V Konoze byla hluboká noc. Jen hvězdy a rozsvícené lampy rušily temnotu, zrovna byl nov.
V jednom malém bytě se rozrazily dveře. Do temného bytu doslova vpadly dvě navzájem propletené postavy. Na poslední chvíli jeden zachytil druhého a tím zabránil pádu, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by se v nejbližších vteřinách chystali od sebe odtrhnout. Jeden z nich jednou rukou opustil záda toho druhého a vytáhl klíče ze zámku. V následující vteřině onen druhý nohou zabouchl dveře.
Nepotřebovali si rozsvěcet, byli naučení. Automaticky zamířili do ložnice. Nezakopli ani o stolek vpravo, ani se nepřerazili o napůl zavřené dveře.
O okamžik později už jeden z nich padal do své vlastní postele. Přitáhl si ho pro vášnivý polibek a pak ho nechal dělat si se sebou vlastním, co bude chtít. Zatímco si se zavřenýma očima vychutnával horké rty druhého mladého muže na svém krku, přemýšlel, jak to všechno vlastně začalo.
***
Bylo léto a v tu dobu již sedmnáctiletý tým sedm čekal na svého velitele. Naruto se díval na nebe a vážně přemýšlel.
Už to bylo dlouho, co se na tenhle den chystal. Vlastně ne. Bylo to dávno, co přišel na to, kvůli čemu se na to chystal. Je to dobře formulovaný? Totiž, on se chystal na jednu věc. A na tu věc se chystal kvůli tomu, že před nějakou dobou přišel na věc, která mu od té doby lehce znepříjemňovala život. Abych to zkrátila, před rokem mu došlo, že je do toho svého arogantního týmovýho partnera zamilovaný. A on se teď chystal udělat něco pro to, aby alespoň nějaký čas mohl trávit v jeho těsné blízkosti.
„Ahojte, děcka!“ jejich týmový velitel se objevil hned vedle něho, což zapříčinilo, že sebou polekaně škubl. „Je mi líto, ale nejsou mise. No, a jelikož na trénovaní jste už dost a zvládnete to každý sám, dávám vám pro dnešek volno,“ a bez toho, aby něco dalšího řekl nebo někomu jinýmu dal příležitost říct aspoň slabiku, zase zmizel.
Naruto se zhluboka nadechl a když už se Sasuke obrátil k bezeslovnýmu odchodu, doběhl vedle něj.
„No, Sasuke… víš já… eh, chtěl bych ti něco říct,“ jeho neskonalá jistota byla pryč, jako by jí nějakej poryv větru odvlál.
„Tak mluv,“ odpověděl s lehkym pokrčením ramen. Narutova nervozita ještě vzrostla. Musí být vždycky tak lhostejný? Postranní pohled hodil po Sakuře.
„No, tak já půjdu,“ usmála se na ně Sakura, která ten pohled pochytila a pochopila. Nejraději by tam zůstala a všechno si vyslechla, ale rozhodla se přece jen jim nějaké to soukromí nechat.
„Tak co chceš?“ Naruto se kousl do rtu. Opravdu to byl tak dobrý nápad, jak si myslel?
„No, já se nudim. Totiž, nechápej to špatně. Jenom se už tak nějak nudim v životě. A tak mě napadlo…,“ no super, teď má za sebou tu lehčí část. Ale jak dál? Sasuke ho pozorně sledoval. „No, prostě bych chtěl zkusit něco novýho. A tak mě napadlo… Nechtěl bys večer přijít?“ ne, on to prostě nedokáže říct. Co je tak složitého na tom slově na tři písmena, které začíná na s, končí na x a uprostřed má e?
„Myslíš, mít s tebou sex?“ očividně nic. Naruto okamžitě zrudnul, ale nevšímal si toho.
„Jo, přesně to myslim. Tak co na to řekneš?“ Sasuke se na něj chvilku jenom koukal.
„Kdy mám přijít?“
Bylo devět hodin a Naruto chodil po bytě. Do čeho se to zase uvrtal? Ale pokud mu to poskytne alespoň jednou za čas těsnou blízkost jeho úžasného těla… Kdosi zazvonil. Naruto se vydal ke dveřím a otevřel je.
Sotva se tak stalo, byl přitlačen na stěnu vedle. Uslyšel klapnutí zavírajících se dveří a cítil horká ústa na těch svých.
„Já…“
„Nemluv!“ přerušil ho návštěvník. „Bude to tak lepší.“
***
Oknem do ztemnělého pokoje pronikalo tlumené světlo lampy nedaleko onoho okna. Budík vevnitř hlásal půl třetí v noci.
Na posteli sladce spal jeden blonďatý mladý muž, jeho společník seděl u něj a prstem ho něžně hladil po tváři. Lehce se usmíval. Miloval tyhle chvilky snad ještě víc, než sex samotnej. Mohl u něj být, jemně se ho dotýkat a při tom se nemusel přetvařovat. Nemusel předstírat, že to dělá jen kvůli své touze a jeho dohodě.
Naruto, povzdychl si v duchu a jeho úsměv zhasl. Blonďák, jako by jeho myšlenky slyšel, se lehce zavrtěl, trošku se zamračil a ruce si přitáhl blíž k obličeji. Deka mu sjela ještě kousek dolů, lehce pod boky. To na Sasukeho tváři vyvolalo opětovný úsměv. Kdybys tak věděl, Naruto.
Ale nevěděl. Nikdo nevěděl. Sasuke si své city pečlivě držel v tajnosti. Ale pokaždé, když tady takhle seděl, se jeho přesvědčení začalo nabourávat. A bylo čím dál tím těžší držet své city pod pokličkou.
Nikdy bych to neudělal, kdybys to nebyl ty. Nemohl bych jít s někým koho bych nemiloval.
Bylo to tak. Ač se to nezdálo, Sasuke nebyl kostka ledu, která by udělala všechno jen pro své uspokojení. Nebýt toho zvláštního pocitu v okolí břicha, kdykoliv byl Naruto nablízku, nikdy by nic takovýho neudělal. Ale ten pocit tu byl. Stejně jako Sasuke.
Povzdychl si a vstal. Pohled se mu však zastavil na kalendáři. Dvacátý třetí červenec. Pousmál se. Mohl by si dát dárek. Jenom takový malý, dáreček. Lehl si zpátky na postel a přitáhl si blonďáka k sobě. Naruto se mu ihned stulil do náruče a on si zabořil hlavu do jeho zlatavých vlasů.
Vždycky bez výjimky se odešel vyspat domů. Po jejich aktu seděl tak hodinu, dvě vedle něj a vychutnával si jeho přítomnost, i když spal. Ale teď se rozhodl to změnit. Možná že to je chyba, ale na druhou stranu, risk je zisk. On neměl co ztratit, ale měl mnoho co získat. Je mu už jednadvacet, musí se svým životem něco udělat!
Naruto se probudil a ihned nosem nasál tu úžasnou podmanivou vůni. Chvilku mu trvalo, než mu došlo, že ona vůně a s ní i její majitel se nikdy nezdržely tak dlouho, aby se vedle nich vzbudil. Rozlepil své oči a lehce se nadzvedl.
Sasuke spal. Jednou rukou si Naruta přidržoval pevně u sebe, jako by se ho nikdy nechtěl vzdát, jako by ho chtěl před vším uchránit. Tu druhou měl položenou na svém břiše. Čelem byl otočený k němu a na tváři měl uvolněný výraz. Naruto se nadzvedl ještě o kousek víc, jen tak, jak mu toho Sasukeho paže dovolovala, a lehce mu odhrnul vlasy z čela. Vypadal tak strašně zranitelně, že Naruto najednou zatoužil tenhle živý poklad zamknout a už nikdy ho nepustit na žádnou misi. A při tom až moc dobře věděl, že všechny mise zvládá s pravou rukou za zády.
Nevěděl, proč se najednou rozhodl zůstat tady až do rána. Pohled mu padl na kalendář. Dvacátý třetí červenec. Proč mu to jenom něco říká? Jistě, minulej rok přece byla velká oslava! Ale při jaký příležitosti?
Najednou si rozpomněl a zděšeně vykníkl. Jak mohl zapomenout na jeho narozeniny?!
„Co se děje?“ zamumlal Sasuke, lehce se zavrtěl a přitiskl si Naruta blíž k sobě. Ten už neudržel balanc a spadl hlavou přímo Sasukemu na hruď. „Jseš OK?“ Sasuke si okamžitě sednul, čímž zapříčinil jedině to, že Naruto mu spadnul do klína.
„Jasně, jasně,“ zamumlal Naruto celý zrudlý, a tak se snažil, aby Sasuke jeho obličej neviděl. „Nedáš si snídani?“ nečekal na odpověď a vystřelil z postele. Musel se nějak zbavit tý zpropadený horkosti ve tvářích!
„Proč ses rozhodl dneska tady zůstat do rána?“ ptal se pár minut na to, když se, už oblečený, oháněl v kuchyni a Sasuke, též oblečený, seděl za stolem. Sasuke neodpověděl.
„Naruto,“ začal místo toho, když před něj blonďák postavil skromnou snídani. „Musíme si promluvit,“ Naruto se lehce zamračil a sedl si. Nikdo z nich si teď snídaně nevšímal. „Tohle musí skončit.“
„Jasně,“ pokusil se o úsměv modroočko. Čekal to. „Našel sis přítelkyni?“
„Ne a nech mě domluvit!“ napomenul ho mírně Sasuke. Naruto překvapeně zamrkal. Kam se poděl ten starý Sasuke? I když spolu trávili noci, nikdy nebyl takhle milý. Pravda, při sexu nikdy nedovolil, aby ho to bolelo, ale denní chování bylo úplně někde jinde. „Nemůžu to dál dělat, promiň. Ubíjí mě to. Nemůžu jenom tak ležet vedle tebe bez toho, abys věděl, proč jsem to vlastně dělal.“
„A pročs to teda dělal?“ nechtěl se vzdát aspoň nějaké blízkosti. Nemohl. Ubíjelo ho to. Většinou se scházeli dvakrát, třikrát do týdne. Jakmile z toho vyjeli, byl duchem mimo. Sasuke se zvedl a přešel k němu. Hluboce se mu zadíval do očí.
„Miluju tě,“ zašeptal, obejmul ho okolo pasu a políbil ho. Ne žádostivě, vášnivě a toužebně. Ne, tenhle polibek byl plný něhy, lásky, ale také zoufalství. Naruto to vycítil a stejně zoufale mu to vracel. Odtrhli se od sebe až po hodně dlouhé chvíli. Naruto měl stále zavřené oči a čelem se opřel o to Sasukeho. A Sasuke čekal.
„Jak širokou že máš postel?“ ozval se nakonec Naruto. „Protože na tý mojí se zrovna pohodlně ve dvou neleží.“
Nadpis
(Lilith-sama, 29. 7. 2010 23:20)