. 6. 2010 16:46)

:) tak to bolo fakt milé :D

*vytléééééém*

(Kayleigh Ashlee, 5. 6. 2010 22:21)

*leží na zemi a nemůže dýchyt, jak se směje*

:::

(pajčas, 13. 4. 2010 21:53)

byla tu, četla to. A moc se jí to líbí!!!

.....

(akimari, 13. 4. 2010 19:25)

a yaoi si de schovala? ja ho všade hľadám a ono nič xD!!! Každopádne poviedka to bola veľmi podarená

...

(Sabaku no Uchiha Mono SB, 12. 4. 2010 21:01)

Suprová povídka. DOst dobrý dítě :D Všechno zařídí... Ještě aby jim neorganizovala sex :D

Na nezaplatenie ....

(Haku, 12. 4. 2010 15:48)

...ta mala potvorka,sikovne dievcatko,len co je pravda.Mocinky krasne!

...........

(noriuke kai sairo, 12. 4. 2010 10:03)

tak tohle byla fakt povedená povídka...chvílema jsem smíchy skoro brečela...opravdu skvělééé!!!

.........

(Iruka sensei, 12. 4. 2010 7:43)

Jashine to bylo ta romantický :D

...

(Aylen, 11. 4. 2010 21:07)

Správně to dcerka zařídila :)

...

(terkic, 11. 4. 2010 20:49)

chytrá holka:D

:DD

(nina58(nina58.blog.cz), 11. 4. 2010 17:42)

Supr

*zahleděna kamsi do blba...*

(*veryska*, 11. 4. 2010 17:40)

*...přiblblý výraz ve tváři* Krásná a kawai povídka :)

...

(Eclair (www.eclairsstories.estranky.cz), 11. 4. 2010 17:39)

tak to bylo dobré;-)

.::.

(Arya(arya-chan.blog.cz), 11. 4. 2010 17:19)

tak toto bolo take kawai a rozkosne :D ku koncu som sa len usmievala a vlastne aj teraz sa usmievam :DDD