Jdi na obsah Jdi na menu
 


31. 3. 2010

31. 3. 2010
Poslední dobou to tu hodně zanedbávám, co? Věřte mi, že nechci. Jenomže…. Sakra, samí jenomže!
Prostě a jednoduše toho je tak nějak moc. Nestíham, a to naprosto všude. Naprosto nechápu, jak můžu tak bezproblémově (v rámci možností) proplouvat školou. Navíc mě teď celkem dost dostává, jak všichni pozastavujou nebo rušej svoje blogy. Jasně, já je chápu, potřebujou si to urovnat v realitě (a upřímně, já bych s tou realitou taky měla něco dělat). Dobrá, ale…. Vždycky, když takovej článek čtu, je to, jako by ubylo kus mě. Jakoby ten blog, co se právě rozhodl zastavit, nějakým zvláštním způsobem brzdil i mě. Já jim to nevyčítam, fakt je chápu, je to můj problém, ale… ale. Nedokážu se z toho nějak vyhrabat. Buď s kamarádkami neustále kravíme nebo propadám depresím. A napadaj mě otázky typu „Proč tu vlastně sem?“
Z předchozího textu je vám, doufám, jasné že estranky pozastavit fakt nehodlám. A věřte mi nebo ne, i přes tyhle všechny „moje“ problémy já dál pracuju na povídkách. Vlastně, to je ten důvod, proč na nich pracuju. Před nějakou dobou jsem četla celkem dost článků typu „Proč vlastně píšu?“ a já to tenkrát taky nevěděla. Ale teď to vim. Protože mě ty povídky drží nad vodou. Protože mě vy držíte nad vodou. Kdykoliv přidám novou povídku nebo novou kapitolu, vy vždycky přidáte komenty. A i když jsem po dopsání naprosto vysátá a nemám na nic náladu, vy mi tu náladu a sílu vracíte. Navíc, já do toho „svýho“ povídkovýho světa utíkám proto, že nedokážu žít s realitou. Nejspíš to zní blbě, ale je to prostě tak.
Vůbec nevim, proč vám to sem píšu. Možná vám chci omluvit svou neaktivitu a možná jí chci omluvit sama sobě. Fakt nevim. Ale vim, že za těch pár měsíců jste mě podrželi už tolikrát, že nedokážu slovy vyjádřit, jak jsem vám vděčná.
Vlastně, původně mělo být tadyto všechno v povídce (viz. Ostatní povídky… :-)). Ale já to nějak nedokázala podat bez toho, aby se mě to přímo týkalo. A tak jsem si řekla, že sem raději napíšu nějakej ten výkec. Už můžu (nebo spíš můžete… :-D) jenom doufat, že tyhle moje „stavy“, kdy se potřebuju někomu vykecat a nikomu hmotnýmu ve svý blízkosti to říct nemůžu, se nebudou moc často opakovat. Aby to tady pak spíš nevypadalo jako můj deníček, než stránky s povídkami xD
Mimochodem, s povídkou Velikonoce, kterou mám napsanou v úvodu, to nijak slavně nevypadá, tak se moc netěšte. Ale mam rozepsanou jinou. Nedokážu zatím blíž určit, jestli to bude dlouhá jednorázovka nebo krátká kapitolovka a napadla mě vlastně náhodou, ale ten nápad mě zaujal. Snad se mi povede zpracování ;-)
Tak tedy zpátky do reality (alespoň pro teď :-D)!
Loučí se                                                                                                                          Ten-chan
 

 

Obrazek

 „Neodpoutávej se nikdy od svých snů! Když zmizí, budeš dál existovat, ale přestaneš žít.“

                                                                                                                                   Mark Twain
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

mi te dycky podrzime : )

(Sajuri (www.myanimeworld.estranky.cz), 4. 4. 2010 16:55)

Zlaticko jak moc s tebou souhlasim....ja sama jsem sice ted pozastavila psani na blogu.....(ale mam k tomu duvod...neni to ze bych nechtela, ja chci, ale proste nemuzu. Kvuli opletackam s plicajtama na komp nejak extra nemuzu, ale vzdycky tajne vklouznu na komp abych se podivala, jak vam to jde)- kurňa jsem se zase rozepsala o cem sem ani psat nechtela. No to hlavni co jsem chtela rict je, že tě naprosto chapu a vidim to uplne stejneChapu te a

Cas od casu...

(Haku, 1. 4. 2010 22:23)

...sa clovek potrebuje vyrozpravat,neviem ako je to u Teba-ale ja mam len par ludi rada natolko,ze som im povedala co citam(netrapi ma co si ostatny myslia)ale nedovolim im ohovarat Vas co takto krasne pisete.

=^_^=

(Kagome/Kurama, 1. 4. 2010 15:22)

Tak si říkám, že takhle se cítí snad každý povídkář, který za něco stojí. Jako naschvál. Bohužel, jako bychom všichni měli krizi. Někdo píše rád kvůli ostatním, někdo kvůli sobě a někdo píše už jen z nutnosti, už ho to netěší. Já se tady vykecávat nebudu, kdysi to můj styl byl, ale omezuju to. Nikdy nevím, kdy se mi to může vymstít. Je ale milé se občas ze svých pocitů vypsat a podělit se o ně s ostatními, mnoho lidí zjistí, že oni opravdu nejsou na světě jediní, kdo má podobný problém, a to je fajn :)

:::

(pajčas, 31. 3. 2010 22:49)

Ale jinak s tebou souhlasím. :)

:::

(pajčas, 31. 3. 2010 22:48)

jo tak trochu ti závidím, že se ti daří povídky dotáhnout do konce. Mě vždycky něco tak stáhne, že začnu novou, nebo něco úplně jinýho.

!!!

(Arya(arya-chan.blog.cz), 31. 3. 2010 22:45)

fuuuuuu uz som sa zlakal ze ides aj ty pozastavit *odlahlo mi* som rada ze tu zostavas a preco pises? sak pre nas :DDD

Ten-chaaaan...

(Sabaku no Uchiha Mono SB, 31. 3. 2010 22:37)

Ty jsi úplně přesně popsala moje pocity YYY___YYY
Taky utíkám před realitou do světa povídek...Píšu proto, že mi to pomáhá uchovat si relativně "zdravý" rozum. Vy, vaše komentáře a moje povídky jsou to jediné, co mě drží normální...
To jsem ti asi moc nepomohla, co? XD

Budeš se divit,

(...., 31. 3. 2010 20:02)

ale se mnou je to naprasto stejné. rozhodně bež dál i když ti všechno hází klacky pod nohy. moc se mi tvoje povídky líbí a přála bych si číst další tak se drž vždyť psaní je voda, co nás drží nad vodou:)