Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


4: A žili šťastně...

29. 12. 2009
„Naruto?“ zkusil s ním po chvíli zatřást Sasuke. Nic, žádná reakce. „Naruto!“ lehce se zavrtěl a přitiskl se k němu blíž. Sasuke si ho k sobě pořádně přitiskl. Svou tvář přiložil k tý jeho a přestože i on byl pořádně promrzlej, Narutova tvář byla ještě ledovější. „Naruto,“ zašeptal naposledy, zavřel oči a přitiskl se víc k němu. Rukou mu nahmatal tep. Byl tam, ale slabý a nevýrazný.
A pak to zaslechl. Otevřel oči a vzhlédl. To už má slyšiny? Ne, ozvalo se to znova. Zaposlouchal se. Šlo to kousek z leva. Přitáhl si Naruta blíž k sobě, ruku mu obmotal kolem pasu a natáhl se tím směrem. Zmrzlou rukou se snažil odhrabávat sníh, ale i jemu byla strašná zima. Navíc mu Naruto při pohybu překážel, ale on ho odmítal pustit. Raději ho dál tiskl k sobě, aby mu zaručil alespoň kus tepla.
Stěna ze sněhu se odhrnula a v náhlém světle stál záchranář. Ihned se k němu nahnul on a dva další ze stran.
„Není ti nic?“
„Mě ne, ale Naruto před chvílí usnul,“ vytáhl ho na čerstvý vzduch a dal ho záchranářům, stále se však odmítal pustit jeho ruky.
„Vrtulník tady bude za chvilku.“
 
Sasuke seděl v čekárně. Před dvaceti minutama ho ošetřili, řekli mu, že bude v pořádku, dali mu deku a do ruky mu vrazili horký čaj. Ten už měl nějakou dobu vypitej a tak jenom čekal.
V hlavě měl pořád těch posledních pár vět, co mu řekl Naruto těsně před tím, než usnul.
„Sasuke, miluješ mě?“
Ta otázka mu stále vířila hlavou. A co bylo horší, začínal si myslet, že odpověď na tuto otázku je kladná.
Vždycky věděl, že k Uzumakimu cítí alespoň nějakou fyzickou touhu. Ne jednou se v šatně před tělocvikem zdržel prostě jenom pro to, že ho chtěl vidět bez trička. Ale… kdy to překročilo fyzickou touhu?
Proč se ho na to vůbec ptal, kruci?!
Do čekárny vrazil blonďatý muž tolik podobný Narutovi. Sasukemu hned došlo, že je to jeho otec. Ani nemusel vidět Kakashiho, který dorazil hned za ním.
„Jak mu je?!“ chvilku mu trvalo, než mu došlo, že se ptá jeho.
„Nevim. Doktoři ještě nevyšli,“ odpověděl tiše. Měl pocit, že nahlas mluvit nemůže. Kakashi si sedl, ale Minato začal přecházet sem a tam.
„Minato, posaď se,“ Kakashi vrhl rychlí pohled po Sasukem. „Takhle mu stejně nepomůžeš,“ hodil po něm nehezký pohled, ale pochodoval dál. O okamžik později se otevřely dveře a v nich stál doktor. Minato se na něj ihned obrátil.
„Doktore, jak mu je?“
„Bude v pořádku. Jenom promrzl trochu víc, než je zdrávo,“ starší doktor se usmál na Sasukeho. „Zachránil´s ho. Kdyby tam celou dobu ležel na sněhu, nejspíš by ho to zabilo,“ Sasuke se zamračil.
„Jak to, že já jsem úplně v pohodě a jeho to tak vzalo?“ doktor jenom pokrčil rameny.
„Můžeme jít za ním?“ doktor kývl. Minato tam přímo vletěl. Sasuke se zvedl, že už raději půjde, ale Kakashi mu zastoupil cestu a usmál se na něj, takže tam vešel.
Naruto seděl na posteli a usmíval se na ně. Když si všiml, že vešel i Sasuke, jeho úsměv zrozpačitěl, ale nezmizel.
„Naruto!“ přiskočil k němu Minato. „Jak ti je?“
„Jsem v pořádku, tati,“ rozesmál se Naruto. „Díky, Sasuke,“ dodal s pohledem upřeným na černovláskovi.
„Nemáš za co,“ zamumlal na oplátku Sasuke.
„Mám,“ ujistil ho Naruto. Zatoužil být se Sasukem aspoň na chvíli sám. Věděl až moc dobře, co všechno řekl. A chtěl by to nějak vysvětlit. Jenomže v přítomnosti svého otce a jeho přítele si na to netroufl. A tušil, že v nejbližších chvílích se Minato jenom tak jeho přítomnosti nevzdá.
„Kde jste vůbec byli?“ zeptal se vážně Kakashi.
„Vzadu,“ odpověděl jednoduše Sasuke.
„Musel bych si všimnout, kdyby mi lavina utrhla kus lidí. A ti před vámi by si toho jistě všimli také. Takže co se stalo?“ ani jeden neodpovídal.
„Spadl jsem,“ řekl nakonec Naruto. Kakashi se na něj tázavě podíval. „Nějak jsem nedával pozor na cestu a spadl jsem. Sasuke to nedobrzdil a tak spadl přese mě. Nějak jsme se nemohli vymotat, protože se naše běžky do sebe zaklestili. A než jsme se nadáli, byla tady lavina,“ vysvětlil stručně Naruto. Kakashi si je oba přeměřil zkoumavým pohledem. Neušlo mu, že Naruto Sasukeho snad úplně poprvé nazval křestním jménem. Ani letmé pohledy mezi nima nepřehlídl. Sasuke mohl být rád, že je Minato tolik zaujatý Narutovým momentálním stavem.
„A jak jste to tam vůbec přežili takovou dobu, aniž byste se navzájem nepozabíjeli?“ tentokrát mu opravdu nikdo neodpověděl. Teď už se zarazil i Minato.
„Stalo se něco?“ zase ticho. Sasuke s Narutem nevěděli, co říct. Jak by si přáli promluvit si spolu o samotě. Ale tušili, že teď jim to nebude dovoleno. „Naruto?“ zkusil to ještě jednou Minato. A Naruto se rozhodl, že tohle ticho tady prostě nenechá.
„Kdy jsi mi vůbec chtěl o vás dvou říct?“ přešel pro to do útoku. Minato se zatvářil provinile, ale zase jenom na malou chvilku.
„A ty mě o tý důtce?“ přešel do útoku raději i on.
„Je úplně normální, že dítě dostane důtku a zatají jí před rodičem. Ale není normální, aby vlastní otec tři roky lhal o svým soukromým životě.“
„Sám jsi to řekl! Je to MŮJ soukromej život.“
„Jo, ale předpokládá se, že já, jakožto tvůj syn, do něj patřím taky, ne? Mělo by být samozřejmé, že vím o tvých přítelích.“
„A jak bys to asi vzal?“
„No, vzhledem k tomu, že jste spolu začali chodit dřív, než jsem přešel na střední, bych to vzal úplně normálně.“
„Nikdo nečekal, že Kakashi bude tvůj třídní,“ začalo se schylovat k celkem slušné hádce. Proto Kakashi raději zakročil.
„Minato, pojď se mnou,“ Minato se na něj zmateně podíval.
„Kam?!“
„Ven. Potřebuješ se nadejchat čerstvého vzduchu.“
Dveře se za nima zaklapli a oni byli konečně sami. A najednou ani jeden nevěděl, jak začít. Celou tu dobu nechtěli nic jiného, než si promluvit mezi čtyřma očima. A teď…
„Sasuke?“ ozval se nakonec Naruto. „Nemohl bys na ten můj poslední… monolog zapomenout?“
„Nemohl,“ odpověděl jednoduše tázaný. Naruto si povzdechl a sklopil hlavu. Sasuke ze sebe sundal deku, přešel k blonďáčkovi, přikryl ho ještě svou dekou a přisedl si. Naruto překvapeně vzhlédl. „Už ti je líp?“
„Trochu, dík,“ usmál se na něj. Na chvíli zaváhal, ale pak se o něj opřel. Sasuke byl v první chvíli lehce vykolejený, ale pak se pousmál. Lehce ho objal a zabořil svůj obličej do zlatavých vlasů.
 
„Konečně konec školy!“ zavýskl si Naruto před školou. Sasuke ho s úsměvem sledoval. Kam se za těch pět měsíců poděla jeho ledová maska? Naruto se otočil zpátky k němu. „Tak jdeš, nebo si mám najít někoho jiného?“ nadhodil provokativně.
„Chtěl bych vidět dalšího blázna, který by s tebou chtěl trávit odpoledne,“ zezadu ho obejmul a políbil na krk. Naruto se rozesmál.
„A nehodíme si ty papíry k nám, když se teď tvůj vztah s tátou zlepšil?“ navrhl blonďáček. Sasuke se usmál.
„To je sice pravda, ale kakashi přece ještě musel zůstat ve škole.“
„Musel, ale nezůstal,“ ozvalo se za nimi. „Můžu se k vám připojit?“
„Tati! Jsme doma!“ ozývalo se po pár minutách nemalým domem.
„Jaký je vízo?“ Minato přiběhl z pracovny. Měl skvělou náladu, takže se usmál i na Sasukeho.
„Nebýt trojky z japonštiny, tak mám vyznamenání,“ ohlásil mu šťastně. Minato si všiml milujícího pohledu, který Barytovým směrem vysílal Sasuke.
Z toho pohledu v nemocnici před pěti měsíci, co se mu naskytl po uklidňujícím dýchání na vzduchu, měl málem infarkt. A ještě před týdnem se mu příčily představy, že by se Sasukem měl trávit víc času, než bylo nezbytně nutný. Ale nedávno s kakashim vedli zajímavý rozhovor. A jemu došlo, že Naruto je už dostatečně starý na to, aby si dokázal svůj osobní život vést sám. A on mu do toho nemá co kecat.
Je sice pravda, že všechny holky, co si kdy naruto přivedl před tím, mu byly sympatičtější než tenhle uchiha, ale Sasuke byl Narutova volba. Navíc Naruta už dlouho neviděl tak Šťastného, jako právě v posledních pěti měsících.
Díky Kakashimu měl vždy přehled o tom, jak ve svém vztahu postupují. Tenkrát se mu to nelíbilo, ale teď, s časovým odstupem, byl za takovýto pomalý postup vděčný.
„My to jenom hodíme ke mně do pokoje a pak hned půjdeme,“ oznámil mu jeho blonďatý syn a už táhl svého přítele k sobě do pokoje. Minato si uvědomil, že se za nima dívá a usmívá se.
„Sluší jim to, že?“ ozvalo se za ním a jeho hrudník omotaly silné ruce druhého muže. „Vím, že Sasukeho nemáš rád. Ale pro Naruta bys nikoho lepšího nenašel. Tedy alespoň ne teď.“
„Já vím,“ povzdechl si odevzdaně blonďák. „Nezajdem na oběd?“
„Ta pojď.“
Zaklaply za nima domovní dveře. Naruto to uslyšel a strnul s rukou položenou na klice od svého pokoje.
„Naruto?“ ozval se tázavě černovlásek.
„Jsme tady sami,“ oznámil mu Naruto a s koketným úsměvem na rtech se na něj obrátil. Sasuke se usmál, vstal a došel až k němu.
„A co s tím chceš dělat?“ zahákl své palce do kapes na Narutově zadku. Naruto se k němu chtivě přitiskl a žádostivě a vášnivě ho políbil. Sasuke se nenechal dlouho pobízet. Vyhoupl si ho do náručí a přešel s ním těch pár kroků k posteli.
 
Minato byl překvapený, že v chodbě stále jsou Sasukeho i Narutovi boty. Lehce zamračeně přešel k pokoji svého syna. Otevřel dveře a pohled, který se mu zjevil, mu doslova vyrazil dech.
Oba chlapci spali v posteli, nazí. Naruto napůl ležel na Sasukeho hrudi a objímal ho okolo pasu. Černovlásek ho také objímal a obličej měl ponořený v blonďatých vlasech svého milence. Oba vypadali šťastně a spokojeně.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

jooo trefne

(honza.tokar, 19. 9. 2011 10:55)

kraticke ale vystizne xd neni co resit

:D

(keishatko, 16. 11. 2010 3:40)

pekná poviedka, ale furt mi tam chýba to yaoi...nemôžem si pomôcť, proste mi to tam chýba...ale inak pekná poviedka :D

Nadpis

(Lilith-sama, 2. 8. 2010 21:09)

Koniec dobrý - všetko dobré. Skvelý cyklus

...

(Eclair (www.eclairsstories.estranky.cz), 1. 4. 2010 23:39)

krásná kapitolka;-)

^.^

(akyra, 22. 2. 2010 13:10)

nádherná povídka fakt skvělí nápad už se těším na další:)

Sugoiiiiiiiiiiiii....

(Arya, 28. 1. 2010 19:52)

kraaasa ako nemusim stastne a romanticke konce ale k anime a ff na naruta ic MILUJEEEM

Nééé

(Naoko Aimi, 29. 12. 2009 22:03)

Moc se mi to líbilo a nechci uvěřit, že už je konec!!! T_T Néééé T_T Tak rychle nějakou další kapitolovku :D

...

(terkic, 29. 12. 2009 21:04)

tak tenhle díl byl nejlepší, hlavně ten Minato:D byla to opravdu moc povedená povídka:)

:::

(pajčas, 29. 12. 2009 18:33)

Opravdu pěkná povídka. Už se nemůžu dočkat dalšího příběhu /a hlavně další kapitolky k Svatbě!!!/. Povídky typu, "co se škádlivá, rádo se mívá" mám ráda. Jaj, až slzička lítosti mi po tváři kane, jak brzký konec pohádky to byl. :)

...

(tess, 29. 12. 2009 16:57)

krásný. sem tak ráda, že to dobře dopadlo. i já mám ráda happyendy. a musim se přiznat, že se mi ulevilo, když sem si přečetla, že to naruto přežije. už se těšim na další kapitolu nebo povídku.