Sluneční paprsky zašimraly blonďáčka po tvářích.
Naruta vzbudil jemu velmi dobře známý hlas. Zívnul si, protáhnul se a sedl si.
Rozhlídl se po svém rozbordelařeném pokoji.
S lítostí v očích pozoroval, jak se jeho uklizené skříně otevírají a vylítává z nich oblečení. Knihy na stole vezme poryv větru a rozhází je po pokoji. Zhluboka si povzdychne.
„Proč ze mě vždycky musí udělat bordeláře?!“
V tom uslyšel lehké klepání na dveře.
Ihned se domem rozdrnčel nepříjemný zvuk zvonku. A Narutovi bylo hned jasné, s kým to skončí dneska.
Naruto se tedy vydal pokojem ke vchodovým dveřím.
Naruto se snažil všemožně kličkovat, aby neskončil na zemi.
Přes skoro celou místnost se mu dařilo držet balanc. Až u dveří mu noha podjela na jednom z nezpočet triček a on sebou slušně smýknul.
Naruto hodil takovou držku, až to nebylo pěkné.
„Super. Takže ne jenom bordelář, ale i neohrabaný,“ bručel pro sebe nespokojeně.
Lehké klepání se ozvalo znovu, ale tentokrát naléhavěji.
Tentokrát se zvonek ozval na hodně delší dobu.
„Už jdu, nemusíš tak pospíchat!“ houkl tam Naruto a zvedl se na nohy.
Otevřel dveře a za nimi stál…
„Jaké překvapení,“ ušklíbl se Naruto. „Ale aspoň příjemná změna. Včera sem musel trávit celej den se Sakurou a pak jí vyznat lásku… fuj!“
Při pohledu na nejmladšího Uchihu zrudl a zakoktal se.
„Super. A já mám tvářenku na stole,“ zaklel Naruto.
„Kašli na tvářenku. Aspoň nezapomeň koktat.“
„C-co chceš?“ zakoktal se a sklouzl pohledem na Uchihovi obnažené ruce.
V tu chvíli zmizela z Uchihy košile a zbylo na něm jenom tílko.
„Super,“ ušklíbl se Sasuke a zvedl pohled k oblacím. „A co takhle polonahej? To bych být nemohl?“
„Raději neprovokuj, nebo tak opravdu skončíš,“ varoval ho Naruto. Sasuke se obrátil zase k němu.
„Nemáš teď něco říkat?“
„Jo, jasně! Co chceš?“
„A co zakoktání?“
„Kašli na zakoktání! Stejně se nikdo nedozví, jestli jsem se zakoktal nebo ne.“
„Tak proč to celý rovnou nezabalíme?“
„Ty si zapomněl, co se stalo, když jsme se o to pokusili minule?“
„Ne, to opravdu ne. Ty hlasy, myšlenky a obrazy mám stále v živý paměti.“
„Tak vidíš.“
Sasuke mírně zvedl jeden koutek, takže se tím vytvořil pokřivený sexy úsměv.
„Tomuhle ty říkáš sexy úsměv?“ skepticky si ho měřil Naruto. „To bych se zamiloval spíš do kamene.“
„Víš co? Ty ses vybodl na zakoktání, já se můžu vybodnout na úsměv.“
„Potřeboval bych s tebou mluvit,“ oznámil mu Sasuke svým sametovým tónem a to o hodně mileji, než jindy.
„Super, tak teď ti vyznám lásku a skončíme spolu v posteli. Jak předvídatelné.“
„Víš co? Nekaž to! Aspoň jednou chci mít pocit, že těm pitomým nánám jde o něco víc, než představovat si nás při sexu.“
„Jsi naivní.“
Došli do obýváku. Sasuke si udělal pohodlí na Narutově gauči, ale Naruto nebyl schopný se uvolnit. A tak si jenom prkenně sedl do křesla.
„Jak se sedí prkenně?“
„Já nevim. Prostě si tam dřepni a buď zticha.“
„Takže… cos chtěl?“ Naruto se nervózně usmál.
„Cos chtěl? To se mám ptát znovu jako nějakej blbec?“
„A nezapomeň na nervózní úsměv!“
„Grrr!“
„Víš, Naruto, mám menší problém,“ začal Sasuke a i nadále propaloval blonďáčka pohledem. Ten se pod ním ošil. Sasuke se zvedl a začal se pomalu přibližovat k Narutovi. „A ten problém má blonďaté vlasy, blankytně modrý oči, krásný úsměv a božské tělo,“ poslední slova už jenom zašeptal, protože stál těsně u Naruta, který byl zády natisknutý na stěnu.
„Krucinál, kdo sem dal tu židli?!“ zamával Naruto rukama ve vzduchu, když už seděl na zemi.
„Kdybys nebyl takovej bordelář…“
„Co já, to ty nány ze mě vždycky dělaj takový prase. A pak za to platim já. Mimochodem, od tý holky ty slova zněla mnohem líp, než od tebe.“
„A co já s tim?“
„Mohl by ses aspoň trochu snažit.“
„No ty máš co říkat.“
Nahnul se k němu a něžně přejel svými rty o ty Narutovi. Na svém obličeji ucítil jeho horký, zrychlený dech.
„Jaký zrychlený dech?“
„Prosim tebe mlč, nebo tě kopnu na velmi citlivé místo a pak to budeš ty, kdo bude zrychleně dýchat.“
Konečně ho jemně, něžně políbil. Naruto na chvíli zaváhal, ale pak mu polibek opětoval. Ruce mu omotal kolem krku. Sasuke ho obejmul kolem pasu a vysadil si ho do náručí. Naruto mu nohy obmotal okolo pasu. Polibek se stával náruživějším a vášnivějším.
V pokoj bylo náhlé ticho. Jenom dva mladící stáli ve vzájemném, vášnivém objetí. Sasuke si ho opravdu vysadil do náruče a Naruto se k němu ihned žádostivě natiskl.
Sasuke zamířil do ložnice…
Sasuke přešel do ložnice a položil svůj poklad na postel.
„Sasuke?“ ozvalo se po chvilce, když se zrovna černovlásek věnoval krku svého milence. „Ten hlas už umlkl,“ Sasuke se mu vážně zadíval do očí.
„Já vím,“ zašeptal, a vrátil se zpátky k jeho rtům. Náruživě je políbil. Vynutil si přístup do jeho rtů a začal je zkoumat. Ale blonďáček ucítil změnu. Nebyl to takový polibek, kterým ho obohatil při každé další povídce. Bylo to plné něhy a dávno skryté lásky.
„Sasuke!“
Říkala jsem, že je to jenom taková malá blbost. Ale za každej koment budu stejně vděčná, jako u jakýkoliv jiný povídky
:D
(Misa-chan, 8. 7. 2012 20:50)